MENU

Laterna magika

RepertoárProgram a vstupenky
  • Laterna magika Nová scéna

    Malý princ

    Nová inscenace na repertoáru Laterny magiky. Režie Vladimír Morávek.

    Nejbližší představení
  • Laterna magika Nová scéna

    Human Locomotion

    Projekt Laterny magiky v režii tvůrčí dvojice SKUTR a s choreografií Jana Kodeta.

    Nejbližší představení
  • Laterna magika Nová scéna

    Cube

    Nová média a dynamická choreografie v tanečním projektu mladých tvůrců

    work in progress

16. 9. 2016

Cube - work in progress - pokračujeme dál

Už na začátku sezony jsme předstoupili před diváky s work in progress verzí nového projektu Cube, který se vrací k původním principům Laterny magiky. Nyní se na jeviště znovu vydáme 10. listopadu a po představení chceme opět diváky pozvat k diskusi nad viděným kusem a jeho vývojem. O projektu si s vedoucím uměleckého souboru Laterny magiky a režisérem Cube Pavlem Knollem v září povídala choreografka a kritička Marcela Benoniová. Článek, který reflektoval první uvedení projektu a obsahoval i tento rozhovor, si celý můžete přečíst v internetovém magazínu Taneční aktuality.

Kdy jste začali přemýšlet o novém a tanečnějším představení pro Laternu magiku?

Zhruba před dvěma lety jsem měl možnost zdůvodnit přání souboru Laterny magiky – vytvořit opět po několika letech výslovně taneční představení s výtvarnými a jasně profilovanými možnostmi Laterny magiky, v rychle se vyvíjecím rytmu dnešní doby. Při příležitosti setkání Mecenášského klubu Národního divadla jsme představili koncept představení, ve kterém jsme chtěli navázat na projekt LaternaLAB. Od nich jsme měli tedy přislíbeny první finanční prostředky pro začínající projekt.

Principy Laterny magiky stvořené již více než před půl stoletím režisérem Alfrédem Radokem a největší osobností ve výtvarném divadelním světě – u nás i ve světě – scénografem Josefem Svobodou… Jak na ně chcete – a v rámci možností můžete – navazovat?

Určitě a s plným vědomím chceme použít a – snad se to podaří – využít základního principu: živí tanečníci, interpreti na jevišti, jejichž pohyb je ovlivňován filmovou iluzí a zároveň projekce dotváří a umocňuje energii, kterou nastaví tanečník… Jde tedy o úzký dialog živého těla se všemi jeho myšlenkami a emocemi s abstraktním, filmovým či graficky ojediněle zpracovaným obrazem…

Proč zrovna Cube/Kostka?

Kostka je symbol – jako základní 3D-geometrický útvar, jako uzavřený prostor místnosti, scénický prostor, může to být displej, budova, kostka ledu i cukru. A evokovala nám stále živý hlavolam – Rubikovu kostku. Tedy krychli s třídimenzionální nekonečnou možností proměn a variant změn. To nás velmi inspirovalo. Mými nejbližšími spolupracovníky jsou spoluautoři scénáře, choreografové David Stránský a Štěpán Pechar. Jan Hladil a František Pecháček jsou experty v oboru projekce a především projekčního mappingu, dále kameraman Marek Brožek a v nejvyšším nasazení autor hudby Jan Šikl. Samozřejmě nám pomohl dramaturg Jan Tošovský, který rovněž na Laterně magice vyrůstal, a tanečnice Zuzana Herényiová, tentokrát i v roli asistentky choreografie.

Nevyprávíte tady žádný souvislý příběh, když se jedná výsostně o symbiózu výtvarných efektů, tanečního a choreografického rukopisu. Ale přece, když máte na scéně už jen dva tanečníky a posléze tam rozvíjíte simultánně i tři různé duety, jde o emoce a vztahy, které příběh nesou samy o sobě.

Je to tak, původně jsme si chtěli hrát pouze s obrazem a pohybem bez příběhů. To ovšem úplně nejde. Jestliže dva lidé nebo skupina spolu tančí, vždy se tam nějaká emoce zákonitě dostane a s emocí už vidíte nějaký příběh. Možná každý z diváků uvidí jiný. Takže i neplánované situace se rozvinuly do hlubších vztahů. Chtěli jsme ale v kontrastu abstraktních, především černobílých obrazů vybudit i humornou a nadnesenou náladu. Ale snad i nekonečně zamilovanou. V případě „love story“ od prvního rande až po sex v posteli, která je na projekci. Hrajeme si se stínem, pronásledováním jedince, možností prolínání živého stínu s filmovým a následným množením v projekci až k návratu k reálným tanečníkům.

Work in progress, to znamená, že i první představení, které uvádíte, je v procesu a bude se ještě proměňovat. V jakém slova smyslu?

V první části, kdy na zemi leží čtvercová scénická bílá deska, se nastavený a pevný projekční scénář mappingu víceméně měnit nebude. První jevištní zkoušky však ukázaly záludnost zkreslené viditelnosti perspektivy projekce, tam dojde k jejímu ladění.

Spíš půjde o dotažení v druhé části, kdy se k základnímu čtverci připojí druhá, kolmá projekční stěna, která podpoří iluzi uzavřené kostky. Náročnost ve vyvolání iluze pohybu prostoru se tak násobí, a ne všechny představy z papíru fungují. Tady určitě dojde i k vývoji choreografie.

Marcela Benoniová: Kostka, všudypřítomná kostka (Taneční aktuality, 9. 9. 2016)
http://www.tanecniaktuality.cz/kostka-vsudypritomna-kostka/

Více o představení


2. 9. 2016

Spolupracujeme s Národním technickým muzeem

Laterna magika bude v nové sezoně opět spolupracovat s Národním technickým muzeem, protože se sama vždy pohybovala na pomezí umění i techniky. V některých inscenacích jsme se v posledních sezonách dotkli i historie fotografie či filmu, a tak využíváme možnosti rozšířit našim divákům zážitky o další rozměr.

Výhody jsou připraveny jak pro diváky Laterny magiky, tak pro návštěvníky Národního technického muzea. Diváci, kteří navštíví představení Human Locomotion nebo Podivuhodné cesty Julese Verna, získají po předložení vstupenky v Národním technickém muzeu 20% slevu na vstup. Stejně tak i návštěvníci Národního technického muzea mohou tyto dvě inscenace navštívit za zvýhodněnou cenu. Slevu 20 % získají stejným způsobem po předložení vstupenky z NTM na pokladně Národního divadla. Akce potrvá až do konce roku! 

Národní technické muzeum bylo v Praze založeno již v roce 1908. Jeho rozsáhlé sbírky dokumentují vývoj mnoha technických oborů, přírodních a exaktních věd i průmyslu na území dnešní České republiky. Nejzajímavější a mnohdy unikátní sbírkové předměty si návštěvníci mohou prohlédnout ve stálých expozicích i krátkodobých výstavách. Zájemci o důkladnější poznání dějin techniky a širších souvislostí mají k dispozici také bohatou knihovnu a archiv dějin techniky a průmyslu. Především pro školy nižších a středních stupňů, ale také předem ohlášeným skupinám návštěvníků jsou připravovány názorné a interaktivní vzdělávací programy. Národní technické muzeum má také vlastní výzkumné pracoviště se svou publikační a vzdělávací činností z oblasti dějin věd a techniky.


1. 9. 2016

Cube - work in progress

Laterna magika připravuje novou inscenaci, která vychází z programové řady LaternaLAB – laboratoře určené k výzkumu možností, jaké Laterna magika jako druh divadla nabízí. Tvůrci tak dostávají prostor vyzkoušet nové postupy i kombinace a také je již v průběhu procesu sdílet s veřejností. Pod názvem Cube proto vzniká taneční projekt, který uvedeme v sezoně 2016/2017 třikrát jako work in progress. První předvedení a otevřená diskuse se koná 1. září. Přijďte se zapojit i vy!

Na tvorbě se podílí choreografové Štěpán Pechar a David Stránský v režii vedoucího uměleckého souboru Laterny magiky Pavla Knolleho. Hudba je v rukou skladatele a muzikanta Jana Šikla, který v poslední době inklinuje k tanečnímu a pohybovému divadlu. Filmové projekce a videomapping vytváří tým mladých tvůrců z oblasti videoartu a spolupracovníků Laterny magiky – Jan Hladil, František Pecháček a Marek Brožek. Dramaturgickou supervizi poskytl Jan Tošovský. 

V inscenaci Cube se propojí rovnoměrným způsobem choreografie, hudba a scénografie spočívající především v kombinaci projekcí a mappingu. Vznikající prostorové iluze a vůbec hra s prostorem je inspirovaná jednoduchým geometrickým prvkem, krychlí. „Inspirovala nás Rubikova kostka, ale tím nechceme říct, že by naše inscenace měla být hlavolam a že se v ní snažíme rozřešit nějaký problém,“ upozorňuje choreograf David Stránský. Jádro nového projektu spočívá ve formě, její nápaditosti, estetice a působivosti.

Kostka jako jednoduchý, ale nesmírně variabilní prvek, je jádrem výtvarného řešení prostoru a projekcí. Pomocí základní scénografie a detailní přesně zaměřené projekce je možné výrazně měnit její perspektivu, pohyb a povrch, a ovlivňovat tím celkový prostor, dynamiku a čas. Cube bude především sledem vizuálně silných obrazů. „Každý obraz pracuje s jiným prostorovým principem, jinou náladou, jinou energií. Nejsou to ale příběhy,“ přibližuje charakter inscenace Pavel Knolle.

Nejdůležitější prostor by měla mít divákova imaginace. V inscenaci nemá hlavní slovo příběh, ale především velký zážitek z dynamiky tance a z práce s prostorem a iluzí. V tom nový projekt navazuje na původní principy Laterny magiky, ačkoli využívá už zcela jinou divadelní estetiku i možnosti nových médií. „Je to náš pohled na základní princip Laterny magiky. Princip Laterny magiky totiž je živoucí a my ho chceme dál rozvíjet ve smyslu nových médií a nových možností. Co si z něj bereme jako inspiraci, je ale pouze to, že jde o naprostou symbiózu všech médií,“ vysvětluje dál Pavel Knolle. Komunikace živého interpreta s filmovou či digitální projekcí je jen prostředkem k hledání nového divadelního výrazu.

Chceme, aby divák odcházel s pocitem, že viděl krásné představení, aby měl vizuální zážitek a aby třeba i dál přemýšlel nad iluzí, ke které došlo. Aby v něm Laterna magika znovu probudila zvědavost, jak se takové iluze mohlo podařit dosáhnout, co bylo reálné, a co ne,“ doplňuje Štěpán Pechar. Právě to byl účinek někdejší Laterny magiky na publikum.

Více o představení


20. 8. 2016

Nová sezona začíná s Kouzelným cirkusem

Nalaďte se na novou sezonu, Laterna magika už odstartovala. 20., 24., 25. a 26. nás čeká Kouzelný cirkus. Začínáme inscenací, kterou příští rok čeká už neuvěřitelných 40 let na scéně, a přesto je stále živá a okouzluje publikum u nás i v zahraničí. V prosince minulého roku jsme s Kouzelným cirkusem strávili mnoho dní v Řecku a že jsme měli úspěch dokládají i články, které o nás napsali místní.

Na důkaz jsme si nechali několik recenzí přeložit, abyste se mohli přesvědčit sami. O překlad se postarala firma Berlitz, které tímto také děkujeme.:

 

V případě podobných okouzlujících podívaných se každému kritikovi tají dech a zůstává bezradný – na CO má zaměřit svou kritiku a CO má komentovat? To jediné, co mu zbývá, je buď popsat to, co viděl, nebo se pokusit odmytizovat (viz: dešifrovat) to, co se odehrává na jevišti. A tak k první epizodě můžeme říci následující: celé jeviště je pokryto obrovským podlouhlým bílým plátnem v půlkruhovém tvaru. Na něm jsou během celého představení promítány překrásné filmové záběry, zatímco ve středu tohoto půlkruhu 12 herců-tanečníků, protagonistů představení, provádí obtížné divadelní a taneční figury, které jsou bezprostředně propojeny s tím, co vidíme na panoramatickém plátně. To znamená, že to, co se jako divadlo a tanec odehrává na jevišti, souvisí významově a dramaturgickys paralelní filmovou velkolepou podívanou! Např. – oba hlavní hrdinové, ale i mnozí další herci a tanečníci, přicházejí a odcházejí na… plátno, a to s velkou lehkostí a rychlostí. Naživo je vidíme na jevišti a (jakmile zmizí) během zlomku vteřiny na…. plátně. Problém může nastat v okamžiku, pokud se některému z herců během turné něco stane a jeho případný náhradník se tomu, kdo se objevuje na plátně, nepodobá – to znamená, že z pohledu diváka dochází ke ztrátě ztotožnění. Skutečnosti, že protagonisté nejsou totožní, si povšimnou především diváci, kteří sedí v předních řadách. Způsobená „škoda“ je však maláve srovnání se vším ostatním, tolik obdivuhodným, co se odehrává na jevišti.

Kombinace divadla a filmu v této podobě není v historii obou uměleckých směrů pochopitelně ničím novým. Inovací v tomto případě je skutečnost, že plátno je velké na délku (ne do výšky), a to daleko více než všechna plátna, která jsme zatím v životě viděli!

Čtěte dál

Co se děje týká: Dva velmi vtipní klauni vyskočí z vejce, putují a hledají tři primitivní ideály každého člověka – Lásku, Krásu a Věčné mládí. Během celé jejich cesty jsou vyzýváni, aby překonávali nástrahy, které jim do cesty klade Svůdce, jejich lstivý tvůrce. Jejich cesta začíná na planině plné zeleně, vydávají se do cirkusu, ukryjí se v opuštěné budově, letí balónem, dostanou se na venkovskou slavnost a jejich cesta končí v zasněženém lese, kde je jejich dva filmové idoly (jejich dvě alter ega) vyzývají, aby je následovali, což však oni odmítnou. Preferují pokračovat ve svém věčném putování.

Wonderful Circus (či česky Kouzelný Cirkus) je v podstatě surrealistická pohádka obohacená výbušnou fantazií. Od roku 1977, kdy mělo toto představení premiéru, nepřestává okouzlovat tisíce diváků – a to nejen v Praze, kde se hraje nepřetržitě již téměř čtyřicet let, ale i na celém světě. K dnešnímu dni má tato produkce za sebou více jak 6 000 repríz v České republice a představila se ve více než padesáti městech v šestnácti zemích. Od odpovědných pracovníků divadla jsme se však dozvěděli, že představení, které se odehrálo v neděli 20.12.2015 v Megaru Musikis v Soluni, nebylo pouze posledním v Řecku, ale i na celém světě. Soubor se následně hned vrací do České republiky na dlouhé prázdniny, během nichž pochopitelně připraví novou show (jaro 2016).

Musíme také uvést, že kouzlo celé podívané je tak velké, že málokdy zaslechneme smích dětí nebo jejich rodičů. Jinými slovy, soustředí se na představení natolik, že upřednostňují sledovat ho bez hlásku, aby nepřerušili, byť svým spontánním smíchem, kouzelnou impozantnost všeho obdivuhodného, co se odehrává na jevišti.

Během tohoto představení také pravidelně vidíme scény z černého divadla - to když se obrovské plátno zvedá do půlky za pomoci speciálních kladek a téměř neviditelných provazů, a tak máme na prázdném jevišti možnost sledovat překrásné, i když časově omezené, triky černého divadla. A tak například na scénu a na plátno vstupuje a zase z nich mizí červená růže, přičemž přitom mění svůj objem a rozměry.

Tvůrci pro účely představení používají rovněž loutky, kdy i tyto se tu objevují na jevišti (herečka napodobuje vynikajícím způsobem loutku) a tu zase na plátně. Zde však máme jednu námitku: jejich podoba (obličej) je de facto děsivá a stává se ještě děsivější, když vidíme její detailní záběr, „gros plan“, na velkém plátně (možná proto se děti nesmějí, jak jsme uvedli již výše …).

Scény se lvy v cirkusu jsou úchvatné, ale i děsivé, neboť živě sledujeme krotitele, jak bičem krotí 4 lvy na …plátně! Zde však režisér poněkud ztratil „míru“, neboť jsme viděli příliš mnoho „televizních triků“ při skocích lvů dopředu a dozadu. A zde se také zrodila naše touha dozvědět se o těchto projekcích více (viz níže). Ve stejné sekvenci jsme pak nemohli odtrhnout oči od tance 8 baletek, které se jednou objevují na jevišti a podruhé na plátně (ano, ty také), a to s neuvěřitelnou rychlostí.

Je tu i jedna scéna odehrávající se ve staré budově, kde klauny honí pobudové na motorkách. Domníváme se, že se jedná o jasnou narážku a režisérův odkaz na známé „sudy smrti“, ve kterých jsme, ve starých cirkusech, vídali, vyděšení, podobné scény honiček.

Nejúchvatnější scéna je samozřejmě ta s balónem, kdy sledujeme oba klauny a jednu dívku, jak nastupují do obrovského koše, aby se vydali na cestu vzduchem, které se my stáváme svědky jako spolucestující! Vidíme zemi z výšky a máme klamný dojem, že jsme skutečně uvnitř koše. Autor tohoto článku seděl v jedné z prvních řad a v jednom okamžiku měl dojem, že... společně s těmito 3 hrdiny letí …

Soubor vznikl v roce 1958 a jeho zakladateli byli ti, kteří přišli s průkopnickou myšlenkou vytvořit Wonderful Circus: filmový tvůrce Evald Schorm, scénograf a známý divadelník Josef Svoboda, loutkář a iniciátor myšlenky černého divadla Jiří Srnec a kultovní režisér Jan Švankmajer. Na choreografii představení se podílelo pět choreografů v čele s proslulým Karlem Vrtiškou.

Filmové scény, které tvoří 90 % času celé podívané, byly natočeny v přírodě na celém území Československa. Původní film, který byl vyroben v roce 1970, byl v nedávné době digitalizován v Barrandovských studiích v Praze, což přináší ještě silnější zážitek z projekce. Nahnala nám poněkud strach myšlenka, „k čemu by došlo, kdyby se porouchal jeden ze tří reflektorů“, ale organizátoři na to jistě mysleli a pro případ podobných nehod mají řešení.

V druhé epizodě (dešifrování) jsme se přiblížili ke konci představení a hovořili jsme s technikem odpovědným za projekce (který byl velice ochotný a podal nám vyčerpávající informace). Dozvěděli jsme se tedy, že všechno to kouzlo vyváří 3 obrovské video-reflektory, které jsou umístěny v poslední divácké řadě (značně velká vzdálenost v porovnání s  podmínkami v běžných kinosálech). A tak jsme je chtěli „prozkoumat“. Překvapila nás skutečnost, že všechny tři vytváří na půlkruhové scéně dojem jednotného obrazu, ve skutečnosti se však jedná o tři různé reflektory na stejném plátně s úhlopříčkou větší než je úhlopříčka v Cinemascope (celkový povrch plátna jsme odhadli na 25 metrů na délku a 4 m na výšku!)!… To znamená, že byly pořízeny tři různé záběry třemi různými kamerami (znovu opakujeme: při tvorbě v roce 1970), které jsou dnes kombinovány paralelně a současně pomocí tří počítačů, které obsluhuje pouze jeden člověk, výše uvedený technik! Zmíněné tři reflektory se na scéně spojují se dvěma svislými čarami, které publikum těžko postřehne, s výjimkou několika okamžiků a rovněž s výjimkou velmi zkušených filmových diváků.

Je nám líto, že jsme nenašli žádnou brožuru-program se jmény ostatních spolupracovníků (techniků a herců-performerů), abychom je zde mohli také čestně uvést. Podobné nedostatky nepřímo „poukazují na to“, že ta malá jednotka, která se nazývá „herec“ nebo „technik“, nehraje žádnou velkou roli, důležitý význam má velkolepá show jako průmyslový (téměř) produkt. Všichni nicméně víme, že je tomu právě naopak …. Bez nich by totiž žádná podobná podívaná neexistovala.

Opětovně musíme také upozornit, že přestávky v Megaru Musikis jsou neomluvitelně dlouhé a problém se ještě umocňuje, když jsou mnozí diváci, kteří bydlí v západní části Soluně, nuceni platit za taxi, aby se v 1:30 ráno dostali domů. V jiných zemích představení začínají mnohem dříve, a to přesně z tohoto důvodu. Je možné, že se odpovědní pracovníci Megara domnívají, že divadlo je pouze pro několik vyvolených a pro bohaté (a pro ty, kteří mají automobil)! Představení, které jsme shlédli (a mnohé další), dokazují, že je tomu právě naopak!.. Ať se tedy odpovědní pracovníci MM v Soluni znovu zamyslí nad tím, pro jaké publikum podobná představení zvou!

WRITTEN BY stamatis gargalianos

http://cityculture.gr/2015/12/wonderful-circus-apo-tin-laterna-magika-se-simparagogi-me-to-ethniko-theatro-tis-pragas

Překlad: www.berlitzpraha.cz 

 

Více o představení


29. 7. 2016

Několik otázek pro hudebního skladatele Jana Šikla

Představujeme tvůrce nového projektu Laterny magiky "Cube".

Jak dlouho už vytváříte hudbu pro taneční a pohybová představení, jak jste se k tomu žánru dostal?

Přizvání k první zásadnější spolupráci na tanečním představení přišlo od 420PEOPLE, se kterými (a ještě s herci Davidem Prachařem a Lucií Trmíkovou a režisérem Janem Nebeským) jsme dělali v experimentálním prostoru NoD představení Peklo: Dantovské variace. To bylo v roce 2014, tedy celkem nedávno.

Jaká má tvorba pro tanec specifika?

Hudba je zde oproti činohře či filmu exponovanější a musí fungovat o něco samostatněji.. Nedá se říci, že by to práci usnadňovalo, či komplikovalo. Jde o trochu jiný přístup k tvorbě. K tanci jsem neměl nikdy příliš blízko v tom smyslu, že bych ho provozoval nebo vyhledával, ale jako uměleckou formu jej samo sebou umím vnímat a ocenit, a je-li, jako moderní taneční a pohybové divadlo, nesvázaný pravidly, baví mě se s ním umělecky setkávat. 

A jak bude znít nová Laterna magika, co vás inspiruje?

Bude znít všelijak. Některé scény jsou stylizovanější, některé abstraktnější. Vycházel jsem jak z klasické a minimalistické hudby, tak z elektronické taneční či ambientní hudby…

Co vás na našem projektu zajímá, proč jste do něj šel?

Práce s takovým týmem a pro scénu ND je pro mě výzva a veliká zkušenost. Je skvělé, jak volné ruce jsem při tvoření dostal a pokaždé je i potom kouzelné vidět svoji hudbu ožít ještě v docela novém světle, když se jí chopí choreografové a tanečníci. Takové nabídky se těžko odmítají.

 

Jan Šikl se hudbě věnuje na několika úrovních. Jako bubeník v projektech Zabelov Group a Korjen, jako skladatel vážné hudby (opakovaná spolupráce s Orchestrem Berg), skladatel filmové a video tvorby a hudby scénické. Kromě činohry je v poslední době spjat zejména s tanečním divadlem (420PEOPLE, Spitfire Company). Ve volném času se nesystematicky věnuje intuitivnímu hledání smyslu života…

 

Více o představení


7. 7. 2016

"Malý princ ve mně nastartoval touhu létat, říká herec Petr Batěk"

Laterna magika má od 1. dubna na repertoáru inscenaci režiséra Vladimíra Morávka Malý princ, adaptaci slavného románu Antoina de Saint-Exupéryho. Vedle samotného Malého prince je nejdůležitější postavou Pilot, autobiografická postava, do níž autor vložil mnoho z vlastních myšlenek a zážitků. V naší inscenaci je do role Pilota obsazen všestranný herec a muzikant Petr Batěk. Rozhovor s ním pořídil redaktor magazínu Flying Revue, který je naším mediálním partnerem.

Petře, přijde mi silně, že Malý princ k tobě sedí. Mýlím se?

Ne, sedí to přesně. Malý princ je pro mě docela velký mezník. Přišel právě ve chvíli, kdy jsem si sám připadal jako na poušti. Pomohl mi uzavřít jednu životní kapitolu, udělat takový souhrn a zapřemýšlet se nad tím, kdo jsem, co vlastně chci.

Krize středního věku?

Ano, takový poločas… (smích). Ale detaily si nechám pro sebe…

Jak to přišlo? Myslím Malého prince.

Ono to všechno tak nějak souvisí a dobře do sebe zapadá. Režisér Vladimír Morávek mi tu roli nabídl právě včas. Já se ho potom ptal – a nejenom já, ptali se ho i jiní – proč. A on mi řekl, že když začal Prince připravovat, měl o mně jasno předem. Vysvětloval to tak, že jsem vzezřením chlapský typ, velký, mohutný chlap, ale s křehkou dětskou duší. A to on potřeboval pro Exupéryho. Čímž mi polichotil, ale myslím, že to trefil přesně. Spolupráce s Vladimírem je pro mě vůbec hodně zlomová. I tím, že je extrémně intenzívní.

V jakém smyslu?

Jsem workoholik, práci si ale vybírám sám a zrovna v tom období jí nebylo moc. Delší dobu jsem nezkoušel v divadle, což bylo sice fajn, protože jsem si odpočinul, ale postupně mi divadlo začínalo víc a víc chybět. Vladimír Morávek a Laterna magika mě vrátili do hry, a to opravdu intenzívně. Zkoušelo se dva a půl měsíce, skoro celodenně, k tomu půl roku předtím probíhaly dotáčky, protože v Laterně magice se jak známo pracuje s projekcí. Točili jsme nasedání do letadla, pouštní bouři i pád letadla filmovým stylem, a to probíhalo léto před tím, než se začalo zkoušet.

Letěl jsi?

Paradoxně ne. Ne že bych nechtěl, ale program při dotáčkách byl tak nabitý, že to zkrátka nešlo stihnout. Natáčeli jsme v Líních u Plzně s krásným historickým dvouplošníkem, já se učil nasedat pro kameru, startovat motor. Letadlo bylo sice dvoumístné, ve vzduchu musel být v letadle ovšem jen jeden člověk, protože Exupéry, a tedy i jeho hrdina, byl v letadle také sám a štáb pilota natáčel za letu z druhého stroje. Ale věřím, že své létání doženu i díky spolupráci s Flying Revue.

Tvoje létání v Malém princi tedy…

… bylo jenom na zemi. Sice jsem simuloval let, ale ve skutečnosti to bylo před green screenem u hangáru, kde pouštěli kouř z větráku, a já jsem dělal, jako že letím. Reálně šel do vzduchu jenom pilot, který točil havárii a pád letadla.

Na jevišti je při představení scénografická maketa, nebo i části skutečného letadla?

Výtvarník vycházel z reálného letadla, na jevišti je ale jenom jeho část, protože je pro účely inscenace zabořené v písku a obrácené břichem vzhůru. Kolem je poházena spousta dobových artefaktů, které letec teoreticky mohl mít v letadle s sebou. Vladimír Morávek se hodně zabývá obrazovými kompozicemi, tak jsou tam i věci, které spíš souvisí s Exupérym, ale ve skutečnosti by si je do letadla nejspíš nevzal. Takže divadelní stylizace.

Autor: Jan Dvořák
Pokračování rozhovoru naleznete na http://www.flying-revue.cz/petr-batek-1 a http://www.flying-revue.cz/petr-batek-2

 

Více o představení