MENU

Vlasta Chramostová

V letech 1941-45 studovala u profesorů Rudolfa Waltra a Zdeňky Gräfové na Státní konzervatoři v Brně. Během studií už hrála (od r. 1943) v Komorních hrách v Brně. Když došlo k uzavření divadel nacisty (1944), účastnila se představení v soukromých bytech. Po osvobození byla u zrodu brněnského Svobodného divadla, ale v sezoně 1945-46 už působila v Městském divadle v Olomouci (zahrála si tu např. Dorinu v Molièrově Tartuffovi). Poté následovaly čtyři sezony (1946-50) v Národním (posléze přejmenovaném na Státní) divadle v Brně (titulní role v inscenacích Svatá Jana, Počestná holka, Antigona aj.). ■ Na dalších dvacet let spojila svůj umělecký život s pražským Divadlem na Vinohradech (tehdy Divadlo československé armády). Dostala zde řadu velkých hereckých příležitostí a brzy patřila ke špičce souboru. Na Vinohradech byla titulní Marií Stuartovnou, Annou Kareninou, Čarokrásnou ševcovou, Marianou Pinedovou, hrála Kateřinu (Zkrocení zlé ženy), Plajznerku (Dalskabáty, hříšná ves), Hanu Jelkesovou (Noc s leguánem), Xantipu (Vím, že nic nevím), Roxanu (Cyrano z Bergeracu), Filipu (Zámek) atd. ■ Zásadní zlom v její kariéře nastal po událostech osmašedesátého roku. Změnu vedení a orientace Vinohradského divadla řešila v roce 1970 odchodem do Krejčova Divadla za branou (Iokasté v inscenaci Oidipus – Antigone, Arkadinová v Rackovi). Když bylo po dvou letech divadlo zrušeno, byla jí postupně znemožněna veškerá umělecká činnost. Zahrála si ještě titulní roli Matky Kuráže v Západočeském divadle v Chebu a pak se na dlouho – ne vlastní vinou – odmlčela. Podepsala Chartu 77 a pořádala pro své přátele vlastní bytová představení (Všechny krásy světa, Hra na Mackbetha, Appellplatz, Dávno, dávno již tomu). ■ V květnu 1990 byla jmenována čestnou členkou Národního divadla. Brzy se ale její členství změnilo v aktivní. Na jeviště se vrátila v Národním divadle v symbolické roli Kněžny Anežky v Hilbertově Falkenštejnovi, následovala Paní Frolová v Pirandellově hře Je to tak – chcete-li, byla jedinou představitelkou pohádek Dobře tak, že je smrt na světě, hrála Starou paní v Přidalově úpravě Peroutkova Oblaku a Valčíku, Lenzovou v Steigerwaldově Nobelovi, Gerardu v adaptaci Lope de Vegovy Dorotei, Magdalénu Trčkovou v dramatizaci Durychova Bloudění, Herečku v Shakespearově Hamletovi, Zofii v Kohoutově – Werbowski Kyanidu o páté, Ženu ve večeru z díla J. Seiferta Ruce Venušiny, Chůvu v Aischylově Orestei, Lízalku v Maryše bratří Mrštíků, Volumnii v Shakespearově Coriolanovi, účinkuje téměř pravidelně v adventních koncertech. V současné době ji mohou diváci vidět jako Bábu v Jiráskově Lucerně, hraje Paní Higginsovou v Shawově Pygmaliónu a účinkuje ve své benefici Tři životy. ■ Filmografie: Velká příležitost (1949), Past (1950), Akce B (1952), Nad námi svítá (1952), Tajemství krve (1953), Rudá záře nad Kladnem (1955), Po noci den (1955), Hra o život (1956), Honzíkova cesta (1956), Škola otců (1957), Bomba (1957), Probuzení (1959), Zlé pondělí (1960), Chvíle rozhodnutí (TV 1961), Spadla s měsíce (1961), Letos v září (1962), Až přijde kocour (1963), Komedie s Klikou (1964), Délka polibku devadesát (1965), Bílá paní (1965), Soudničky (TV 1967), Klapzubova jedenáctka (TV 1967), Objížďka (1968), Maratón (1968), Spalovač mrtvol (1968), Lítost (TV 1970), Je třeba zabít Sekala (1998), Kuře melancholik (1999), Samota (TV 2001), PF 77 (TV 2003), Hraběnky (TV seriál 2007) a další. ■ Ocenění: Za roli ve filmu Je třeba zabít Sekala byla nominována na Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli a za roli ve filmu Kuře melancholik na nejlepší výkon ve vedlejší roli. Za roli v televizním filmu PF 77 režiséra J. Brabce obdržela Cenu České filmové a televizní akademie ELSA. ■ V roce 1989 dostala v Kodani Cenu svobody Poula Lauritzena udělovanou jeho nadací jako ocenění snah v oboru lidských práv. Prezident Václav Havel jí v roce 1998 udělil Řád T. G. Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. V roce 1999 vyšly knižně její vzpomínky–svědectví pod titulem „Vlasta Chramostová“. K 31.12.2010 ukončen pracovní poměr v ND.

Repertoár