Informace
o inscenaci

Autor libreta: Aleš Březina
Dirigent: Jiří Štrunc
Režie: Petr Zelenka
Scéna: Nikola Tempír
Kostýmy: Vladimíra Fomínová
Pohybová spolupráce: Klára Lidová

Premiéra: 19. září 2013

Dějiny jsou plné mučedníků, jejichž smrt byla vzápětí instrumentalizována pro nejrůznější účely. Jednou z nejkřiklavějších obětí novodobých českých dějin se stal kněz Josef Toufar.

25. února 1950, na den přesně dva roky po komunistickém převratu, oslavovaném až do roku 1989 jako den „Vítězství československého pracujícího lidu“, zemřel J. Toufar ve státním sanatoriu v Praze na následky předchozího mnohatýdenního mučení. Záminkou k jeho zatčení 28. ledna 1950 byla zvěst o zázraku, o kterém podali zprávu farníci z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti. Podle jejich svědectví se při mši 11. prosince 1949 (a znovu pak o čtrnáct dní později) opakovaně pohnul křížek za farářovými zády. Komunistická Státní bezpečnost tento dodnes nevysvětlený úkaz okamžitě využila pro své tažení proti církvi, která pro ni představovala jednoho z nejsilnějších protivníků. Toufar byl nejprve nařčen z podvodu (podvazkový pás, resp. stěrač od automobilu jako hybadlo kříže), později ještě z „homoseksuelity“ a pedofilie (děti ke křivým výpovědím donutila Ludmila Brožová Polednová, známá dnes hlavně z procesu s Miladou Horákovou).

StB natočila inscenovaný dokument Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení, při jehož natáčení měl Toufar spoluúčinkovat. Jelikož ale v průběhu natáčení zemřel (a byl pohřben pod cizím jménem v masovém hrobě), nahradil jej ve filmu figurant. Na straně druhé ustanovila katolická církev tzv. „zázrakovou komisi“ a pokusila se dosáhnout Toufarova svatořečení. Tyto dva krajní póly vytyčují hřiště, na kterém se odehrává úsilí o interpretaci tzv. „číhošťského zázraku.“

Dokumentární komorní opera Toufar je podobně jako autorova úspěšná prvotina Zítra se bude… založena na dobových tištěných, zvukových a obrazových dokumentech.

Koprodukce s festivalem Divadelná Nitra

www.parallel-lives.eu