MENU

Laterna magika

RepertoárProgram a vstupenky
  • Laterna magika Nová scéna

    Human Locomotion

    Projekt Laterny magiky v režii tvůrčí dvojice SKUTR a s choreografií Jana Kodeta.

    Nejbližší představení
  • Laterna magika Nová scéna

    Kouzelný cirkus

    Nejúspěšnější inscenace Laterny magiky všech dob. Hrajeme na Nové scéně.

    Nejbližší představení
  • Laterna magika Nová scéna

    Legendy magické Prahy

    Pražské legendy a mýty v multimediální inscenaci Laterny magiky

    Nejbližší představení

3. 12. 2014

Podivuhodné cesty Julese Verna na obzoru

Premiéra 19. února se zdá ještě daleko, ale přípravy na novou inscenaci Laterny magiky jsou již v plném proudu. Podivuhodné cesty Julese Verna nás zavedou na začátek 20. století, kdy skupina filmařů v jednom malém studiu převádí poetický svět jeho románů, v čele s Tajuplným ostrovem, do vizuální podoby. Co se ovšem stane, když na natáčení dorazí sám stárnoucí autor?

Nechte se překvapit, tvůrci nezahálí. Herci zkouší, scénografie je ve výrobě a také jsme natáčeli podklady pro animované projekce. Jestli chcete být stále v obraze, sledujte, co se děje na našich sociálních sítích. A čtěte časopis Národního divadla.

Podivuhodné cesty Julese Verna
Režie: David Drábek
Dramaturgie: David Drábek, Markéta Bidlasová
Scénografie: Jakub Kopecký
Hudba: Darek Král
Kostýmy: Simona Rybáková
Choreografie: Martin Pacek 
Premiéra: 19. února 2015 na Nové scéně

 

Více o představení


19. 11. 2014

Vernisáž výstavy 55 let Laterny magiky v Praze

Ve čtvrtek 20. listopadu 2014 se v 17.00 hodin v prostorách Café NONA na Nové scéně Národního divadla uskuteční výstava inscenačních plakátů Laterny magiky, kterou si připomeneme 55 let trvání tohoto souboru v Praze. Z dobu své existence, která se započala o rok dříve fenomenálním úspěchem na světové výstavě Expo 58 v Bruselu, uvedla Laterna magika 36 premiér. Některé z nich Vám připomeneme právě výstavou plakátů, které v době prvních uvedení provázely.

Inscenační plakát je vždy malé umělecké dílo samo o sobě, a tak můžeme i v rámci naší výstavy sledovat tendence jeho vývoje. Od barevných koláží, přes abstraktní výtvarné návrhy či naivistické kresby a čisté grafické tisky pracující jen se dvěma či třemi barvami, až po současné pojetí, které u divadelního plakátu dosazuje do popředí fotografii jako hlavní médium sdělení. Z archivu Národního divadla jsme vybrali některé nejzdařilejší práce, které pro Laternu magiku vytvořili známí výtvarníci a grafici. Z těch nejvýznamnějších je to například Zdenek Seydl, Josef Flejšar, Vladimír Fuka, Petr Sís a další.


1. 10. 2014

"Lepší projektory mají u nás jen planetária v Brně a ve Stromovce."

V časopise Národního divadla vychází právě kratší verze rozhovoru s vedoucím jevištního provozu Nové scény ND Petrem Voříškem. Pojďte se podívat do útrob zmodernizované Laterny magiky. Laterna magika nejsou jen tanečníci a herci. Aby se na jevišti mohlo kouzlit pro diváky, musí se do představení zapojit technologie a jejich ovládání je také uměním. A každá doba a každá technologie má své výhody a nevýhody. Až si příště budete vychutnávat představení, vzpomeňte si také, co všechno se musí odehrávat v zákulisí, aby Laterna mohla předvádět svoje kouzla.

Laterna magika přišla jako první se spojením jevištní akce a filmu. Všichni ale tušíme, že s klasickou filmovou technologií se dnes už v divadle nepracuje. Je digitální éra jednodušší? Co se na práci na multimediálním představení změnilo?

Klasický film i digitální technologie mají své výhody a nevýhody. Jak se pracovalo dřív? V Laterně magice se představení promítala přes tři samostatné filmové projektory. Byly pohyblivé, takže s nimi bylo možné manipulovat, směrovat je, vyřezávat obraz a podobně. To nebylo ani v kinech, kde byl obraz fixní, principem Laterny naopak byla stálá práce s obrazem. Každý projektor obsluhoval jeden technik, který přiostřoval, měnil objektivy a dělal další ruční korekce.

 

Byl přechod na novou technologii snadný?

Dlouho jsme hledali způsob, jak nahradit klasickou kinofilmovou promítačku, protože je velmi účinná, má velký výkon a vytváří kvalitní obraz. Pokud se dnes pustí videozáznam na tak velký obraz a z velké vzdálenosti, je vidět každý kaz a nedostatek. Dokonce i v rozlišení full HD můžete vidět pixely, jako kdyby se obraz rozpadal na kostičky. Může dojít ke zkreslení nebo přerušení plynulosti pohybu, což by klasická promítačka neudělala (v ní se ovšem mohl přetrhnout film).

Z toho důvodu se všechny dnešní filmy nahrávají v nejvyšší kvalitě Super Full HD, s tím se pracuje ve střižnách, existují speciální promítačky a zpracování takového materiálu i projekce pak stojí v řádech milionů. To by pro nás bylo samozřejmě nedostupné, takže jsme udělali kompromis. Máme jedny z nejprofesionálnějších promítaček, který jsou pro nás dostupné, přístroje Barco o výkonu 14 000 ANSI lumen (to je jednotka světelného toku: standard v divadle je 6 až 10 000, v domácnostech stačí 2 až 3 000, protože jde o krátkou vzdálenost). I tak jsou to drahá zařízení, mají poměrně vysoký náklad na provoz. Tyhle Barca HDX W14/14.000ANSI jsou v rozlišení Full HD v používání v divadlech nebo eventových akcích skutečně neobvykle kvalitní a výkonné. My je máme v plném vybavení všemi typy objektivů, což je ještě vzácnější, standardně se používají jen jednoúčelově. Lepší projektory má u nás už jen planetária v Brně a ve Stromovce.

ČTĚTE CELÝ ROZHOVOR ZDE

Jak je to s personálem, kolik lidí musí „obsloužit“ představení?

V zásadě stačí dva. Dříve tři technici pracovali u promítaček a jeden tzv. „odbavoval“ představení. Teď je proces řízen v několika počítačích, jeden například odbavuje tři nezávislé obrazy, druhý počítač vytváří různá zatmívání a deformace obrazu a současně dává pokyny projektorům, jestli mají jít na plný výkon nebo se zaclonit. Počítače spolu komunikují a obraz je odesílán do 3 moderních projektorů. Používáme většinou jen dva počítače, ale může se stát, že „zamrznou“ nebo udělají chybu, takže paralelně běží další dva počítače jako záloha. Představení připravují tedy technici dva, jeden seřizuje projekce, druhý kontroluje zdroje, máme i záložní projektor. Obsluha dokáže při jakýmkoli problému přepnout na zdroj dat, který běží nezávisle a synchronně, takže divák nepozná, že se v kabině odehrává horor J. Komplikovanější je práce se zvukem.

 

Nejde současně s obrazem?

Zvuková stopa je v Laterně externí, takže se synchronizuje se zvukovým zařízením dodatečně přes timecode. Standardně je 5 kanálů na jevišti, 2 efektové, jeden do veřejných prostor a jeden pro inspicienta. Každá inscenace má ale jiný počet stop, například Legendy magické Prahy 9, Human Locomotion dokonce 14.

 

V Laterně se repertoár nikdy příliš rychle neměnil, takže jen posledních několik inscenací je natočených na nejmodernějších materiálech. Jak je to s kvalitou záznamů?

Starší inscenace se samozřejmě netočily digitálně a v plném rozlišení, takže se většinou pracuje s horší kvalitou projekce, která má opravdu hodně daleko k tomu, co dnes vidíme v digitálním kině. Digitalizovaný je ale dnes už všechen materiál. Největší práce byla s převodem filmu ke Kouzelnému cirkusu, ten se musel skenovat obrázek po obrázku a ještě bylo nutné další vytvořit a doplnit, protože dnešní video má větší frekvenci snímků. Po technické stránce s ním byla a je řada problémů, protože původní formát není dostatečně kvalitní pro dnešní výstup. Tehdy se také natáčelo na tři kamery, které byly nezávislé, z jejich záběrů se výsledný obraz skládal, a protože s projekcí se pohybovalo při představení ručně, bylo jednoduché dorovnat detaily. To dnes bohužel nejde, takže byla velká práce sesadit všechny tři filmy dohromady, tak aby seděly, i když bude promítání zafixované. Naši technici pracovali na zmodernizování projekce dva roky a dodnes to z technického pohledu není dokonalé. Divák ale vidí lepší kvalitu, projekce má například sytější barvu než původní film.

 

Modernizace probíhá stále?

To je vlastně nekonečný proces. Od září používáme na počítačích nový software. Sofistikovaná moderní kina mohou mít softwarové vybavení, které si dovolit nemůžeme, ale myslím, že jsme ve svých mezích na velmi dobré úrovni. V zahraničí se pro multimédia používají tzv. media servery, které ale také pro nás nejsou to pravé, protože tady potřebujeme tři projekce v HD a zvuk v sedmi stopách, jsme skoro jako kino. Používali jsme levnější domácí software, ale teď jsme si mohli dovolit další modernizaci, systém Watch Out, který pracuje mnohem spolehlivěji.

 

Co se děje s vyřazenou technikou? Zůstávají tu i promítačky na kinofilm?

Máme ještě jednu starou záložní sadu, kterou divadlo vlastnilo kvůli zájezdům. Dnes už Laterna magika tolik necestuje, ale v době, kdy se hrálo doma i v zahraničí, muselo být vybavení stejné i na zájezd. Starou techniku jsme nabídli Národnímu filmovému archivu, který projevil zájem o jeden kus od každé technologie, zbytek je možné vyřadit, darovat za zbytkovou cenu nebo prodat někomu, kdo o to má zájem. Ale naše promítačky nemají zařízení pro odbavení zvukové stopy, protože pro účely Laterny ta část zařízení spíš překážela. Proto by bylo dost těžké techniku znovu upotřebit, i kdyby se nějaký nadšenec našel.

 

A původní filmový materiál? Je ještě použitelný?

Většina starých filmových pásů je ještě u nás a čeká, až je kompletně přebere Národní filmový archiv. Část se zdigitalizuje a zbytek zlikviduje, protože nemá hodnotu, je to především spousta nekvalitních kopií a verzí představení, nepoužívané sestřihy, pracovní materiály, většina opotřebovaná. V našem divadelním archivu filmů je z Laterny magiky asi 140 cívek, ale hodnotu má tak šestina. Všechen materiál jsme s kolegy třídili, ale je potřeba vybrat jen několik kousků. K rekonstrukcím staršího materiálu dochází jen málokdy, výjimkou je třeba scénka Krkolomná jízda v představení Cocktail 012, ale když vezmu v úvahu, jak dlouho trvalo dát dohromady Kouzelný cirkus, nemyslím, že by tomu někdo v budoucnu věnoval tolik času, snad kromě divadelních a filmových vědců.