MENU

Laterna magika

RepertoárProgram a vstupenky
  • Laterna magika Nová scéna

    Kouzelný cirkus

    Nejúspěšnější inscenace Laterny magiky všech dob. Hrajeme na Nové scéně.

    Nejbližší představení
  • Laterna magika Nová scéna

    Human Locomotion

    Nový projekt Laterny magiky v režii tvůrčí dvojice SKUTR a s choreografií Jana Kodeta.

    Nejbližší představení

15. 9. 2014

Zemřel skladatel Oldřich Korte, autor hudby Kouzelného cirkusu

Ve středu 10. září zemřel v Praze ve věku osmaosmdesáti let hudební skladatel a klavírista Oldřich František Korte, bývalý člen Laterny magiky a autor hudby k legendární inscenaci Kouzelný cirkus.

Oldřich Korte (26. dubna 1926 Šaľa – 10. září 2014 Praha) studoval na Státní konzervatoři v Praze. V roce 1958 stál u zrodu Laterny magiky jako interpret, klavírní sólista (v prvních programech např. ve scénce Hudební žert alternoval s Jiřím Šlitrem a Rudolfem Roklem). V šedesátých letech se souborem absolvoval přes tři tisíce vystoupení na čtyřech kontinentech. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl dramaturgem této scény. V roce 1977 zkomponoval hudbu a vytvořil aranžmá k nejslavnější inscenaci Laterny magiky Kouzelný cirkus. Kouzelný cirkus je jako hudební materiál uváděn v podobě čtrnáctiminutové svity pro velký symfonický a dechový orchestr.

O. Korte komponoval také pro další divadelní scény – Národní divadlo v Praze, Münchner Kammerspiele a Folkteatern Göteborg. Jeho dílo není rozsáhlé, ale kritikou bylo vždy oceňované. V letech 1972–1974 byl uměleckým vedoucím souboru Chorea Bohemica. Působil též jako odborná hudební kritik v denním tisku, psal eseje, rozhlasové pořady, scénáře. Vydal knihu Chodící legendy, o velkých postavách 20. století. Moderoval též svůj vlastní televizní pořad s názvem Pouť za vnitřním poselstvím. Působil v jakožto odborný poradce v mnoha kulturních institucích.

Pamácte O. F. Korteho bude věnováno představení Kouzelný cirkus dne 19. září.

Foto: Česká televize 

Více o představení


4. 9. 2014

Gratulace Janu Švankmajerovi

Dnes slaví 80. narozeniny jeden z významných spolupracovníků Laterny magiky, režisér, animátor a výtvarník Jan Švankmajer. Je známý především tvorbou animovaných krátkých filmů, ve kterých kombinuje prvky loutkářství, animace a hraného filmu.

S Laternou magikou spolupracoval čtyřikrát. Podílel se na tvorbě programu inscenací Variace (1963) a Variace 66 (1966), v roce 1975 se vrátil jako spoluautor scénáře a výtvarník, kdy spolu se svou ženou Evou Švankmajerovou vytvořili výpravu k inscenaci Ztracená pohádka. Je spoluautorem scénáře a jedním z režisérů legendární inscenace Kouzelný cirkus, kterou má Laterna magika na programu nepřetržitě od roku 1977.

Jan Švankmajer vystudoval na pražské VŠUP a loutkové katedře AMU. Filmovou tvorbou se začal zabývat v 60. letech v době české nové vlny, zaměřil se na tvorbu krátkých filmů. Mezinárodní pozornost získal v roce 1983 přehlídkou svých filmů z 60. let na mezinárodním filmovém festivalu FIFA. V roce 1988 natočil svůj první dlouhometrážní film Něco z Alenky, který získal světový úspěch pod názvem Alice. K nejznámějším krátkým filmům patří Možnosti dialogů, Konec stalinismu v Čechách nebo Jídlo. Velkého úspěchu dosáhl s dlouhometrážní komedií Otesánek z roku 2000, za něhož získal Českého lva za nejlepší film a za nejlepší výtvarný počin (společně se svou ženou Evou Švankmajerovou).

Jako výtvarník a animátor se podílel také na filmech dalších tvůrců a tvoří i výtvarná díla mimo film. Vytvořil animace a rekvizity k oblíbeným filmům Adéla ještě nevečeřela, Tajemný hrad v Karpatech a seriálu Návštěvníci. Často spolupracoval se svou ženou Evou Švankmajerovou. Švankamjerův umělecký styl je těžko zařaditelný, většinou je řazen k surrealismu, v němž byl ovlivněn již v 60. letech Vratislavem Effenbergrem. Jeho dílo ovlivnilo jak domácí umělce, tak i několik zahraničních, jako je Tim Burton, Terry Gilliam, bratři Quayovi, nebo Shane Acker.


(Na společném snímku s Jurajem Jakubiskem)

Více o představení


3. 9. 2014

Telegrafické zprávy

Novinek se nám v Laterně sešlo poslední dobou trošku víc:

* V Legendách magické Prahy máme od srpna novou alternaci na hlavní postavu Kráčivce - chopil se jí Libor Kettner.

* Všichni naši členové a spolupracovníci budou mít co nevidět nové portréty na webových stránkách. Ne že by ty současné byly špatné, ale zaslouží si ukázat se zas v oněco lepším světle. Sledujet sekci Soubor!

* Rozšířili jsme působnost na další sociální sítě. Kde všude nás teď můžete najít a sledovat? Klikejte a zkoumejte: Twitter, Instagram, Pinterest, a stálice Facebook, YouTube. Chybíme vám někde? 


3. 9. 2014

Začala nová sezona

Pro Laternu magiku vlastně začala sezona už po polovině srpna, ale nemohli jsme si nechat ujít účast na zahájení. Konalo se 1. září na piazzetě ND formou módní přehlídky všech souborů, jak jinak než v kostýmech nejlepších inscenací.

Naši fotogalerii najdete na facebooku.


29. 8. 2014

Startujeme sezonu

Pro Laternu magiku začala sezona už v polovině srpna, ale pořádný rozjezd si užijeme se všemi soubory 1. září na piazzetě ND. Přidejte se také - uvidíte (nejen) naše tanečníky na netradiční módní přehlídce a bude to stát za to. Začínáme v 15.00!


9. 6. 2014

55 let Laterny magiky v Praze

Zní to neuvěřitelně, ale je to tak – letos na jaře uplynulo už 55 let od chvíle, kdy se pražskému publiku poprvé představila Laterna magika.

Z experimentálního divadelního představení, které na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu zajistilo Československu prvenství mezi všemi vystavovateli, se stal fenomén, který si zasloužil vlastní život. Laterna magika se stala souborem Národního divadla a získala svou první scénu v paláci Adria (dnešní Divadlo Bez zábradlí), kde 9. května 1959 zahájila svou činnost. Později se krátce přestěhovala do Paláce kultury, tedy dnešního Kongresového centra, a nyní jsou už přes dvacet let její inscenace uváděny na Nové scéně Národního divadla. Za 55 let existence Laterny magiky se uskutečnilo 36 premiér, které rozvíjely její základní principy. Duchovními otci tohoto českého divadelního vynálezu byli režisér Alfred Radok a scénograf Josef Svoboda, umělci, jejichž význam vysoce přesahoval hranice státu.

Laterna magika se pro mnoho diváků stala synonymem divadla, které kombinuje filmovou projekci s hereckým nebo tanečním vystoupením. Ale to je jen zjednodušený pohled na myšlenku, se kterou Josef Svoboda a Alfred Radok vyvářeli nový divadelní tvar. Projekce v Laterně magice není jen kulisou nebo nástrojem pro vytváření zdánlivé reality: film zůstává filmem a jeviště jevištěm, důležitý je ale okamžik jejich propojení. Obrazová a reálné složka se spojují v tak nerozlučný celek, že by jedna bez druhé nemohly samostatně existovat, ale dohromady vytváří poetický celek. Dnes Laterna magika zachází s mnohem širším spektrem prostředků, které nabízejí klasické i moderní technologie, má k dispozici digitální projekci a nová média, každé představení pracuje s propojením jeviště a obrazu jinak – nebojí se ani klasické projekce a ruční animace, ani technologií, které pracují v reálném čase.

O Laternu magiku byl od počátku nelíčený zájem doma i v zahraničí. Ještě v Bruselu se o možnost hostování zajímalo jedenáct států včetně USA, a tak se zájezdová činnost stala nedílnou součástí provozu a soubor procestoval skoro všechny kontinenty. V Praze hrála Laterna magika prakticky denně, takže dnes můžeme odhadovat počet odehraných představení přibližně na 20 tisíc.