MENU

Laterna magika

RepertoárProgram a vstupenky
  • Laterna magika Nová scéna

    Human Locomotion

    Projekt Laterny magiky v režii tvůrčí dvojice SKUTR a s choreografií Jana Kodeta.

    Nejbližší představení
  • Laterna magika Nová scéna

    Legendy magické Prahy

    Pražské legendy a mýty v multimediální inscenaci Laterny magiky

    Nejbližší představení

31. 1. 2016

Zemřel scenárista a režisér Ladislav Helge

Ve věku 88 let zemřel v neděli 31. ledna 2016 scenárista a režisér Ladislav Helge. Proslul jako filmový režisér československé nové vlny 60. let, je autorem snímků Škola otců, Velká samota, Jarní povětří, Bílá oblaka, Bez svatozáře, První den mého syna, Stud. Za normalizace nemohl dále působit u filmu. V roce 1977 se však stal scenáristou a režisérem Laterny magiky. Podílel se například na programu Jednoho dne v Praze, jeho největším režijním počinem byla inscenace Hra o kouzelné flétně (1992).

Čest jeho památce


28. 1. 2016

ND Café s Vladimírem Morávkem

K premiéře Malého prince pořádáme tradiční setkání ND Café s nejpovolanějším tvůrcem - režisérem inscenace Vladimírem Morávkem. Jaké jsou jeho vize, inspirace, co všechno se dělo či nedělo během zkoušek a jaké to vůbec je dělat Laternu magiku? Pokud potřebujete nutně ukojit zvědavost ještě před premiérou, máte možnost posedět u kávy a ptát se. 

Datum a čas: 30. 3., 16:30 hodin, Café NONA 

Všechny doprovodné programy, které ND pořádá najdete na našich stránkách v sekci ND+ http://www.narodni-divadlo.cz/cs/ndplus 

Více o představení



5. 1. 2016

Ze Zbyňkem Matějů o Malém princi

Inscenace Malý princ, která bude mít premiéru 1. dubna 2015, bude multimediálním projektem, který osloví dospělé i děti. Vždyť je ho konec konců možné vnímat jako pohádku i jako laskavé podobenství. S princem, růží, liškou a obyvateli sedmi planet se setkáte již brzy. V inscenaci nebude chybět tanec, a dokonce ani zpěv. Hudbu svěřil režisér do rukou jednoho z nejpovolanějších autorů, Zbyňka Matějů, který má zkušenosti s hudebním divadlem i filmem, a je stejně tak invenčním autorem i v oblasti nezávislé tvorby.

Asi nenajdeme nikoho, kdo by neznal Malého prince jako čtenář. Setkal jste se s ním někdy dříve i jako autor?
Malý princ nenechá chladným nikoho a bylo otázkou času (a autorských práv J ), kdy se objeví jeho zpracování i na naší scéně. Kdysi jsem psal hudbu (je to tak 15 let) pro zpracování Malého prince pro jednu německou scénu – šlo o spojení černého divadla s loutkami. (Partituru jsem samozřejmě, jak je mým zvykem, někam zašantročil…)

Inscenace Laterny magiky jsou velmi komplexní a stejně tak i tvorba. Jakým způsobem vzniká hudební složka? Už jste někdy s režisérem Vladimírem Morávkem spolupracoval?
V naší inscenaci jsem měl původně představu velkého orchestru a velkých hudebních ploch (rozehrané hudební divadlo). Nicméně koncepce Vladimíra Morávka je blíž činohře a bude jistě velmi zajímavá. Viděl jsem od něj několik věcí – fantasticky rozpohybovanou inscenaci Ze života hmyzu v divadle Archa, Lásky jedné plavovlásky a další a všechny mě zaujaly. Známe se dlouhou dobu, ale nikdy jsme se pracovně nepotkali.

Řídíte se jeho představou, nebo máte vlastní vizi?
S Vladimírem jsme se sešli nad scénářem a já si určitou představu hudební složky vytvořil. Protože na natáčení nejsou velké prostředky, používáme i moje starší nahrávky filmové hudby – chci se vyhnout (v co největší míře) elektronicky generovaným zvukům – archivní hudby se zvukaři přemíchávám a dotvořuji. Jsem rád, že spolupracujeme s Ivo Špaljem, se kterým jsem se již kdysi setkal ve Švankmajerově filmu Lekce Faust a zcela nedávno na práci pro animovaný trikový film Transport Er (režie: Miloš Zvěřina). Je to žijící zvukařská legenda.

Bude možné hudbu k Malému princi žánrově zařadit? Měla jsem velmi ráda váš balet Ibbur aneb Pražské mystérium a nyní Čarodějova učně, tato baletní hudba působí pokaždé velmi mysticky…

Hudba k Malému princi bude jistě stylově rozmanitější – bude sloužit v maximální míře inscenaci. Čarodějův učeň či Ibbur jsou celovečerní balety a hudba má v nich trochu jinou úlohu, musí udržet i formu a tektoniku celého společného díla a naplňovat přitom princip identity a kontrastu.

Jak probíhá vaše spolupráce s choreografem Liborem Vaculíkem?
Libor Vaculík je velký profesionál. Pracovně jsme se ale ještě neměli možnost poznat. Setkali jsme se kdysi na složeném večeru ve Státní opeře, kde měl půl večera na hudbu Josefa Myslivečka a já s Pavlem Šmokem balet Golem. Na Liborovi se mi líbí, že si z ničeho nedělá těžkou hlavu a operativně se dokáže vyrovnat se změnami temp, rytmů apod. a nešílí, že mu s režisérem kazíme koncepci… Je to týmový hráč.
Bohužel jsem nemohl být na filmových dotáčkách (seděl jsem v porotě mezinárodní harfové soutěže), ale prý vše proběhlo skvěle ke všeobecné spokojenosti.

Zaujala mne soudobá skladba Still Life, která vznikla pro amerického choreografa Raiforda Rogerse z
Los Angeles Chamber Ballet a tuto jeho práci má teď na repertoáru také náš Bohemia Balet. Jak jste se k této spolupráci dostal a plánujete v ní pokračovat?
Kdysi jsem viděl na internetu ukázky z baletu, který pracoval s moderní vážnou hudbou a neuvěřitelně dobře reagoval na muziku – naprosto nepravidelnou a pro choreografa jistě velmi obtížnou. Pochválil jsem dílo a poslal ukázku mých spoluprací s tanečním divadlem. Zanedlouho přišel dotaz, zda se nesetkat na společné práci. Měl jsem tehdy jiné plány, ale dohodli jsme se, že dopíši koncertní věc pro cello, smyčce a bicí, kterou jsem měl rozepsanou pro Maxe Hornunga, sólistu z Orchestru Bavorského rozhlasu, a on se ji pokusí zinscenovat se svým souborem. Když jsem mu předal nahrávku, bylo mi jasné, že mě pošle někam, protože to vůbec není vhodná skladba pro tanec.
Přišla však nadšená odpověď a pozvání na premiéru s Los Angeles Chamber Ballet v proslulém Luckman Theatre na červenec 2015. Reakce publika, rozhovory pro Los Angeles Times, LA Magazine atd. mě opravdu dostaly. Lucman Theatre si okamžitě objednalo novou hudbu, tentokrát na celý večer a chtějí ji uvést živě ve spolupráci s LA Philharmonic v létě 2017. Premiéra měla ještě další dohru, dostal jsem mail od jednoho z manažerů New York Philharmonic, že Still Life slyšel a doporučil ji dramaturgii na koncert filharmonie v New Yorku. Co víc si skladatel může přát?


Lucie Kocourková

Více o představení


16. 12. 2015

Úspěchy Laterny magiky v zahraničí

Laterna magika se po dvou letech vydala na zájezd do zahraničí. Předvánoční nadílku v podobě legendární inscenace Kouzelný cirkus přivezla divákům v Řecku, kde odehraje celkem dvanáct představení v Athénách i druhé metropoli Thessaloniki. První z vyprodaných večerů se odehrál 11. prosince v athénském Badminton Theater. Soubor zůstane na zájezdu téměř až do Vánoce.

Slavná inscenace, která je nejdéle uváděným divadelním kusem ve střední Evropě, neztrácí svou přitažlivost pro diváky ani v 21. století. Soubor v těchto dnech vystupuje v athénském divadle Badminton Theater, pozvánky na představení zveřejnila řada médií. Kapacita sálu pro vystoupení Laterny magiky čítá 1 500 míst a představení jsou vyprodaná. Na první z nich dorazili také zástupci české ambasády spolu s dalšími hosty, pan velvyslanec Jan Bondy navštívil vystoupení ve středu.

Laterna magika se do zahraničí vypravila naposledy před dvěma lety, kdy hostovala v USA s inscenací Antikódy. Silné pouto ji ale váže i k Řecku. V roce 2004 vznikla pod hlavičkou Laterny inscenace Argonauti na zakázku řeckého olympijského výboru. Premiéru měla v Athénách v rámci slavnostního zahájení letních olympijských her. Nyní se laterna magika vrací s Kouzelným cirkusem, který je bez nadsázky nejvíce zcestovalým představením, které kdy měla na repertoáru: hostoval v 16 zemích (D, SK, NL, USA, B, SSSR, I, CAN, F, BG, A, ISR, E, S, TR, DK) a více než 50 městech po celém světě.


Badminton Theater Athens
Nejhranější titul nejen Laterny magiky, ale také nejdéle uváděná inscenace v evropském měřítku, má na kontě přes 6333 repríz a nadále patří k nejprodávanějším titulům. Je dílem kompaktním, poetickým, které vypráví svůj příběh tancem, pantomimou, hudbou i s pomocí prvků černého divadla. Duchovním otcem představení byl významný režisér Evald Schorm a spolu s ním dlouholetý šéf Laterny magiky a náš světoznámý divadelní architekt Josef Svoboda. Ten vymyslel jednoduchý, ale působivý koncept scénografie jako stanu či arény, na který je promítán panoramatický obraz, který diváka vtáhne do každého prostředí, v němž se ocitá – ať už je spolu s hlavními hrdiny v cirkusovém stanu nebo přelétá v horkovzdušném balónu nad půvabnou českou krajinou.

Na představení se podílela řada osobností, které mu daly punc originality, ačkoli tvořily jako jednotný tým. Právě v tom tkví úspěch Kouzelného cirkusu. Svůj tvůrčí potenciál do něj vložil výtvarník a režisér Jan Švankmajer, zakladatel černého divadla Jiří Srnec, filmový kameraman Emil Sirotek a 5 choreografů. I na krátkých tanečních výstupech pracoval vždy ten, který byl na daný styl specialistou. Známé je i jméno výtvarníka a ilustrátora Zdenka Seydla, který dal vizuální podobu scénografii, kostýmům a maskám. Filmové projekce byly natočeny na 3 kamery a dlouhou dobu se také k jejich spouštění používaly tři projektory. Až v roce 2013 byl materiál s přispěním mecenášského klubu ND digitalizován.


Poetické vyprávění o marné pouti za nedosažitelným snem ztělesňují postavy klaunů, podněcované kouzelníkem – Svůdcem a vidinou krásné Venuše, která na sebe bere podobu pozemských žen. Humorné pasáže střídá melancholie poznání, že život se nemá stát pouhou honbou za iluzemi. Kouzelný cirkus vychoval bez nadsázky několik generací diváků i tanečníků. Počty protagonistů hlavních rolí jsou téměř neuvěřitelné: 22 Veselých a 25 Smutných klaunů, 24 Svůdců a rovných 30 Venuší.

Více o představení