Opera, Rozhovory
Duben 2024
Rusalky Kateřiny Kněžíkové
Rok české hudby je v plném proudu. V rámci oslav uvedl v březnu operní soubor nové nastudování Dvořákovy Rusalky. V titulní roli se představily Alžběta Poláčková a Kateřina Kněžíková. Na vztah k české hudbě a k Antonínu Dvořákovi jsme se tentokrát zeptali sólistky Kateřiny Kněžíkové.
Právě probíhá Rok české hudby 2024. Co podle vás dělá hudbu skladatelů Smetany, Dvořáka, Janáčka, Martinů a dalších tak výjimečnou?
Dotýká se srdcí posluchačů, jinak by neměla šanci přežít. Smetanu všichni vnímáme jako skladatele národního a stavíme ho spolu s Dvořákem na piedestal české hudební tvorby. Janáček a Martinů jsou skladatelé veskrze originální a nezaměnitelní. Ty poznáte vždy a všude. Osobně se dmu pýchou, že z našich končin vzešli tak úžasní skladatelé, jejichž hudba oslovuje široké publikum napříč generacemi po celém světě.
Jaký je váš vztah k Dvořákově hudbě? Věnujete se i jeho písňové nebo duchovní tvorbě?
Hudba Antonína Dvořáka je jednou z mých nejoblíbenějších. Věnuji se intenzivně všem oblastem jeho vokální tvorby. V opeře je to samozřejmě Rusalka či Jakobín, v oblasti písní mám velice ráda Písně milostné, ale také Písně na slova z Rukopisu královédvorského. Při prvním poslechu jsem zůstala v němém úžasu a s husí kůží po celém těle. Podobné pocity mám při interpretaci Stabat Mater… Je úžasné, co nám tento velikán, a nejen on, po sobě zanechal.
Kolikátou inscenaci Rusalky nyní zkoušíte? V čem je jiná než ty ostatní?
Je to má druhá Rusalka v kompletním novém nastudování. První Rusalku jsem zpívala v Národním divadle moravskoslezském, pak jsem tzv. doskakovala do incenací v pražské Státní opeře a ještě minulou sezonu jsem měla to štěstí zpívat v Rusalce Jiřího Heřmana, kde jsem na její premiéře zpívala roli První žínky. Byl to pro mě obrovský zážitek. Nová inscenace režisérského dua SKUTR se zařadí do plejády jejich typické tvorby, kterou obdivuji a cítím se v ní velice svobodně. Ukáže nám svět nesmlouvavý, krutý až absurdní, ale také hluboký, pravdivý a ve své podstatě povznášející. Rusalka zde není jen krásnou vílou toužící po lásce, ale také bytostí, která díky všem zkušenostem dojde k poznání a rozhodnutí se se svým osudem poprat, jak nejlépe dokáže. Nenahlížíme na ni jako na pohádkovou postavu, ale jako na bytost, která se v životě setkává se vzestupy a pády, které ji formují a zocelují.
Rusalka, Kateřina Kněžíková, foto Pavel Hejný
Jak vnímáte postavu Rusalky vy osobně? Jako pohádkovou vílu, nebo skutečně dívku, která se mění v ženu?
Mně osobně je bližší vnímat Rusalku jako bytost, která se chce od života dozvědět víc. Záměrně neužívám slova člověk nebo pohádková postava. Mé pocity se spíše ubírají směrem, jak v dané situaci Rusalka jedná, co prožívá směrem ke svému nitru a především ke svému okolí. Pochopit podstatu jejího rozhodnutí nebylo nikdy složité a vnímat Rusalku jen jako proces změny z dívky na ženu by bylo příliš plytké. Naše Rusalka jde ještě hlouběji. Pro mě neznamená smrt Prince „špatný konec“, byť ve své podstatě je. Jde však o to, co si z toho člověk vezme dál, jak a kam se budou ubírat životní kroky a co si z toho vezmu. Jak mě to ovlivní. Je to úžasná cesta po stopách lidské duše.
Foto: Pavel Hejný
Sdílet na sociálních sítích
