MENU

Matěj Forman

Vedle svého bratra Petra je druhým z dvojčat herečky Věry Křesadlové a filmového režiséra Miloše Formana. Po roční praxi eléva ve Studiu Jiřího Trnky studoval na VŠUP v ateliéru filmové a televizní grafiky u profesora Jágra a absolvoval roční studium na Columbia University (ateliér grafiky). V osmdesátých letech vystupoval s bratrem Petrem na divadelních poutích na Střeleckém ostrově. Poté, co s bratrem Petrem a několika dalšími přáteli založili Divadlo bratří Formanů, volné sdružení komediantů bez stálé scény, podílí se na všech jeho projektech. Zprvu jen jako herec - Barokní opera (1992), Prodaná nevěsta (1996) a posléze i jako scénograf - Kejklíř matky Boží (1993), Sedlák, čert a bába (1994) či Bouda - La Baraque (1997), kde spolupracoval na řadě výtvarných detailů. Při vzniku dalších, většinou velmi rozsáhlých projektů Divadla bratří Formanů působí v roli vedoucího výtvarného týmu (nejčastějšími spolupracovníky jsou Andrea Sodomková a Ondřej Mašek) - Nachové plachty (2000), Kráska a zvíře (2003), Klapzubova jedenáctka (2005), Obludárium (2007). Mimo to vytvořil i scénografie ke dvěma představením divadla ANPU - Svatební košile (1998) a Zvoník od matky Boží (2005) – spolupráce A. Skálová. Společně se svým otcem Milošem Formanem a bratrem Petrem Formanem získal Cenu Sazky a Společnosti pro Divadelní noviny za realizaci buffopery Dobře placená procházka v Národním divadle (2007).
Vedle divadla se Matěj Forman uplatňuje především jako ilustrátor. Svými grafikami a kresbami doprovodil trilogii dětských knih Jiřího Stránského, vzniklých na základě dopisů z komunistického vězení, Povídačky pro Klárku (1996), Povídačky pro moje slunce (2002) a Perlorodky (2005). Ilustroval také vzpomínkovou knihu Anny Grafové Jak říkala babička (2001) a Slabikář (2004) pro 1. třídy s texty básníka Radka Malého. Kromě toho se podílel i na výtvarných realizacích do dětských oddělení ve Fakultní nemocnici Motol.
Ve filmu se jako herec spolu se svým dvojčetem Petrem objevil už v dětském věku v Papouškově trilogii o rodině Homolkových (Ecce Homo Homolka 1969, Hogo-fogo Homolka 1970, Homolka a tobolka 1972). Kromě Barokní opery (1997) si zahrál menší roli např. ve filmech Vaterland – lovecký deník (2004, režie D. Jařab), Mazaný Filip (2003, režie V. Marhoul), či jako levnější varianta počítačového triku ve filmu Akumulátor (2001, režie J. Svěrák).


Aktualizace: říjen 2007

Repertoár