MENU

Gaetano Donizetti

Gaetano Donizetti je jedním z nejvýraznějších skladatelských zjevů první poloviny 19. století. Jeho hudbu lze plným právem nazvat klasicistní a vedle Vincenza Belliniho a Gioacchina Rossiniho - dvou dalších nejvýznamnějších skladatelů této doby - je to autor, jehož díla se stále znovu objevují na repertoáru divadel po celém světě. Donizetti stojí na samém rozhraní rozlišných hudebních epoch a svým způsobem klasicistní období uzavírá. Je zajímavé si uvědomit, že v době, kdy vznikal právě třeba Don Pasquale (1842), komponoval již v naprosto odlišném hudebním stylu Giuseppe Verdi nebo Richard Wagner. Přestože tedy Donizetti v této době představoval spíše tradiční hudební směr a brzy měl být zastíněn novými trendy a hudebním stylem, má jeho Don Pasquale, ale i sama jeho hudba své nenahraditelné místo v dějinách operní literatury. Gaetano Donizetti se narodil 29. listopadu 1797 v severoitalském městě Bergamo. Rozhodující podíl na jeho osudu měl skladatel a pedagog Giovanni Simone Mayr (1762-1845), který jej v roce 1806 přijal do své hudební školy Lezione caritatevoli di musica, kde umožňoval hudební vzdělání i několika dětem z nejchudších rodin. Mayr jej nasměroval ve studiu hudby i dále, do Bologne k Padre Stanislao Matteiovi (1750-1825), u kterého Donizetti studoval v letech 1815-17. Do této doby spadají jeho co do množství značně početné skladatelské počátky. Celkově byl za svůj poměrně krátký život Donizetti autorem nesmírně plodným - napsal, kromě více než sedmdesáti oper, velké množství duchovních skladeb, písní, orchestrálních, komorních či klavírních děl a již ve své době proslul mimořádně rychlým komponováním. Z Bologne se vrátil zpět do Bergama, kde začal pracovat jako archivář knihovny kaple Santa Maria Maggiore a především se dále vzdělával u svého rádce Mayra. Díky němu se také dostaly Donizettiho první opery do povědomí. V roce 1818 měla v Benátkách v Teatro di San Luca premiéru Donizettiho opera Enrico di Borgogna, což představuje skladatelův profesionální debut na operní scéně. Jeho první opravdový úspěch se ale konal v roce 1822, kdy byla v Římě v Teatro Argentina uvedena Zoraide di Granata, na základě které získal objednávky na další opery. Během svého římského pobytu se také seznámil se svojí budoucí ženou, Virginií Vasselli, dcerou renomovaného římského notáře. Po úspěchu v Římě byly jeho hlavní aktivity na příštích 16 let spojeny s Neapolí, kam jej do divadla Teatro Nuovo pozval jeden z tehdy nejvýznamnějších divadelních impresáriů Domenico Barbaia. Kromě tohoto divadla však Donizetti komponoval i pro divadla v dalších italských centrech (Milán, Janov, Palermo, Řím, Florencie). Do „neapolského“ období spadají jeho dnes nejhranější díla - m.j. Anna Bolena (1830), L‘elisir d‘amore (Nápoj lásky, 1832), Torquato Tasso (1833), Maria Stuarda (1835), Lucia di Lammermoor (1835) nebo Roberto Devereux (1837). Premiéra opery Anna Bolena v roce 1830 v milánském Teatro Carcano měla mimořádný úspěch a pro Donizettiho znamenala uznání a obdiv na italské i mezinárodní umělecké scéně. V Neapoli získal postavení také jako ředitel královských divadel (1828-1838), profesor na konzervatoři, kde učil kontrapunkt a kompozici, a ředitel Reale Coleggio di San Pietra a Majella. Z Neapole však nakonec odchází zklamán, protože se nestal ředitelem konzervatoře a byl také poznamenán rodinnou tragédií - při porodu mu zemřela manželka i syn. Na podzim roku 1838 Donizetti přesídlil natrvalo do Paříže. Do tohoto období pak spadají jeho nové opery nebo nové verze oper m.j. La fille du régiment (Dcera pluku, 1840), La favorite (Favoritka, 1840), Maria Padilla (1841) nebo Linda di Chamounix (1842), komponované hlavně ve francouzštině. Od roku 1840 střídal pobyt v obou předních evropských kulturních metropolích - Paříži a Vídni. Ve Vídni se dostal do nejužšího kontaktu s vládnoucím císařským rodem Habsburků, který jej vyznamenal mimořádnou poctou, když mu svěřil post dvorního kapelníka a skladatele. Toto místo jej zabezpečilo finančně i společenským postavením a i přes povinnosti s ním spojené měl dost času na další své aktivity i mimo Vídeň. Přestože se v této době operní trend začínal postupně obracet spíš k romantickému ději a k romantickému hudebnímu směru, Donizetti se stále držel svého kompozičního stylu, ale i komické obsahové stránky děje. Jeho popularita tím však rozhodně neklesala. V tomto období komponuje, kromě řady jednoaktových komických děl, i Dona Pasquala, všeobecně považovaného za Donizettiho mistrovské a nejlepší dílo z jeho komických oper. Poslední Donizettiho dokončenou operou byl Dom Sébastien, roi de Portugal na francouzské libreto Eugéne Scribea, která měla premiéru v pařížské opeře 1843. Přibližně v této době se Donizettiho zdravotní stav začal zhoršovat, až byl počátkem roku 1846 hospitalizován v ústavu pro duševně choré v Ivry u Paříže. Strávil tam více než rok a půl, než byl na nátlak mnoha přátel propuštěn a převezen do rodného Bergama. Jeho stav byl však již beznadějný a 8. dubna 1848 zemřel. Později byly jeho ostatky přeneseny do kaple Santa Maria Maggiore v Bergamu a pohřben byl po boku svého učitele a celoživotního rádce Simona Mayra.

Repertoár