MENU

Balet Národního divadla

RepertoárProgram a vstupenky
  • Balet Státní opera

    Dance Gala: 21. 6.

    Slavnostní představení s evropskými baletními hvězdami!

    Nenechte si ujít!
  • Balet Národní divadlo

    Brel - Vysockij - Kryl / Sólo pro tři

    Naposledy v této sezoně!

    16. a 17. června 2015

28. 5. 2015

Žijeme "decadance"...

Už za týden, 4. června, se na Nové scéně uskuteční poslední baletní premiéra této sezony. Jde o titul "decadance" z dílny legendárního izraelského tvůrce Ohada Naharina.

Poprvé v historii přivítá Balet Národního divadla do svého repertoáru dílo dnes již legendárního Izraelce Ohada Naharina, který již několik desetiletí patří ke „creme de la creme“ světového moderního tanečního divadla. 

Ač se bude jednat o zvláštní kombinaci částí či celých opusů vytvořených Ohadem Naharinem v průběhu posledních deseti let, do jisté míry půjde o nový tvar, jelikož budou vytvořeny originální momenty v rámci režijní linky a choreografické struktury celého večera. Ohadovo silné charizma, velice specifické geografické a kulturní zázemí, jedinečná a originální poetika pohybu a výrazových prostředků všeobecně, bude obrovskou novou zkušeností nejen pro tanečníky, ale především pro diváky, kteří se mohou těšit na silný nevšední zážitek.
Představení vzniklo pod osobní záštitou J. E. pana Garyho Korena, velvyslance Státu Izrael v České republice.

Premiéra: 4. června, II. premiéra: 5. června.

Reprízy: 7., 23. a 24. června. 

 


21. 5. 2015

Zveme vás: DANCE GALA

21. 6. 2015 se od 19 hodin uskuteční ve Státní opeře slavnostní představení s názvem Dance Gala.

O dramaturgii večera se postaral budoucí umělecký šéf baletního souboru Filip Barankiewicz. Diváci budou mít příležitost vychutnat si výběr klasických a současných choreografií v podání předních evropských hvězd! 

Vstupenky jsou v prodeji! 

Více o představení


6. 5. 2015

Balet jede!

Balet Národního divadla se ve dvou týdnech vydal na dva velmi úspěšné zájezdy. Prvním bylo představení Sólo pro tři v Brně a dalším složený večer v rámci Bodensee Festivalu v německém Friedrichshafenu.

Velký návrat. I tak by se dalo charakterizovat představení v Brně. Soubor Baletu Národního divadla se totiž v moravské metropoli představil po dlouhých 11 letech, tentokrát s představením svého uměleckého šéfa Petra Zusky Brel - Vysockij - Kryl /Sólo pro třiA návrat to byl opravdu vydařený. Závěrečné ovace ve stoje nebraly konce. Děkujeme, Brno! 

Solo pro tri Brno

Na Festivalu "Böhmen am See" v německém Friedrichshafenu se soubor Baletu představil ve dvou večerech (společně s Hradišťanem). Na programu byla Mahlerova I. symfonie (choreografie P. Zuska), koncert Hradišťanu + Ej lásko (choreografie P. Zuska) a Polní mše Bohuslava Martinů (choreografie J. Kylián). Společně s Baletem vystoupil sólista Opery ND Ivan KusnjerKühnův mužský sbor a orchestr Südwestdeutsche Philharmonie Konstanz pod vedením dirigenta Václava Zahradníka. Obě představení zaznamenala velký úspěch! 

Bodensee Festival - balet

 


4. 5. 2015

Odešla legendární primabalerína Maja Plisecká

V sobotu 2. 5. 2015 zemřela ve věku 89 let Maja Plisecká, jedna z nejslavnějších primabalerín historie. Budeme na ni vzpomínat s velkou úctou a obdivem...

Maja Plisecká se narodila 20. listopadu 1925 v Moskvě v rozvětvené židovské rodině původem z Litvy a dětství prožila na arktickém souostroví Špicberky, kde byl její otec ředitelem uhelných dolů. Když jí bylo 13 let, bolševici jejího otce zastřelili po vykonstruovaném procesu. Matka, herečka němého filmu, zažila prostředí gulagu a poté vyhnanství v Kazachstánu. S baletem začala Plisecká v devíti letech, v roce 1943 ukončila studia na choreografickém institutu a byla přijata jako sólistka Velkého divadla v Moskvě.

Její životní rolí se stala nejen Odetta a Odilie v Labutím jezeře, ale také sólová choreografie Umírající labuť na hudbu Camilla Saint-Saënse v choreografii Michaila Fokina. Známá byla i její Carmen ve Ščedrinově hudební úpravě. Spolupracovala se světovými choreografy, například Mauricem Béjartem a Rolandem Petitem. Béjart dokonce přímo pro ni vytvořil několik baletů. 



30. 4. 2015

EJ LÁSKO...

Koncert muziky Hradišťan a vystoupení Baletu Národního divadla!

Balet ve spojení s písničkami známé kapely Hradišťan? Ano, po delší době máte opět možnost zažít tento výjimečný večer. Live koncert Hradišťanu a společné vystoupení na pět písniček kapely (Ej lásko) slibuje ideální rodinný zážitek, který byste si neměli nechat ujít.

Hrajeme 24. května 2015 ve Stavovském divadle, vstupenky jsou v prodeji!

Podívejte se na upoutávku: 


23. 4. 2015

Užijte si s námi Mezinárodní den tance!

29. dubna 2015 oslavíme Mezinárodní den tance - přijďte si ho užít společně s námi!

Program 29. 4. na piazzetě Národního divadla:

14.30 – registrace
15.30 – open class
16.30 – flashmob pro děti
16.50 – poselství k MDT
17.00 – flashmob pro dospělé
17.30 – program pražských konzervatoří
18.00 – lekce swingu a tančírna

19.00 – Šípková Růženka – představení Baletu ND ve Státní opeře

Mezinárodní den tance 2015. Nestačí o něm jen mluvit. Musí se zažít!

Už od roku 1982 pravidelně slavíme Mezinárodní den tance jako připomínku narození velkého tanečního reformátora Jeana-George Noverra.

Letos se spojují Národní divadla v Praze a v Brně a organizují velkou akci - klasický baletní trénink pod širým nebem, kterého se zúčastní stovky tanečníků. A díky hlavnímu mediálnímu partnerovi - České televizi budete moci být u toho opravdu všude! Poprvé v historii totiž vznikne telemost, který taneční scény propojí. Tančit tak bude moci skutečně každý!

Sledujte aktuální informace na Facebooku!

 

Přečtěte si poselství k Mezinárodnímu dni tance

POSELSTVÍ  K  MEZINÁRODNÍMU DNI TANCE - Israel GALVÁN de los Reyes

Carmen Amaya, Valeska Gert, Suzushi Hanayagi, Michael Jackson... marně si lámu hlavu, kam bych jejich styl zařadil. Všichni se mi jeví spíš jako generátory energie. Přemítám, jak důležitá je na jejich tanci choreografie a docházím ke zjištění, že mnohem důležitější než choreografie je bezpochyby energie sama, vír, jejž roztáčí.

V duchu si představuji Teslovu cívku, která k sobě všechny přitahuje, vysílá léčivé paprsky a metamorfozuje těla tanečníků - z Piny Bausch je náhle kudlanka nábožná, Raimund Hoghe se proměňuje ve skarabea, Vicente Escudero ve strašilku a Bruce Lee dokonce ve stonožku.

Svůj první duet jsem tančil se svou matkou, když byla v sedmém měsíci těhotenství. Třeba vás napadne, že přeháním. Ačkoli téměř vždy tančím sám, představuji si, že mě přitom provázejí přízraky, díky nimž vypadávám ze své role osamělého tanečníka, jehož Didi-Huberman nazval „bailaor de soledades“ (aniž by tím ovšem mínil soleares).

V dětství jsem tančil nerad, bylo to však něco, co ze mě tryskalo přirozeně a snadno, takřka instinktivně. Postupem času jsem si uvědomil, že tanec léčí, že na mě má téměř hojivý účinek, pomáhal mi překonávat mou vrozenou uzavřenost a otevíral mě ostatním lidem. Nedávno jsem viděl fotografii, na níž je dítě postižené ebolou léčeno tancem. Vím, že je to jen pověra, ale co když na ní něco bude?

Tanec se u mě nakonec vyvinul v posedlost, jež spotřebovává veškerý můj čas a nutí mě tančit i v klidu, když se vůbec nehýbu. Dostávám se tím tak trochu mimo běžnou realitu. Nevím, zda je to dobré, špatné nebo potřebné, ale takhle to prostě mám. Když sedím na pohovce a jen tak si v klidu přemýšlím, má dcera Milena si mě dobírá: Tati, nech toho tancování.

Já totiž instinktivně vnímám, jakým stylem se lidé pohybují, když kupříkladu kráčejí po ulici nebo zastavují taxík, každý jinak, svým unikátním způsobem či s osobitou neforemností. Všichni při tom tančí! Netuší to, ale všichni tančí! Rád bych na ně zavolal: někteří z vás to ještě nevědí! Všichni tu tančíme! Ten, kdo netančí, má smůlu, je mrtvý, nic necítí ani netrpí!

Mám rád slovo fúze. Ne jako marketingový termín označující jakési neústrojné spojení pojmů, aby se značka  či styl lépe prodávaly. Spíš ve smyslu štěpení, jaderné směsi: šejkr, v němž Juan Belmonte tančí s nohama vrostlýma do země, Isadora Duncan ladně rozpíná paže a tlouštík Jeff Cohen ze seriálu The Goonies kroutí boky ostošest. Ze všech těchto přísad bych namíchal dobrý, výživný nápoj, který by dle potřeby působil lahodně, hořce, nebo opojně. Vždyť z podobné směsi povstala i naše tradice, vzešli jsme z koktejlu, jehož složení chtějí pravověrní udržet v tajnosti. Ale kdepak! Rasy, náboženství i politická přesvědčení, to všechno přece do této směsi patří! Všichni můžeme tančit spolu! Možná ne v páru, ale bok po boku určitě.

Jedno čínské přísloví praví: mávne-li křídly motýl, je to cítit i na druhém konci světa. Když v Japonsku vzlétne moucha, vody Karibiku vzedme tajfun. Pedro G.Romero po jedné obzvlášť razantní interpretaci sevillanas poznamenal: Toho dne, kdy dopadla bomba na Hirošimu, někde na lesní mýtině v Rakousku zkoušel Nižinskij svůj fenomenální skok. Nechávám se strhnout představivostí: Savion Glover dupne, a Michail Baryšnikov se roztočí. Kazuo Ono naopak znehybní, ovšem vzniklé elektromagnetické pole dostihne Anu Muňoz. Její pouhá vzpomínka na Vonrada  Veidta způsobí zemětřesení v lóži Akrama Khana – jeho rolničky zachřestí a podlahu zkropí unavené kapky jeho potu.

Rád bych tento Mezinárodní den tance i tato slova  věnoval komukoli, kdo právě v tuto chvíli někde na světě tančí. Dovolte mi nicméně vyslovit toto zábavné přání: tanečníci, hudebníci, produkční, kritici i programoví režiséři – nechť oslavy propuknou, dejme se všichni do tance, jako to dělával Béjart, tančeme ve velkém stylu, zatančeme Ravelovo Bolero, zatančeme si je spolu!