Soňa Červená
Stálý host Činohry a Opery
Soňa Červená se narodila a studovala v Praze, do prvního operního angažmá však nastoupila v Brně. Od roku 1954 hostovala na scéně pražského Stavovského divadla v roli Cherubína a ve Smetanově divadle vystoupila dvakrát jako Carmen. Účinkovala rovněž v činoherních a muzikálových představeních, zejména v Divadle Voskovce a Wericha, kde se s Janem Werichem představila ve slavné inscenaci muzikálu Divotvorný hrnec. V roce 1958 přijala angažmá v berlínské opeře Unter den Linden a v roce 1962 v Deutsche Oper am Rhein. Svou zkušenost z předchozích sedmi operních sezon v Brně tam zúročila v řadě nových rolí, zejména v dílech C. Monteverdiho, G. F. Händela a Ch. W. Glucka, za jehož Orfea byla již v roce 1961 vyznamenána titulem komorní pěvkyně. Současně hostovala jako představitelka desítek dalších operních postav (Carmen, Azucena, Ulrika, Amneris, Brangäna, Herodias, Klytaimnestra ad.) po celé Evropě, od Bayreuthu, Salcburku, Edinburghu, Glyndebourne a Milána přes Amsterdam, Paříž a Vídeň, v Americe pak od Los Angeles po Chicago. Zpívala rovněž v dílech autorů 20. století (Alban Berg, Stravinskij, Britten, Henze, Menotti, Nono, Ligetti) a nepřestávala prosazovat tvorbu Leoše Janáčka (Stařenka Buryjovka, Kabanicha, Zefka a Varvara). Uměleckými partnery Soni Červené se stali Mario del Monaco, Franco Corelli, Renata Tebaldi nebo Birgit Nilsson, z dirigentů a režisérů světových jmen spolupracovala např. s Herbertem von Karajanem a Rafaelem Kubelíkem či Walterem Felsensteinem, Wielandem Wagnerem a Davidem Pountneym.
Pro frankfurtskou operu a vídeňskou Universal Edition přeložila do němčiny Janáčkovu operu Věc Makropulos. Po dovršení více než 2000 vystoupení ve 112 operních rolích, kdy byla podruhé poctěna titulem komorní pěvkyně, se rozhodla operní scénu opustit. Před nabídkou profesury operního herectví v Tokiu dala přednost pozvání do renomovaného činoherního divadla Thalia v Hamburku, kde spolupracovala s režisérem Robertem Wilsonem a hudebníky Tomem Waitsem a Lou Reedem, a vystoupila také v New Yorku, Hongkongu a Rio de Janeiro.
Do České republiky se vrátila na jeviště Národního divadla v symbolické roli Osudu ve Wilsonově inscenaci Janáčkovy opery Osud (2002). Dále se zde představila ve světové premiéře opery Tomáše Hanzlíka Slzy Alexandra Velikého, a to v roli Vypravěče, nastudovala ústřední roli ve světové premiéře opery – procesu Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude... a v sezoně 2010/2011 nastudovala ve Stavovském divadle s Robertem Wilsonem roli Emilie Marty v dramatu Karla Čapka Věc Makropulos. Soňa Červená je také autorkou dvou biografických knih: pamětí Stýskání zakázáno a vzpomínek Můj Václav, které přibližují osobnost jejího pradědečka, Václava Červeného.
Aktualizace: duben 2013
