MENU

George Balanchine

1904-1983

George Balanchine byl geniálním novátorem. Transformoval klasický balet do tzv. neoklasiky, někdy také nazývané americký balet. Vtiskl baletním pozicím, pózám a technice nový význam, opírající se o estetiku klasického tance, která je „šik“ a jejíž styl vyjadřuje přirozený půvab a kouzlo tělesných a pohybových proporcí a linií. Zvláštní význam má v Balanchinově choreografické tvorbě muzikalita. Ta je považována za „geniální“ díky své perfektní symbióze právě s baletním pohybem.
Balanchine založil nejvýznamnější školu klasického baletu a společně s Robbinsem zformovali také legendární soubor New York City Ballet. Ve své době znamenala tvorba a působení obou tvůrců a institucí převratnou inovaci a naprosto moderní pojetí klasického baletu. Toto pojetí však zpočátku nemělo bezvýhradně kladný ohlas. Velmi brzy se však dočkali uznání, které bylo možno v dějinách klasického baletu 20. stol. srovnat jen s M. Petipou a s jeho nepřekonatelnou podobou známých baletů P. I. Čajkovského.
Specifickou tvář Balanchinových baletů tvořily podivuhodné abstraktní kompozice, které dělaly balet srozumitelnější, přirozenější a nesmírně bohatý ve smyslu vyjádření emocí bez manýry popisnosti. Balanchinovy balety měly schopnost přenášet na diváky svůj oduševnělý náboj, mohly být ale také atraktivní podívanou na nekonečné řady strhujících variant tanečních sekvencí a virtuózních interpretačních výkonů.
Mezi nejvýznačnější tituly patří bezesporu Apollon, vůdce múz, Marnotratný syn, Jewels, Divertimento No. 15, Themes and Variations, Concerto Barocco a více než stovka dalších baletních titulů. Na Balanchinův odkaz jako na východisko své tvorby se dovolávali další slavní choreografové, např. J. Cranko, J. Neumeier, W. Forsythe, J. Kylián a další. 

Repertoár