Biografie
Martin Smolka (narozen v Praze roku 1959) vystudoval skladbu na AMU a soukromě u Marka Kopelenta. Jeho skladby mu vydobyly uznání doma i v zahraničí – psal na objednávky prestižních festivalů (Varšavská jeseň 1987 a 1999, Donaueschingen 1992 a 2000, Berliner Musik-Biennale 1993 a 1997, Bang-On-a-Can-Marathon New York 1996, Wittener Tage 1999, Musica viva Mnichov 2000 aj.) a dalších institucí a interpretů. Další významné festivaly vybraly jeho skladby k reprízám (ISCM World Music Days Oslo 1990 a Kodaň 1996, Klangaktionen Mnichov 1994 a 1998 aj.). Na mnoha místech zazněla jeho hudba v podání souboru Agon (např. Berlín 1992, Londýn 1994, New York 1995, Curych 1997, Rejkjavík 2000, Frankfurt 2002, Paříž 2003 aj.). Smolkovy skladby nahrála řada rozhlasových stanic i Česká televize. Jeho komorní dílo je z větší části nahráno na kompaktních discích v podání souboru Agon (značky Arta Records a Audio ego), dvě skladby figurují na výběrech nahrávek z Donaueschingen Musiktage (Col legno). Od roku 2000 vydává jeho partitury nakladatelství Breitkopf und Härtel (Lipsko/Wiesbaden).
V roce 1983 spoluzaložil Agon, soubor specializovaný na současnost i historii hudební avantgardy. V něm působil do roku 1998 jako umělecký vedoucí a hráč na preparovaný klavír. V rámci projektů Agonu se zabýval i pátráním po zapomenutých hodnotách (čtvrttónová hudba žáků Aloise Háby, počátky 60. let u nás) a realizacemi grafických partitur a konceptů (díla Milana Grygara, Johna Cagea ad.), je spoluautorem knihy a CD Grafické partitury a koncepty.
Kompozice koncertních skladeb je hlavním předmětem Smolkovy umělecké činnosti. Působí ale také jako hudební improvizátor k divadlu (divadlo Vizita 1983-6 a znovu od 2002, Kuchyň Ivana Vyskočila 1988-9, Divadelní studio čisté radosti 1994-2001), aranžoval a hrál v kapele čínské pěvkyně Feng-jün Song (CD Horská karavana, 2001). Komponoval také pro divadlo (např. k představení Nachové plachty Divadla bří Formanů) a film (Vojtěch řečený sirotek režiséra Zdeňka Tyce, 1989, Sentiment režiséra Tomáše Hejtmánka, 2002-3). Od podzimu 2003 učí skladbu na JAMU v Brně.
Smolkův kompoziční styl se vyvíjel od dvou různých východisek, webernismu a minimal music k jakési konkrétní sonoristice – Smolka pracoval s nástrojovými zvuky, které připomínaly jevy našeho světa (lodní a vlakové sirény, rachot strojů, zvuky deště a mnohé jiné), přičemž tyto zvukové vzpomínky spoluurčovaly často nostalgický, někdy groteskní výraz jeho hudby (např. skladby Déšť, nějaké okno, střechy, komíny, holubi a tak…, a taky železniční mosty, 1992, Rent a ricercar, 1993/5 aj.) Po roce 1998 přesunul pozornost od zvukové barvy spíše k práci s tóny, dokonce s typickými útvary tradiční hudby jako mollový trojzvuk či smyčcová kantiléna, ovšem deformovanými jednak pomocí čtvrttónů, jednak technikou koláže (např. kvintet Lieder ohne Worte, 1999, nebo Remix, Redream, Reflight pro orchestr, 2000).
Výběr z dalších skladeb:
Hudba hudbička (1985/8, komorní soubor), Zvonění (1989, bicí solo), L´Orch pour l´orch (1990), Tři kusy pro přeladěný orchestr (1996), Osm kusů pro kytarové kvarteto (1998), Walden, the Distiller of Celestial Dews (2000, sbor, text H.D.Thoreau), Houby a nebe (2000, zpívající houslistka a 2 smyčcová kvarteta), Ach, mé milé c moll (2002, komorní soubor).