MENU

Mecenášský klub
Národního divadla

Mecenášství není stavem peněženky, ale stavem ducha.

Jak se stát mecenášem

2. 6. 2016

Mecenáši s Manon Lescaut

Mecenáši ND navštívili inscenaci Daniela Špinara Manon Lescaut. V Zemském salonku se pak setkali se všemi hlavními představiteli: Pavlínou Štorkovou, Vladimírem Polívkou, Radúzem Máchou a Vladislavem Benešem.


11. 5. 2016

Tři v jednom

Rozhovoru, ve kterém mecenáš Národního divadla zpovídá některého z umělců, se tentokrát zhostila mecenáška Kateřina Zapletalová. Zvolila si mladou herečku Pavlu Beretovou, která ji v poslední době zaujala hned v několika představeních. Pavla Beretová pochází z Ostravy, herectví vystudovala na pražské DAMU. Do souboru Činohry Národního divadla přistoupila v roce 2008. Za sebou má na svůj věk již velký počet výrazných rolí. V současné době se objevuje na všech jevištích ND: ve Stavovském divadle představuje Eliševu ve hře H. Galronové Mikve nebo Axjušu v Ostrovského Lese. Na Nové scéně účinkuje v autorské inscenaci Jiřího Adámka Po sametu, v Bartlettově Zemětřesení v Londýně, kde v režii Daniela Špinara hraje nejmladší ze sester, Jasmine, a v nové inscenaci Petry Tejnorové Láska a informace. V Národním divadle hraje Zuzanu Tylovou v inscenaci V rytmu swingu buší srdce mé. Kateřina Zapletalová se k umění dostala od sportu. Smysl pro estetiku a krásu jí vštípila maminka, povoláním aranžérka. Paní Kateřina, žena mnoha tváří, je mimo jiné majitelkou designové galerie. K divadelnímu umění má vřelý vztah.

Chtěla jste být herečkou už jako malá?
Ne. První myšlenka, že bych to zkusila, přišla až tak ve 14, když jsem pracovala v Divadle u Bezručů v Ostravě jako uvaděčka a téměř denně jsem se zezadu dívala na představení. Myslím, že tam to vzniklo. Divadlo mě fascinovalo a určitě fascinuje dodnes.

Moc se mi líbilo představení V rytmu swingu buší srdce mé. Hrajete, zpíváte, tančíte. Moc pěkné představení, které mi připomnělo muzikály, které jsem viděla na Broadway.  Lákalo by vás účinkování v americkém muzikálu? V jakém?
Já žánr muzikálu miluju. Několikrát jsem byla v Londýně podívat se na ty jejich slavné muzikály a byla jsem úplně nadšená a slzy mi stříkaly z té nejposlednější řady (protože na dražší lístky jsem neměla :)), až na jeviště. Je to nádhera, když se to udělá pořádně. Spojení hudby, tance, a činohry je velká síla a může poskytnout i velkou tvůrčí svobodu. Myslím, že u nás se máme ještě hodně co učit. Mám ráda i filmové muzikály a Weberův Jesus Christ Superstar  je naprostý skvost. Takže… kdy budu hrát tu Máří? :)

Zdálo se mi, že z tohoto představení byl úplně cítit duch doby swingu. Opojení svižným rytmem, novou módou, emancipací, demokracií.  Oslovilo vás toto období? Která jiná historická doba je vám blízká a z jakého důvodu?
Ano. Líbí se mi tahle doba. Mám ráda i hudbu s ní spojenou, i když se musím přiznat, že americký jazz a swing jsou mi bližší. Každá doba má něco do sebe a někdy si říkám, že bych chtěla zažít, jaké to bylo… ale pak se vrátím na zem a snažím se najít to pěkné v naší době. Moje generace žije v podstatě celý život ve svobodě. Máme štěstí, tak doufám, že to tak bude i nadále.

Jak vám vyhovuje hrát více rolí v jednu dobu? Navíc jsou to role hodně odlišné, je těžké přepínat mezi nimi? Kolik času na úplné „přepnutí“ potřebujete?
Já jsem hrozně ráda, že hraju různé věci. Hrát pořád to samé by byla nuda :). Myslím, že herec je rád, když si může vyzkoušet co nejvíce poloh. To je podstata naší práce. Čím víc můžeme přepínat, tím lépe. Nakonec…vždyť to jenom hrajeme.

Hrajete na všech scénách ND, kde se cítíte nejlépe a proč?
Každá ze scén má své přednosti. Baví mě je střídat. Teď jsem už dlouho nezkoušela ve Stavovském divadle a je mi vyloženě smutno. Tento prostor je pro mě asi nejpřirozenější. Pochopitelně nejnáročnější je historická budova, ale zase pocit hrát pro plné hlediště Národního divadla je opravdu nádherný pocit. Genius loci tohoto místa je opravdu velký. A teď s novým konceptem jsem i ráda na Nové scéně. Režiséři, se kterými jsem vždycky chtěla pracovat na alternativních projektech někde mimo Národní, jsou teď s námi tam a já mám pocit, že si tam chodím odskočit do jiného divadla. No… takové tři v jednom.

Nedávno jsem četla rozhovor s konceptuálním umělcem Olafurem Eliassonem. Je to člověk, který realizuje velké multimediální projekty, ale také napsal kuchařku a jídlo je pro něj velmi důležité téma. Říká: „Jídlo je důležitější než umění. Bez jídla zemřete. Bez umění také zemřete – jen ne tak rychle.“  Jaké je vaše oblíbené jídlo? Existuje něco, bez čeho byste si nedokázala představit?
Moudrý to muž pan Eliasson. Jídlo miluju. A ráda ochutnávám nové věci. Ráda cestuju a ještě radši v cizině ochutnávám. A popravdě, asi bych se obešla bez hodně věcí, ale bez dobrého bochníku chleba (to je samozřejmě i pozdrav pro kolegu Bidlase) a kostky dobrého másla by mi bylo v životě opravdu smutno.

Foto: Jaroslav Šimandl a archiv MeK

 

Kontakt

Eva Sochorová

e.sochorova@narodni-divadlo.cz

T 731 603 641

www.meknd.cz


1. 3. 2016

Zuzana Janečková a Michal Štípa

První sólista Baletu Michal Štípa se narodil v Brně, kde vystudoval Taneční konzervatoř a úspěšně zde zahájil svou hvězdnou kariéru. Do Národního divadla nastoupil v sezoně 2004–2005 na post sólisty. Prvním sólistou byl jmenován o 4 roky později. Elegance, přirozená noblesa, ideální tělesné proporce, přirozený herecký projev a především partnerská spolehlivost a technické dispozice jej vždy řadily do kategorie „danseur noble“. Díky kombinaci talentu a tvrdé práce ztvárňuje i náročné dramatické role, vyžadující hlubší sebereflexi. Michal Štípa je také držitelem mnoha ocenění, mezi nimi i Ceny Thálie. Zuzana Janečková vstoupila do klubu v roce 2015. Jejím milovaným souborem je právě balet, ale velmi ráda navštěvuje i představení činohry a opery.

Co pro Tebe znamená budoucnost?

Budoucnosti se docela bojím, asi jako každý člověk. Začínám řešit, co budu dělat, až skončím s aktivním tancováním. Je to takový černý šotek, který mám v hlavě. Nejlepším řešením by bylo stát se baletním mistrem a předávat své zkušenosti mladším kolegům a kolegyním. Také by mě bavilo učit studenty na taneční konzervatoři. V současné době pracuji s pár kolegy na novém projektu, který bude mít premiéru tento měsíc (pozn. v únoru 2016). Jedná se o balet, který budou tančit výhradně muži, a to na špičkách. V této sezoně jsem začal vést tréninky v Baletu Národního divadla, za což jsem moc vděčný, protože je to pro mne nová, zajímavá zkušenost. Spousta mých bývalých kolegů se živí něčím, co není spojené s tancem, a to já bych opravdu nechtěl. Nedokážu si život bez tance představit.

Plánoval jsi vlastní baletní školu, proč z toho sešlo?

S Nikolou Márovou jsme měli projekt na baletní školu pro děti, který byl velice dobře zpracovaný a více či méně připravený na rozjetí. Akorát to bylo v době, kdy jsme si nemohli dovolit (což nemůžeme ani teď) odejít pravidelně z tréninku nebo ze zkoušky a nemohli jsme si ani naplánovat program. Pokud netančíme večerní představení, odcházíme z práce okolo 18 hodiny, a tudíž bychom soukromé hodiny mohli mít nejdříve od 19 hodin, což se většina malých dětí chystá již do postele. Chtěli jsme, a chceme, ještě tancovat a baletní škola se s naší aktivní kariérou bohužel nedá skloubit. Náš projekt soukromé baletní školy jsme odložili. Ve volných chvílích zatím jen učím soukromé hodiny. Odložil jsem studium Pedagogiky na UK. Bohužel to bylo denní studium a neměl jsem možnost chodit na přednášky pravidelně. Třeba se k tomu ještě vrátím…

Nedávno jsem byla v New Yorku na představení Amerického baletu a dozvěděla jsem se, že ve Spojených státech funguje nadace, která pomáhá tanečníkům, po skončení jejich aktivní kariéry, vrátit se zpět do normálního života. Existuje tady u nás v České republice něco podobného?

Existují zde podobné snahy, ale v jaké jsou fázi, to nevím. Bohužel s naším právním a zákonodárným systémem je to těžké.

Také se mi líbilo, že tato americká nadace, prodávala o přestávce mezi představením „otančené“ baletní špičky, podepsané její majitelkou nebo majitelem a peníze, které vydělala tímto prodejem, šly do fondu na pomoc tanečníkům, kteří se ocitli v nouzi.

To slyším poprvé a je to opravdu zajímavý nápad. Nevím, zda by někdo byl u nás ochoten zaplatit za špičky svého idolu, možná u baletek ano, ale u tanečníků by to bylo velmi zajímavé (zvláště použité po několika zkouškách), jelikož by jejich piškoty mohly odejít samy, ještě než se stihnou prodat…

Až nastane doba, kdy už nebudeš obsazován do rolí princů a prvních milovníků, ale do rolí tatínků a králů – tak jak je to třeba v Romeovi a Julii. Jaký je to pocit?

Zatím jsem přešel do role tatínka jenom v Romeovi a Julii. V novém Louskáčkovi mám sice roli tatínka, ale pořád je to hlavní role. Je to vlastně role prince, akorát je jinak pojatá. Ano, jsem vyzrálejší tanečník, a když řeknu, že tančím roli tatínka, tak si každý může myslet, že je to nějaká „čurda“. Horší to bude, až to opravdu bude tatínek, který se projde po jevišti a tím to končí. Z toho budu asi nesvůj.

To máš naprostou pravdu, protože když jsem vás s Nikolou Márovou viděla před Vánocemi tančit maminku a tatínka v novém Louskáčkovi a Myšákovi Plyšákovi, v režii a choreografii šéfa Baletu ND Petra Zusky, s Nikolou ve zvedačce jsi na relevé  ještě udělal arabesku – což jsem neviděla u žádného jiného páru – byl to opravdu silný a neopakovatelný zážitek. Také se mi u vás líbí pozitivní energie, kterou mezi sebou máte. Jak to je s jinými baletkami?

V životě jsem měl na partnerky velké štěstí. S Nikolou se máme rádi a myslím, že tvoříme úžasný taneční pár, právě proto, že máme i mimo jeviště krásné přátelství. Pokud přeci jenom jsem měl partnerku, se kterou jsem si tak úplně osobně nesedl, nesmím to na jevišti dát znát. Vše musí jít stranou, na jevišti musí být pro mě ta jediná. Bylo by to velmi neprofesionální, kdyby tomu tak nebylo.

Jaký je to pocit stoupnout si na jeviště jako dvacetiletý tanečník a teď jako vyzrálý první sólista?

Když jsem začínal, tak jsem spoustu věcí neřešil. Prostě jsem se postavil na jeviště a řekl si, že vše nějak zvládnu a vyřeším.  Čím je člověk starší, tím má větší zodpovědnost. Musí si svou pozici obhájit.  Někdy mám pocit, že si tu svou roli ani neužiju – jsem si vědom všech nástrah a obtížností, pořád uvažuji, kde si musím dát větší pozor a co by se třeba mohlo i stát. To se týká i zdravotních problémů. Daleko více si vážím svého těla a dávám si na něj větší pozor. Protože zdraví je to nejdůležitější, jak v životě, tak v tanci.

Stalo se Ti někdy něco nepředpokládaného na jevišti při představení? Spadla Ti někdy partnerka?

Naštěstí mi nikdy partnerka na jevišti nespadla.  Občas se stane nějaké maličkost a je to vždy v situaci, kdy to je velmi nepravděpodobné a kdy to nejméně čekáš. Ve dvaceti jsem jenom přecházel jeviště, zakopnul a prostě jsem spadl. Úplná hloupost…

Víc chyb děláš, když jsi mladší nebo starší?

Neřekl bych. Ani jedno ani druhé. Tam je větší zodpovědnost, teď jsem více opatrný. Jak už jsem řekl, mladý jde do všeho bezhlavě, a buď to vyjde, nebo ne. Rozhodně je horší udělat chybu, když je člověk starší a má určité postavení. Už to není taková legrace.

Měl jsi někdy okno?

Okno nemívám. Ale nikdy neříkej nikdy. :)

Sólo pro tři nebo Labutí jezero?

To se nedá říct. Jsou to naprosto rozlišné styly. A mám rád obě dvě představení, nedokážu se rozhodnout, které mám radši. Sólo pro tři byla pro mne obrovská výzva. V Brně na konzervatoři jsme neměli moderní tanec, pouze gymnastiku. A nejen na styl Petra Zusky jsem nebyl zvyklý. Sice jsme každý úplně jiný, ale jsem mu vděčný za spoustu věcí. Naučil mě moderní tanec, měl se mnou trpělivost a poskytl mi mnoho rolí. Také jsem hodně cestoval a hostoval v jiných evropských a světových metropolích, což bych bez svolení vedení – tedy Petra – nemohl. Mám pocit, že v klasice je vše vidět, každá chyba a nedokonalost. Proto je obtížné pro mnoho tanečníků ji ve zralém věku tančit. V moderně se toho více ztratí, a proto je možné ji tančit déle.

Jaká je Tvoje nejoblíbenější role?

Moje nejoblíbenější role je Romeo. Zaprvé, je tam velká herecká škála, můžeš dát najevo city – jsi nešťastný, zamilovaný, šťastný. Zadruhé, je tam úžasná „partneřina“ a tu mám na baletu nejradši. Mým snem byl princ v Labutím jezeře, ale pak když jsem tančil Romea, tak se to obrátilo a pochopil jsem, že mojí vysněnou rolí je právě Romeo, protože kombinuje taneční umění a herecké.

Kdybys byl znovu na začátku, ale měl bys zkušenosti, včetně současné situace a nejisté budoucnosti, šel bys do všeho znovu?

Určitě. Kariéra tanečníka je sice krátká, ale krásná.


2. 2. 2016

Podpořte Národní divadlo

Mecenášský klub Národního divadla navazuje na tradici mecenášství, které bylo po dlouhá staletí fungujícím principem české společnosti, a které stálo u samotného vzniku Národního divadla – jedinečné umělecké instituce a symbolu národní identity.

Chcete se přiblížit divadlu? Přejete si mít exkluzivní možnost připravit rozhovor s vaší oblíbenou divadelní osobností? Účastnili byste se rádi výletů na zahraniční divadelní scény? Máte-li v oblibě divadlo a vše, co se kolem něj děje stejně tak, jako naši mecenáši, staňte se i vy mecenášem Národního divadla, připojte se k nám. Stanete se tak součástí společenství milovníků kultury, kteří se pravidelně scházejí v prostorách Národního a Stavovského divadla, Státní opery a Nové scény. Vítáme nové členy již za roční příspěvek v minimální výši 1500 Kč. Nabízíme svým členům řadu zajímavých benefitů a skutečnou účast na společenských akcích naší první scény.

Kontakt:
Eva Sochorová
e.sochorova@narodni-divadlo.cz
731 603 641
224 901 556

Generálním mediálním partnerem kampaně Mecenášského klubu je Česká televize.

 


29. 1. 2016

Mecenáši rozdělovali výnosy

Dne 28. ledna 2016 se sešli členové Výboru Mecenášského klubu, aby rozhodli o rozdělení výnosů z roku 2015 v celkové výši 1 821 000 Kč. Po odečtení účelových darů mecenáši rozdělili krásných 880 000 Kč, které budou využity následovně:

Balet ND
Krátký dokumentární film „Život na špičkách“: 150 000 Kč
Příspěvek na vydání knihy o Baletu ND: 150 000 Kč

Činohra ND a Laterna magika
Honorář pro pedagoga kreativních studentských dílen a celo-divadelní program na rok: 250 000 Kč
Projekt „Laterna LAB“: 80 000 Kč

Opera ND
Vytvoření TV záznamu Z mrtvého domu: 150 000 Kč
Operní akademie: 100 000 Kč

 


30. 12. 2015

Dialog o mecenášství

Rozhovor na téma mecenášství s manažerkou Mecenášského klubu ND Evou Sochorovou naleznete na následujícím odkazu:

http://ippkid.cz/author/eva-sochorova/