MENU

Opera Národního divadla

RepertoárProgram a vstupenky
  • Opera Státní opera

    R. Strauss: SALOME

    S Gun-Brit Barkmin v titulní roli 17. června 2015

    VSTUPENKY
  • Opera Národní divadlo

    Z mrtvého domu

    Operní debut režiséra Daniela Špinara

    VÍCE O INSCENACI
  • OPERA NÁS BAVÍ

    30. května ve Stavovském divadle

    VSTUPENKY
  • Jan Kučera: Rudá Marie

    Rozhlasový seriál Tlučhořovi na jevišti Nové scény 9., 17. & 28. června 2015

    VÍCE O INSCENACI
  • Opera Státní opera

    Jeníček a Mařenka

    Rodinné operní představení v češtině ve Státní opeře

    VÍCE O INSCENACI
  • Giuseppe Verdi: MACBETH

    Připravujeme pro vás premiéru Shakespeareova a Verdiho dramatu

    VÍCE O INSCENACI

19. 5. 2015

Filoktétes, nová opera skladatele Jana Klusáka

Moje první velká opera, kterou jsem udělal opravdu po svém, do které mi nikdo nemluvil a kterou mám rád. Těmito slovy představuje skladatel Jan Klusák novinku Filoktétés nastudovanou v koprodukci Národního divadla a Národního divadla moravskoslezského. V Praze ji diváci uvidí již tuto sobotu 23. května 2015 v 19.00.

ROZHOVOR S JANEM KLUSÁKEM

Filoktétes, nová opera Jana Klusáka  

Moje první velká opera, kterou jsem udělal opravdu po svém, do které mi nikdo nemluvil a kterou mám rád. Těmito slovy představuje skladatel Jan Klusák novinku Filoktétés nastudovanou v koprodukci Národního divadla a Národního divadla moravskoslezského. V Praze ji diváci uvidí už tuto sobotu 23. Května 2015 v 19.00.

 

Reagoval jste na objednávku?

Ne, šlo o můj vlastní nápad, vzniklo něco, co jsem chtěl sám udělat. Na objednávky jsem dřív napsal dvě krátké opery - Zpráva pro akademii a Bertrand a Mescalinda – které se před lety hrály v Divadle Kolowrat. Tohle je celovečerní opera. Napsal jsem kdysi už jednu delší, jmenuje se Cokoli chcete a je podle Shakespeara; dávala se svého času v Olomouci, to byl ale z mého hlediska stylový kompromis…

Antická předloha Vaší novinky je od Sofokla. Zasahoval jste do ní?

Řecké drama je ideálním libretem, dává skladateli přesné rozvržení. Monology jsou árie, stichomythie jsou ansámbly… a jsou tam samozřejmě i sbory. Napsal jsem devadesátiminutovou jednoaktovku. Bez pauzy. I to je zachováno z antiky. Ovšem Řekové chodili do divadla na celý den, takových kusů se hrálo třeba devět. Byly to náboženské slavnosti a uváděly se trilogie, jedna za druhou. Sofokles by vydal skoro na tři hodiny. Takže moje práce na libretu spočívala v tom, že jsem musel hodně vyškrtat. A vyměnil jsem některé verše, které v překladu úplně neseděly nebo nebyly dost srozumitelné. Trochu jsem s tím prostě zahýbal.

Jde o symfonickou operu?

Na prvním místě jsou zpěváci, orchestr je nepřekrývá. Pokud bych chtěl pěvcům poradit, jak mou operu zpívat, řekl bych, že jako Wagnera nebo Strausse. Nejsou tu přímo kantabilní árie. Jakýmsi vzorem pro mě byl v mytologičnosti námětu a v deklamačním stylu zpěvu Wagnerův Prsten Nibelungův. Nejsem ale úplně důsledný. Některé jakoby barokní odbočky považuji naopak za bachovské. Ve smyslu kontrapunktického vedení hlasů a struktury mi totiž v něčem zároveň byly tak trochu vzorem i Händelovy a Rameauovy opery. Ale nejde o žádný neoklasicismus.

V šedesátých a sedmdesátých letech jste patřil k avantgardním autorům. Hodnotíte tak sám sebe s odstupem? A jak se vidíte v případě Filoktéta? Směřujete ke zklasičtění?

Neřekl bych. Dělám, co se zrovna pro konkrétní věc patří a hodí. Chtěl jsem svůj vynález, formu invence, ze které se vyvinula i kompoziční technika, přenést na operu. A tahle opera je tak skutečně udělaná. Žádné avantgardní přesvědčení jsem neopustil. Nechtěl jsem nikdy být výrazně na špici: chtěl jsem dělat to, co se mi zdálo pro dobu vhodné. Ve Filoktétovi se dá rozpoznat diatonická atonalita, posttonalita, která se vyvinula ze seriální práce. Takže jsem nezměnil svůj postoj a svůj pracovní způsob. Jen to asi vypadá trochu usedleji, přístupněji, možná se ta hudba lépe poslouchá.

Krzysztof Penderecki tedy urazil od avantgardy k postromantismu zásadnější cestu?

Ano, dostal se na druhou stranu. Řekl bych, že v postmoderně komponuje jako zastydlý Bruckner. Také jsem se něčeho takového dotkl. V symfonických básních, v nichž jsem si chtěl odpočinout od seriality, od přísné práce. Byly tři - Zemský ráj to na pohled, Scherzo capriccioso a Zaniklé štěstí. To je jiný svět. Nic moderního. Taková normální hudba…Říkám tomu improvizační formy, takové, jaké Stravinskij pranýřoval na Berliozovi… Proč občas ne. Tam jsem tonální, zastydlý romantik.

Přihlásil jste se v symfonických básních ke Smetanovi.

Ano. - Ale u Filokléta jsme jinde.

Dospěl jste v opeře ke zpěvnosti?

Není to tak chromatická hudba jako u Schönberga, nejsou tam těžko zpívatelné intervaly a skoky, je to lidské, i sbor má part vlastně dost lehký… Ale že by to byly přímo zapamatovatelné melodie, které by si lidé jdoucí z divadla zpívali jako kdysi Mozartovu Figarovu svatbu, to zas ne…

Je v opeře hodně textu? Je důležitý?

Ano, ale je tam i lyrika. Staří Řekové dbali, aby se střídaly plochy výpravné, epické, ale také lyrické, v nichž hrdina lká, vzpomíná, nebo vypráví nějakou báj. Sbor se také dobře uplatní. Alespoň si chvíli mohou oddechnout sólisté, kteří jsou jinak celou dobu na scéně.

Cítil jste při komponování opery nějaká stylová omezení?

Chtěl jsem napsat, alespoň tvarem, konvenční operu. Je v ní finále, závěrečná katarze… Je to opera s happy-endem. Nikdo v ní nezemře. V závěru muži odcházejí do války a podle Diovy vůle jde i Filoktétes, aby jim pomohl se svým lukem, jehož střely nikdy neminou cíl, vyhrát… Sledoval jsem kompoziční tektonický záměr, aby opera byla neustálou gradací. Na konci – a není to žádný srázný konec - je hymnický sbor. Opravdové pořádné několikaminutové finále.

Zabýval jste se v minulosti už antikou?

Kdysi jsem napsal balet Héró a Leandros. A ještě předtím scénickou hudbu k Sofoklově Elektře.

Proč vás teď zaujala zrovna postava Filoktéta?

Vedla mě osobní i nadčasová inspirace. Izolaci, samotu, odmítnutí od vlastních lidí, to zažil leckdo jak u nás, tak i na celém světě. Četl jsem psychologickou studii o tom, že jde o téma, jak snášet bolest a vyvrženost. Zabývají se tím traumatologové. Pak je v příběhu také přítomno téma podvodu – možná spíše Odysseova pragmatismu, jeho ochoty lhát, když se to hodí… Dnešní byznysmeni. A další téma - téma mladíka, který váhá, zda má být čestný, nebo podvést Filoktéta.

Hlavní roli zpívá…

…barytonista Jakub Tolaš – a dělá ji výborně.

Velká opera od současného autora, to je přece událost… Co dál?

O ostravskou produkci projevilo nejprve zájem Pražské jaro… a pak i Národní divadlo, kam se dostal jako umělecký ředitel Opery Petr Kofroň. Vzniklo z toho hostování Ostravy v Praze. Jedno představení. Zatím není stanoveno, že by se někde měl Filoktétes hrát ještě i na podzim.

Toužil byste věnovat se ještě nějakému podobnému velkému tématu?

Napsání téhle opery mi trvalo dva a půl roku. Nemohu vyloučit, že bych už nenašel stejnou sílu. Zatím jsem se do něčeho takového nepustil.

A kdyby přece…?

Vždy jsem chtěl napsat opravdovou komickou operu buffu… A nebo by to možná byla tragédie, antická – ale od Shakespeara… Shakespeare měl antiku rád. Ale znovu: vzhledem k věku už nebudu nic tak velkého psát.

Počítáte opusová čísla?

Neuvádím je, ale počítám. Sto padesát tři. Zatím poslední premiéru jsem měl s písňovým cyklem Hořkosti na básně Josefa Václava Sládka, který před vánočními svátky zpíval Roman Janál.

Zůstává něco, co z Vaší hudby ještě nebylo uvedeno?

Ani ne. Ze sedmdesátých let je ještě pár věcí, které by se mohly hrát, myslím, že tak asi dvě… Starám se teď především o svou novou operu. Ale po premiéře zase něco napíšu.

Petr Veber


12. 5. 2015

Z mrtvého domu bude operním debutem Daniela Špinara

Po Fibichově Pádu Arkuna přichází Národní divadlo z dalším mimořádným operním dílem českého skladatele. Z mrtvého domu se tak stane již třetím titulem Leoše Janáčka na operním repertoáru. Po Příhodách lišky Bystroušky se hudebního nastudování opět ujal Robert Jindra a inscenace bude operním debutem nejvýraznější režisérské osobnosti českého činoherního divadla a designovaného uměleckého šéfa činoherního souboru první scény Daniela Špinara. V roli Luky Kuzmiče se představí světový tenorista Štefan Margita. Mimořádné dílo patřící mezi ozdoby evropských i zámořských operních domů zazní v Národním divadle po čtyřiadvaceti letech a to v premiérách 14. a 16. května 2015.


7. 5. 2015

Opera Rudá Marie se vysměje buranství, škodolibosti a záškodnictví

Legendární seriál Tlučhořovi vysílaný od roku 1991 na Rádiu Golem a posléze na vlnách Českého rozhlasu Regina dostane na jevišti Nové scény svou operní podobu. Skladatel a dirigent Jan Kučera zkomponoval dílo na text autorů Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse. Rudá Marie zazní na Nové scéně v premiéře 7. května 2015 od 20.00.


5. 5. 2015

Březinův Toufar se Soňou Červenou hostuje v New Yorku

Komorní opera Aleše Březiny o římskokatolickém knězi Josefu Toufarovi umučeném před 65. lety komunistickou Státní bezpečností zazní po hostování v Nitře, Bratislavě, Drážďanech, Litomyšli nebo Bukurešti také v americkém New Yorku. Národní divadlo ji uvede dvakrát v sále Bohemian National Hall 8. a 10. května 2015.

 

Dílo v hlavní roli se Soňou Červenou pod taktovkou dirigenta Jiřího Štrunce a v režii Petra Zelenky vzniklo jako součást mezinárodního projektu Paralelní životy, 20. století očima tajné policie, který iniciovala Asociace Divadelní Nitra. Od premiéry v září 2013 v Divadle Kolowrat ho viděli stovky diváků v Praze i zahraničí. 

Součástí hostování opery Toufar v New Yorku bude projekce filmu Zítra se bude…, který vznikl na základě stejnojmenné opery Aleše Březiny se Soňou Červenou v hlavní roli. Hostem projekce bude i dcera političky Milady Horákové popravené komunistickým režimem, paní Jana Kánská.

Následující pražská představení opery jsou naplánovaná na 18. a 19. listopadu 2015 na Nové scéně.


30. 4. 2015

Z mrtvého domu - diskuse

Milí příznivci opery, dovolujeme si Vás pozvat na diskusi s tvůrčím týmem a účinkujícími v blížící se premiéře inscenace opery Leoše Janáčka Z mrtvého domu. Těšíme se na Vás ve foyer I. galerie Národního divadla v úterý 5. května od 13.30 (vstup hlavním vchodem ND). Hosté: režisér Daniel Špinar, dirigent Robert Jindra, sólista Štefan Margita a sbormistr Martin Buchta. Moderuje Ondřej Hučín.

Více o představení


22. 4. 2015

Rudá Marie - diskuse

Přijďte diskutovat s tvůrci a účinkujícími naší nové operní premiéry Rudá Marie v pondělí 27. dubna od 16.00 ve foyer Nové scény (4.patro). Hosty budou režisérka Viktorie Čermáková, výrazná osobnost mladé operní generace autor Jan Kučera, hlavní představitelka Jitka Svobodová a autoři původního textu Jiří Lábus a Oldřich Kaiser. Vstup volný, těšíme se na Vás!


8. 4. 2015

Diskuse před premiérou Jeníčka a Mařenky

Dovolujeme si pozvat všechny zájemce na diskusi s tvůrci a účinkujícími v připravované premiéře Humperdinckovy opery Jeníček a Mařenka ve Státní opeře. Diskuse se zúčastní hudební ředitel Státní opery a dirigent Martin Leginus, režisér Matěj Forman, překladatel libreta Radek Malý, scénografka a kostýmní výtvarnice Andrea Sodomková a představitelky titulních rolí Jana Sibera a Michaela Kapustová. Setkání se uskuteční v úterý 14. dubna 2015 od 16.00 v salonku Angelo Neumanna ve Státní opeře. Vstup volný. Těšíme se na Vás!

Více o představení


7. 4. 2015

Poslední představení Pádu Arkuna

Využijte poslední možnost zažít Fibichův Pád Arkuna pod taktovkou Maestra Johna Fioreho - 9. a 18. dubna 2015


29. 3. 2015

Aleš Briscein oceněn Thálií za Jaroměra v Pádu Arkuna

Operní Thálii za nejlepší mužský operní výkon obdržel skvělý Aleš Briscein a to za roli Jaroměra v inscenaci opery Zdeňka Fibicha Pád Arkuna. Blahopřejeme!


6. 2. 2015

Stavovské divadlo s novou Kouzelnou flétnou

Nejlepší české mozartovské pěvce, stylový zvuk orchestru Národního divadla, fantaskní výpravu výtvarníka Miroslava Huptycha, noblesní kostýmy Tomáše Kypty a magickou režii Vladimíra Morávka nabízí nová inscenace Mozartovy Kouzelné flétny ve Stavovském divadle. Již v sobotu 7. února 2015 nás čeká druhá premiéra této rodinné podívané. Těšíme se na vás!


28. 1. 2015

José Cura jako Otello ve Státní opeře

Jeden z nejžádanějších tenoristů současnosti poprvé vystoupí v Praze v inscenaci Státní opery. José Cura přijal nabídku Národního divadla a ve čtvrtek 29. ledna a v úterý 24. února 2015 se představí v titulní roli opery Giuseppe Verdiho Otello pod taktovkou hudebního ředitele Státní opery Martina Leginuse.

V prvním představení se role Desdemony ujme Eva Hornyáková a Jagem bude sólista Opery Národního divadla Ivan Kusnjer. V následujícím únorovém termínu to bude vedle Ivana Kusnjera sopranistka Pavla Vykopalová.  

„Otella jsem zpíval snad dvěstěkrát. Může to znít jako vtip ale vývoj této role je srovnatelný s mým vlastním osobním vývojem jako člověka. Když mi bylo 35, musel jsem na jevišti zahrát padesátiletého. A teď, když mi je opravdu padesát, nemusím víc předstírat,“ říká José Cura. „Věřím, že moje spolupráce se Státní operou přetrvá a že tyto dvě představení budou začátkem dlouhého seznamu a to nejenom jako pěvce,“ dodává.

Pokračování

Mezi poslední vystoupení proslulého tenoristy a dirigenta patří postava Dicka Johnsona ve Vídeňské státní opeře loni v září. V březnu jej čeká role Dona Josého v milánské La scale v premiéře Bizetovy Carmen po boku mezzosopranistky Elīny Garanči.

Největší úspěch mu ovšem přinesl právě Otello, jen za poslední dvě sezony ho zpíval v Buenos Aires, Vídni, v Metropolitní opeře v New Yorku pod taktovkou Semjona Byčkova nebo v Deutsche oper Berlin s dirigentem Donaldem Runniclesem a v režii Andrease Kriegenburga.

Účinkování José Cury v inscenaci opery Giuseppe Verdiho Otello v režii Dominika Neunera se v Praze uskuteční díky podpoře Bohemian Heritage Fund. 

Více o představení


26. 1. 2015

Mozartovy narozeniny 2015 s pražským debutem Dorothey Spilger

O oslavu 259. výročí narození hudebního génia se tentokrát vedle Orchestru Národního divadla postarají hned čtyři sólisté.

Pražanům dobře známí sopranistka Jana Šrejma Kačírková a barytonista Svatopluk Sem a také držitelka ceny Národního divadla na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech 2014 Dorothea Spilger a člen Orchestru Národního divadla a vítěz Mezinárodní soutěže Pražské jaro v oboru fagot Jan Hudeček.

Německá mezzosopranistka Dorothea Spilger, která Cenou Národního divadla získala možnost nastudovat roli v operní inscenaci Národního divadla, se v Praze představí poprvé. Rovněž pro Jana Hudečka je úterní vystoupení první příležitostí zahrát Mozartův koncert s orchestrem ve Stavovském divadle. Dirigentem koncertu, který se uskuteční tradičně 27. ledna, bude Robert Jindra.

Na programu Mozartových narozenin jsou árie z oper uvedených a uváděných ve Stavovském divadle – Kouzelná flétna, Così fan tutte, La finta giardiniera, Figarova svatba, La clemenza di Tito a Don Giovanni. Koncert zahájí předehra z opery Il re pastore a Jan Hudeček přednese Koncert pro fagot a orchestr B dur. 


19. 11. 2014

Adam Plachetka se vrací do Národního divadla

Sólista Vídeňské státní opery, basbarytonista Adam Plachetka a Opera Národního divadla obnovují uměleckou spolupráci, kterou Adam Plachetka letos v červnu přerušil v souvislosti s odstoupením Roberta Jindry z funkce hudebního ředitele Opery Národního divadla.

Na základě rozhovorů, jejichž předmětem byly další umělecké plány Opery Národního divadla i informování o jednáních směřujících k obsazení postu hudebního ředitele Opery Národního divadla od sezony 2016/17, dospěly obě strany k závěru, že obnovení vzájemné spolupráce je správným a perspektivním krokem.
Adam Plachetka vystoupí na scéně Národního divadla 20. prosince 2014 a 7. a 11. ledna 2015 ve třech představeních Donizettiho Nápoje lásky, a to v roli šarlatána Dulcamary. Do role Adiny se po mateřské dovolené vrací manželka Adama Plachetky, sopranistka Kateřina Kněžíková.

Více o představení


25. 9. 2014

Diskuse s tvůrci a účinkujícími Pádu Arkuna 1. 10. 2014 v 15.00 v hlavním foyer Národního divadla

Milí příznivci opery, dovolujeme si Vás pozvat na diskusi s tvůrčím týmem a účinkujícími v blížící se premiéře inscenace opery Zdeňka Fibicha Pád Arkuna.

Těšíme se na Vás v hlavním foyer Národního divadla ve středu 1. října 2014 od 15.00 (vstup hlavním vchodem ND). Svou inscenační a hudební představu přiblíží: dirigent John Fiore, režisér Jiří Heřman, představitelka Helgy Dana Burešová a další. Moderuje šéfdramaturg Ondřej Hučín.

Vstup volný.


16. 9. 2014

Verdiho Rigoletta ozdobí tenorista Vincent Schirrmacher

Sólista vídeňské Volksoper Vincent Schirrmacher vstupuje v úterý 16. září 2014 do inscenace Verdiho opery Rigoletto ve Státní opeře.

Finalista soutěže Plácida Dominga Operalia z roku 2008 se představí v roli Vévody mantovského. Jeho interpretaci operního šlágru La donna è mobile uslyší pražští diváci a posluchači do konce aktuální operní sezony ještě třikrát. „V Rigolettovi jsem debutoval před pěti lety v německém Flensburgu a pro mladého tenoristu to byla ta pravá výzva. Než jsem se hlouběji ponořil do partitury, byl jsem skutečně nervózní. Ovšem čím více času jsem se postavě věnoval, čím více jsem pronikal do půvabu této opery, tím jsem si byl jistější vhodností pro můj hlas,“ říká tenorista narozený v Číně a natrvalo usazený v Evropě. „Právě Vévoda mantovský představuje nejlepší základ pro mé další verdiovské postavy, z nichž poslední je nedávno debutovaný Manrico z Trubadúra,“ dodává Vincent Schirrmacher.

Pokračování

Tenorista navštěvoval v dětství hodiny klavíru a posléze hudební výchovu na Royal Academy od Music v Londýně a prestižní Juilliard School v New Yorku. Je držitelem několika významných pěveckých cen, zejména v Německu. V roce 2008 se stal finalistou soutěže Plácida Dominga Operalia v kanadském Québecu. Od roku 2009 je sólistou vídeňské Volksoper, kde účinkoval v rolích Prince v Dvořákově Rusalce, Cavaradossiho v Pucciniho Tosce, Kalafa v Pucciniho Turandot, Alfreda ve Verdiho La traviatě nebo Narrabotha ve Straussově Salome.

V úterním přestavení se jako Gilda představí sólistka Opery Národního divadla a Státní opery Yukiko Šrejmová Kinjo, která v této roli s úspěchem debutovala na začátku této sezony. 

Více o představení


14. 9. 2014

Výroční ceny Opery Plus získali Dana Burešová a Aleš Briscein

Výroční ceny portálu Opera Plus získali sólistka Opery Národního divadla Dana Burešová a stálý host Opery Národního divadla Aleš Briscein. Blahopřejeme!

O vítězích rozhodli čtenáři Opery Plus svým hlasováním, a to na základě nominací oslovených hudebních publicistů. Za výkony, které byly k vidění na českých a moravských scénách a v případě tuzemských zpěváků také na zahraničních scénách v sezoně 2013/2014, byla nominována půldruhá desítka žen a stejný počet mužů. V průběhu dvouměsíčního hlasování bylo odevzdáno dohromady přes sedm tisíc hlasů. 

Pokračování

Dana Burešová byla nominována hned za dvě své role – za Anežku ve Smetanových Dvou vdovách a za Alžbětu ve Verdiho opeře Don Carlo, ztvárněné na scéně Národního divadla a Státní opery. Také Aleš Briscein získal nominace za dvě role – za Jeníka ve Smetanově Prodané nevěstě v inscenaci Divadla J. K. Tyla v Plzni a Ladislava Podhajského ve Smetanových Dvou vdovách v Národním divadle. Výroční ceny Opery Plus převzali Dana Burešová i Aleš Briscein osobně, oba totiž byli mezi protagonisty nedělního galavečera. Na Benefičním koncertu Opery Plus ve zcela zaplněných prostorách Pražské křižovatky vystoupili další přední sólisté pražského Národního divadla – sopranistka Eva Urbanová, mezzosopranistka Kateřina Jalovcová, tenorista Jaroslav Březina a barytonista Jiří Hájek, dále držitel letošní operní Thálie basista Jiří Přibyl z olomoucké opery, přizvána byla i mladá začínající sopranistka Adéla Škopková, o doprovod se postaral dirigent Opery Národního divadla a klavírista David Švec. Na programu, sestaveném na počest Roku české hudby výhradně z českých oper a nazvaném Češi zpívají Čechy, zaznělo mimo jiné takřka celé první jednání z Dvořákovy Rusalky a kompletní druhé dějství Janáčkovy Její pastorkyně. (Text převzat z operaplus.cz)

Opera Plus je mediálním partnerem Opery Národního divadla a Státní opery.


11. 9. 2014

Státní opera má novou Carmen: Janu Kurucovou

Již od této soboty 13. září 2014 získá Státní opera pro svou inscenace opery Georgese Bizeta Carmen sólistku Deutsche oper Berlin Janu Kurucovou.

Původem slovenská mezzosopranistka se už v Praze představila – v operní sezoně 2010/2011 vyhověla nabídce tehdejšího uměleckého šéfa opery Jiřího Heřmana a zaskočila v roli Idamanteho v inscenaci Mozartova Idomenea. Vedle Adama Plachetky vystoupila rovněž na koncertě Mozartovy narozeniny letos lednu ve Stavovském divadle.

 

 

Pokračování

"Carmen je ženou uvědomující si své kvality. Má v sobě přirozenou jiskru, jež přitahuje muže, ale stejně tak provokuje ženy. Co mě na ní fascinuje, mě zároveň děsí; její fatální až provokační vložení se do rukou osudu v každé extrémní situaci. Do svádění Dona Josého dá všechnu svou smyslnost a výbušný charakter a pak když v kartách uvidí svou blížící se smrt, jej dokonce provokuje, aby ji zabil,“ říká Jana Kurucová o svém pohledu na hlavní postavu Bizetovy opery a pokračuje: „Pro mě stále zůstává otázkou, proč žena v nejlepších letech přistupuje ke svému životu až tak lhostejně, že ho nakonec ztrácí. Nevěří tomu, že by se mohla opravdu zamilovat? Nebo se chce skrýt před strachem ze zamilování a ztráty své cikánské svobody? Carmen přináší definitivně velkou změnu do mého repertoáru. Mé dosavadní zkušenosti stály zejména na kalhotkových a dívčích rolích. Takže mi nezůstává nic jiného než se také fatálně vrhnout do tohoto dobrodružství a pokusit se vnímat vnitřní hlas ženy, jež bude ve mně, pevně doufám, růst víc a víc.“

Jana Kurucová je pátou sezonou členkou souboru Deutsche Oper Berlin, kde momentálně účinkuje v jedenácti inscenacích mj. jako Jeníček v Humperdinckově Perníkové chaloupce v režii Andrease Homokiho nebo jako Fenena v inscenaci Verdiho opery Nabucco v režii Keitha Warnera.

Jana Kurucová se v roli Carmen představí ve Státní opeře také 24. října 2014 a 1. května 2015. V Praze však bude častěji, již 5. listopadu 2014 vstupuje do inscenace Mozartova Dona Giovanniho v režii režisérského dua Skutr ve Stavovském divadle. Jako Donna Elvira se pak představí ještě 4. ledna, 8. března, 4. a 25. dubna a 3. května 2015.

V představení Carmen 13. září 2014 ztvární Dona Josého italský tenorista Luciano Mastro. V roli Escamilla se poprvé ve Státní opeře představí přední basista střední generace sólistů Národního divadla Miloš Horák. 


3. 9. 2014

La traviata ve Státní opeře s novými protagonisty

Po dva večery v září a říjnu se divákům Státní opery představí přední slovenská sopranistka Eva Hornyáková jako Violetta Valéry v opeře Giuseppe Verdiho La traviata.

Eva HornyákováPěvkyně se vrací do Státní opery po úspěchu v koncertním provedení Pucciniho La rondine (Vlaštovka) letos v květnu. Violettu bude v Praze zpívat poprvé v pátek 5. září 2014 a jejím pěveckým partnerem bude Tomáš Juhás, pro něhož je páteční představení rovněž debutem v roli Alfreda Germonta ve Státní opeře. Postavu Giorgia Germonta ztvární vynikající Svatopluk Sem.

 „Věřím, že novým pěveckým obsazením přineseme do této současné a velmi oslovující inscenace svěží pohled a že radost ze zkoušení se sólisty, orchestrem a sborem přeneseme i na naše diváky,“ přeje si Martin Leginus, hudební ředitel Státní opery a dirigent představení.

Pokračování

„První operou, kterou jsem v dětství zhlédla, byla právě La traviata. Na takovéto zážitky se nezapomíná, měla jsem husí kůži při vzpomínce na představení ještě dlouho po jeho skončení. Pro tento silný pocit jsem se také rozhodla studovat operní zpěv a Violetta byla přirozeně mým uměleckým snem. Od té doby jsem měla příležitost zpívat Violettu v německém Lübecku a ve dvou španělských produkcích. Nyní se můj sen začne plnit také v Praze pod taktovkou Martina Leginuse,“ těší se Eva Hornyáková.

 Ve Verdiho La traviatě se Eva Hornyáková představí ve Státní opeře rovněž 25. října 2014 s Alešem Brisceinem v roli Alfreda a s Jakubem Kettnerem jako Giorgiem. La traviata byla na repertoáru našeho operního domu (dnešní Státní opery) od samého počátku jeho existence, kdy sem byla přenesena inscenace ze Stavovského divadla.

Více o představení