Vážený uživateli, je nám líto, ale Váš prohlížeč nepodporuje plné zobrazení webu. Doporučujeme Vám přejít na jeho aktuálnější verzi (MS Edge) nebo na některý z nejčastějších prohlížečů (Chrome, Firefox, Safari).
Karel Jernek

Karel Jernek

Biografie

Karel Jernek byl jednou z nejvýraznějších režisérských osobností českého operního divadla druhé poloviny 20. století. Narodil se 31. 3. 1910 v Praze. Již během studia dějin literatury a hudby a také estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy režíroval v pražském Švandově divadle na Smíchově. Od roku 1935 začal spolupracovat s činohrou pražského Národního divadla. V roce 1939 přijal angažmá v Brně jako činoherní režisér, nicméně jeho první režií zde byla Smetanova Prodaná nevěsta s dirigentem Rafaelem Kubelíkem. Od té doby se Karel Jernek věnoval především operní režii. V letech 1946 a 1947 režíroval ve Velké opeře 5. května Pucciniho Bohému a Toscu. Po řadě angažmá (Slovenské národní divadlo v Bratislavě, Liberec, pražské Divadlo na Vinohradech, Olomouc, Plzeň, Pardubice) působil od prosince 1960 trvale v Národním divadle v Praze, kde se zapsal nejen jako režisér širokého dramatického repertoáru, ale rovněž jako překladatel a upravovatel operních libret. I po svém odchodu ze svazku s Národním divadlem v roce 1985 s operním souborem ND dál spolupracoval. V roce 1985 režíroval ve Smetanově divadle Pucciniho Madama Butterfly a v roce 1988 Verdiho Rigoletta (obě inscenace převzala posléze nově vzniklá samostatná Státní opera Praha, na repertoáru dosud). Pro Smetanovo divadlo vytvořil 27 operních režií, mnohé z nich dosáhly více než 200 repríz (Verdiho La traviata z roku 1959 s Máriou Tauberovou, Verdiho Don Carlos z roku 1960, dnes už legendární Verdiho Nabucco z roku 1965, Čajkovského Eugen Oněgin z roku 1969). Památné je i Jernekovo režijní zpracování Straussovy Elektry (1961), Cikkerova Vzkříšení (1962), Šostakovičovy Kateřiny Izmajlovové (1965) či Janáčkovy opery Z mrtvého domu (1966), s níž opera Národního divadla opakovaně úspěšně hostovala v zahraničí. Karel Jernek dosáhl významných úspěchů také v zahraničí, mj. ve Vídeňské státní opeře (1965, Šostakovič: Kateřina Izmajlova), milánské La Scale (1966, Janáček: Z mrtvého domu), Buenos Aires (1968, Janáček: Káťa Kabanová – první uvedení na jihoamerickém kontinentě) a v Antverpách (1973, Janáček: Věc Makropulos). Na většině inscenací spolupracoval se svou druhou ženou, uznávanou kostýmní výtvarnicí Olgou Filipi. Karel Jernek zemřel 22. 6. 1992 v Praze.