MENU

Michal Dočekal

Umělecký šéf Činohry

V době svých gymnaziálních studií už hrál a režíroval v A–Studiu v Rubínu. V letech 1985-91 vystudoval režii na DAMU v Praze, a stihl ještě půlroční stáž v Londýně. V letech 1991–94 byl režisérem Divadelního spolku Kašpar (režíroval tu mimo jiné: Katynku (Kleist), Doňu Juanu (T. de Molina, v adaptaci H. Byliny), Clavija (Goethe, v úpravě J. Vostrého) aj.

V období let 1994–2002 vytvářel nejen jako režisér, ale především jako umělecký šéf, novou podobu pražského Divadla Komedie (Divadlo roku 1996, Cena Alfréda Radoka). Z režií alespoň jmenujme: Tři sestry (Čechov), Shakespearovy hry Král Lear, Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy a Kupec benátský. Dále režíroval Obrázkáři (Enquist), Deset malých černoušků (Christie) aj. Tvůrčím počinem se stalo (2001) jeho pojetí Tragické historie o doktoru Faustovi (Marlowe) v podzemí vyšehradské Gorlice (obdržel za ní Cenu Divadelních novin). Pohostinsky režíroval v té době i v dalších divadlech. Před svým nástupem do Národního divadla už zde nastudoval v Divadle Kolowrat dvě inscenace – Joyceovy Vyhnance (1994) a Beckettovy Šťastné dny (1998).

Uměleckým šéfem Činohry Národního divadla se stal v roce 2002. Uvedl se zde režií Rostandova Cyrana z Bergeracu a potom už následovaly: Psychóza ve 4.48 (Kane), Jako naprostý šílenci (Mastrosimone), Poslední páska (Beckett/ Mihalovici), Lakomec (Moliere), Hypermarket (Klimáček), Pronásledování a umučení dr. Šaldy (Anonym), Prodavači duší (Basetti), Pygmalión (Shaw), Otec (Jirásek), Doma (Františák), Malá hudba moci (Kohout), Richard III. (Shakespeare), Bláznivý den aneb Figarova svatba (Beaumarchais).

Z jeho inscenací jsou v současné době na repertoáru: v Národním divadle zmíněný Cyrano z Bergeracu, ve Stavovském divadle Revizor (Gogol), Mikve (Galron), Srpen v zemi indiánů (Letts), Racek (Čechov), Enron (Prebble), Strýček Váňa (Čechov), na Nové scéně Čekání na Godota (Beckett) a Co se stalo, když Nora opustila manžela (Jelinek; Cena Jos. Balvína na Pražském divadelním festivalu německého jazyka). Michal Dočekal se jako výrazná režijní osobnost prosadil i v zahraniční.

S úspěchem připravil inscenaci hry Mikve současné izraelské dramatičky Hadal Galron, kterou uvedl na scéně bratislavského divadla Aréna (2009) a budapešťského divadla Vigszínház (2010). Na Slovensko se pak vrátil i v roce 2011, kdy v bratislavském Slovenském národním divadle připravil Tramvaj do stanice Touha. Obdržel ještě další ocenění: v roce 2004 Cenu Českého literárního fondu za Projekt Bouda 2003 a v italské Pescaře v roce 2003 Mezinárodní cenu Ernesta Flaiana. V roce 2011 byl zvolen do rady ředitelů Unie evropských divadel.

OCENĚNÍ

1996 - Cena Alfréda Radoka nejlepšímu divadlu roku - Divadlu Komedie (v té době uměleckým šéfem)
2001 - Cena Divadelních novin za inscenaci Tragická historie o doktoru Faustovi (Divadlo Komedie)
2010 - Cena Josefa Balvína za inscenaci Co se stalo, když Nora opustila manžela

ROZHOVORY

Šéf činohry ND: Transformace a výběr ředitele se nedá vystávkovat, IHNED.cz, 13. 9. 2012
Michal Dočekal: Klasik přežije i pád z prvního patra, DIvadelní noviny, 21. 2. 2012
Rozhovor s Michalem Dočekalem, Spektrum - Český rozhlas, 12. 3. 2009

Repertoár