MENU

Balet Národního divadla

RepertoárProgram a vstupenky

15. 9. 2016

Zemřel Otto Šanda

S lítostí oznamujeme, že v úterý 13. září 2016 zemřel ve věku 84 let po těžké nemoci dlouholetý tanečník, pedagog a choreograf opery Národního divadla Otto Šanda. Poslední rozloučení se uskuteční 19. září. 2016 ve 12.00 v Malé obřadní síni ve Strašnicích.

Svůj profesní život započal na pražské Konzervatoři, kde studoval původně hru na hoboj u V. Smetáčka. Teprve ve 3. ročníku přešel na taneční oddělení, které absolvoval v roce 1953 u M. Tymichové. Již během studia byl angažován v Ústí nad Labem (1950/1951) a v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (1951–1953). Po absolutoriu se stal sólistou v Armádní opeře (1953–1955). Do Národního divadla byl angažován v roce 1955 do sboru baletu a v letech 1966–1989 zde působil jako sólista.

V Baletu ND vytvořil přes 40 velkých rolí, kde uplatnil svou fyzickou sílu, vysoký skok a nezapomenutelné charizma, které vložil do hrdinských, charakterních a chrabrých lidových postav baletního repertoáru. Za všechny jmenujme například Satana a Vévodu v Doktoru Faustovi, Dorcona v Dafnidovi a Chloe, Danila v Kamenném kvítku, Tybalta v Romeovi a Julii, Maura v Petruškovi, Rothbarta v Labutím jezeře, Hilariona v Giselle, Escamilla ve Vášni / Carmen, Honzu v Pohádce o Honzovi nebo Mládence ve Špalíčku. Jeho postavy působily vždy dojmem spontánnosti a přirozenosti.

Od 70. let se v Národním divadle uplatňoval i ve funkci asistenta režie a choreografa v operách. V letech 1992–1999 jako choreograf a vedoucí baletu Státní opery (1997/1998 zástupce ředitele). Některé inscenace s Šandovou choreografií má Státní opera i dnes na repertoáru, například Verdiho operu Nabucco, Mozartovu Kouzelnou flétnu či Pucciniho Turandot.

Pedagogické činnosti se věnoval již od roku 1962 jako spolupracovník Československého státního souboru písní a tanců, v letech 1973–1975 trénoval též juniorky ČSSR v moderní gymnastice. Jako choreograf se věnoval především spolupráci s operou, podílel se na desítkách inscenací v Národním divadle, Státní opeře i v České televizi. 


8. 9. 2016

Obnovená premiéra Labutího jezera

Nejslavnější a nejoblíbenější klasický titul světového repertoáru se na konci září dočká obnovené premiéry v Národním divadle.

Kenneth Greve, bývalý první sólista, baletní mistr, pedagog a choreograf Královského dánského baletu, současný umělecký šéf Finského národního baletu, připravil svou verzi Labutího jezera pro Balet Národního divadla už v roce 2009. Po dvou letech se tak tento titul vrací na scénu Národního divadla se vším, co tento nesmrtelný příběh přináší a klasický balet nabízí.

Zeptali jsme se Kennetha Greveho, kterého jsme zastihli v Praze při práci se souborem:

Když se díváte na svůj balet po tak dlouhé době. Změnil byste něco?

Od té doby jsem tento titul uvedl třikrát v jiných divadlech po světě a některé věci jsem změnil.

Myslím si však, že tato verze, kterou máte v Praze, vašemu divadlu sluší. Například v Helsinkách je budova divadla moderní, scéna větší a tak jsem udělal nějaké změny ve scénografii, světlech tak, aby balet vyhovoval tomuto prostoru.

Měnil byste něco na své choreografii?

V podstatě ne, až na malé změny například v Pas de trois. Také bych do baletu vložil malou variaci pro Benna, která tam chybí.

Vidíte nějaké změny na našem souboru po tak dlouhé době?

Váš soubor je rozhodně více mezinárodní a také homogenní. Výkony tanečníků jsou mnohem vyrovnanější a technicky propracovanější. Ano, za tu dobu se soubor vyvinul do kvality.

Koho jste si vybral do hlavních rolí?

Stejně jako tomu bylo v rámci premiéry před lety, v hlavních rolích zůstávají první sólisté Nikola Márová a Michal Štípa. Je to překrásný a vyrovnaný pár, který za ty roky v těchto rolích vyrostl a umělecky vyzrál. Jako druhý pár, který bude mít svou premiéru, jsem si vybral Andreu Kramešovou a Giovanniho Rotola. Cítím z nich hloubku, senzitivnost a jistou dávku křehkosti. 

 


6. 9. 2016

PETR ZUSKA NA CESTĚ

V roce 2002 se Petr Zuska vydal na cestu spjatou s Národním divadlem jako umělecký šéf Baletu. V této sezoně, která právě začíná, uzavře své šéfování v čele tohoto souboru. Hodnotit jeho působení slovy je v tomto okamžiku zbytečné, protože činy mluví hlasitějí než slova.

V uplynulých čtrnácti letech se věnoval vedení souboru a všem činnostem, který tento post přináší, ale  také choreografické tvorbě a pedagogické činnosti. Tvrdohlavě šel po své cestě někdy tiše, někdy nahlas, chválen i kritizován, ale vždy s pevným přesvědčením, nasazením a jasnou vizí.

V tomto období také vytvořil pro Národní divadlo 5 celevečerních baletů a 23 dalších opusů, choreografie pro zahraniční soubory nevyjímaje.

Čtrnáct let uplynulo, ale patnáctý rok právě přichází. Poslední sezona 2016-2017 pod vedením Petra Zusky bude opravdu pestrá. Přinese nejen lákavé premiéry, ale i projekty, výstavy, hostování, zájezdy a mnohá další překvapení.

První premiérou bude 10. 11. 2016 ve Stavovském divadle Malá mořská víla, inscenace inspirovaná známou pohádkou Hanse Christiana Andersena. O její převedení do „jazyka“ tanečního divadla se postará stejný inscenační tým jako v roce 2013 v případě úspěšného Krabata – Čarodějova učně: choreograf Jan Kodet, režiséři Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský (SKUTR). Další premiéra se odehraje 2. 3. 2016 v historické budově Národního divadla a půjde o celovečerní „master piece“ choreografa Nacha Duata, jednoho z nejproslulejších světových tvůrců moderního tanečního divadla. Za poněkud tajemným titulem Multiplicity. Forms of Silence and Emptiness. se skrývá Nachův hold Johannu Sebastianu Bachovi. Poslední premiérou sezony, 15. 7. 2017 na jevišti Nové scény, bude Sólo pro nás dva – sólo pro Petra Zusku, odcházejícího, a Filipa Barankiewicze, přicházejícího uměleckého šéfa. A také sólo pro Jaromíra Nohavicu a Beatu Bocek. Dva současné skvělé muzikanty a zpívající básníky, kteří se svou individuální tvorbou přirozeně ocitají na rozhraní polské a české identity a duše.

Jako choreograf uvede ve světové premiéře také nový opus s názevem Chvění v Národním divadle v Brně. Na hudbu Jiřího Pavlici, – v interpretaci Hradišťanu, Filharmonie Brno, Altai Kai a Jumping Drums, a hudbu Henryka Góreckého se rozvine téma inspirované básní Vladimíra Holana Poslední list, ale také současným obrazem našeho světa počátku 21. století. Premiéra se uskuteční 10. listopadu 2016 v Janáčkově divadle.

A co se týká jeho cest zahraničních? 16. července se ve Stuttgartu uskutečnil slavnostní galakoncert s názvem Next Generation na počest Reida Andersona, který slavil 20 rok ve vedení Stuttgartského baletu. Jednalo se o akce mimořádnou, která s sebou přinesla velký divácký ohlas včetně velmi pozitivní kritiky. Zeptali jsme se:

Petře, byl jste tam také pozván. Proč?

No, jednak byl tento večer oslavou Reidových šéfovských kulatin, ale zároveň představením práce souborů, kterým teď nově šéfují bývalí přední sólisté Stuttgartského baletu. Takže Christian Spuck a jeho Curyšský balet, Sue Jin Kang s Korejským národním baletem, Robert Conn a Ballett Augsburg… Zhruba sedm šéfů, kteří teď vedou soubory v různých částech světa, anebo ještě ne, ale jsou již tzv. designovanými šéfy. To je právě případ Filipa Barankiewicze, který od sezony 2017/2018 po mně převezme Balet ND v Praze. Takže se tam prezentoval i náš soubor a jako stávající šéf jsem tam byl také. Dokonce jsem se musel jít v závěru i klanět jako jeden z nich, což mi přišlo poněkud zvláštní, ale nedali jinak.

Pro tento galakoncert sis vybral choreografii Déjà vu. Kdo ji z našich tanečníků tančil a jaké byly ohlasy?

To je poněkud nepřesné. Déjà vu z mé dílny a také Just Solo od Viktora Konvalinky si pro tuto příležitost vybral Filip. Tedy ne já. Mathias Deneux, který tančil Viktorovo sólo, měl velký úspěch a musím říci, že až na 1-2 výjimky mělo celé Gala skvělou choreografickou i interpretační úroveň. Hvězdami večera však bezesporu byli naši první sólisté Alina Nanu a Giovanni Rotolo v Déjà vu.

Jak vůbec vnímáš tuto generaci tanečníků, kteří povstali ze Stuttgartského baletu a působí po celém světě?

Všichni jsou plus mínus má generace a s drtivou většinou z nich se léta znám osobně. Někteří jsou skutečně přáteli. Řekl bych, že to jsou vesměs fajn lidi a velice talentovaní a zkušení umělci s rozhledem a kontakty. Je jen na nich, jak toho využijí v budoucnu na svých vedoucích postech. Hodnotit je jako šéfy si jednak netroufám a navíc je ještě příliš brzy.

20 let Ried Andersen působil včele Stuttgartského baletu a 15 let budeš oslavovat i Ty na konci této sezony.  Když se řekne benefiční představení, bilancování, ohlédnutí, odcházení…  Máš pocit, že je to důležité?

Na té zmíněné závěrečné děrovačce se stala zvláštní věc. Vzadu půlkruh všech tanečníků večera, před nimi řada nás šéfů a Reid šel od jednoho k druhému a objímal nás. Pak šel dozadu a tleskal tanečníkům. V tu chvíli jsem ale vystartoval, vzal ho „za flígr“ a odtáhl na forbínu dopředu. Cela Opera začala křičet a my zpoza Reidových zad rovněž. Reid se točil jako holub na báni. Byl zaskočen a dojat jako dítě. To byly pouze jeho minuty. V post Crankovském období udělal právě on ve Stuttgartském baletu obrovský kus skvělé práce. Reid ještě úplně neodchází, ale po dvaceti letech je k určitému ohlédnutí či bilancování rozhodně důvod.

Jistě bude i pro mne příští rok, ono patnáctileté výročí, které spojím i s Tebou zmíněným odcházením. Nevím teď, jaké to bude, ale emotivní určitě. Tři pětiletky :-) jsem žil se ženou jménem Balet Národního divadla. Mnohokrát za tu dobu bych ji nejraději zabil, ale miloval jsem ji.


1. 9. 2016

Co je u nás nového?

Do nové sezony vstupujeme jako 83 členný soubor. Po prázdninách nastalo několik změn, které by vám rozhodně neměly uniknout!

Giovanni Rotolo se od sezony 2016/2017 stal prvním sólistou Baletu ND. Na post sólistky postoupila Monika Hejduková, demisólisty se stali Alexandra Pera, Marina Zhukovskaya a Patrik Holeček

Co se týče nováčků, opět se naše baletní rodina rozrostla o několik zahraničních a jedno české jméno. Vítáme mezi sebou Annu Novotnou, absolventku Taneční konzervatoře hl. města Prahy. Ze Slovenského národního baletu k nám přichází dva tanečníci: původem Američanka Abigail Bushnell, která na své profesní dráze získala zkušenosti také v Semperoper v Drážďanech nebo Joffrey Ballet v Chicagu, a Angličan Samuel Price. Další posilou je Olga Bogoliubskaia, ruská tanečnice, přicházející z Baletní akademie při Velkém divadle v Moskvě a z MCHATU. Početnou, temperamentní a milou italskou frakci v našem souboru posílí teprve devatenáctiletý Danilo Lo Monaco, rodák z Palerma, absolvent milánské baletní školy při La Scale. Z Bayarisches Staatsballett II přichází Simon Jones (který je původem z Austrálie).


29. 8. 2016

Sezona zahájena!

V pondělí 29. 8. byla oficiálně zahájena 134. sezona Národního divadla. Úvodní řeč k zaměstnancům, uměleckým i neuměleckým složkám ND, sedícím netradičně v hledišti, pronesl nejen ředitel Národního divadla prof. MgA. Jan Burian, ale ministr kultury Mgr. Daniel Herman. Pro baletní fanoušky je určitě zajímavé, že v rámci slavnostního ceremoniálu byly předány dvě zásadní ocenění. Do síně slávy Národního divadla byl uveden Vlastimil Harapes, umělec, jenž je označován za symbol českého baletu. Druhou trofej si odnesl první sólista Baletu ND Ondřej Vinklát, jenž byl ohodnocen nejen za svůj talent, ale i profesionální nasazení, které – v kategorii umělců do 35 let – je velice vysoké.


15. 8. 2016

Petr Zuska a Tereza Podařilová ve světové premiéře choreografie Route 50

Respektovaný finský baletní mistr Juhani Teräsvuori, jehož práci z hostování na českých scénách znají i tuzemští diváci, slaví padesát let tvůrčí činnosti. Při této výjimečné příležitosti se rozhodl uspořádat baletní Gala představení za účasti svých přátel z celého světa, kteří příznivě ovlivnili jeho profesní kariéru. Mezi pozvanými osobnostmi nechybí umělecký šéf Baletu Národního divadla Petr Zuska. V Lappeenranta City Theatre 26. srpna ve světové premiéře uvede svou novou choreografii Route 50.

Petr Zuska je nejen autorem choreografie Route 50, ale také v něm spolu s Terezou Podařilovou (první sólistkou Baletu ND) tančí. Zuskovu choreografii provází hudba, kterou přímo na míru této události složil jeden z nejlepších finských jazzových hudebníků, klavírní virtuos, skladatel Iiro Rantala a která během Lappeenranta Ballet Gala zazní naživo v autorově interpretaci.

Představení bude uvedeno ještě 29. 8. ve finském Tampere.

 


12. 8. 2016

Sezona 2016/ 2017 je za dveřmi!

Ač se to zdá neuvěřitelné, prázdniny jsou skoro za námi. Baletní soubor se sejde v plné sestavě už 22. srpna, aby se opět vrhl do práce. Co nás v nové sezoně čeká?

V nové sezoně se můžete těšit na 3 premiéry: Malou mořskou vílu, Multiplicity. Forms of Silence and Emptiness. a Sólo pro nás dva.

  • První z nich bude věnovaná známé pohádce Hanse Christiana Andersena Malá mořská víla. O její převedení do „jazyka“ tanečního divadla se postará stejný inscenační tým jako v roce 2013 v rámci úspěšného Krabata – Čarodějova učně. Choreograf Jan Kodet, režiséři Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský (SKUTR), scénograf Jakub Kopecký a kostýmní výtvarnice Alexandra Grusková. Původní originální hudební předloha bude zkomponována Zbyňkem Matějů. S trochou nadsázky se tedy dá říci, že se jedná o autorský dánsko-česko-slovenský projekt. Premiéra se uskuteční 10. 11. 2016 ve Stavovském divadle.

  • S další premiérou se 2. 3. 2017 přeneseme do historické budovy Národního divadla. Za poněkud tajemným titulem „Multiplicity. Forms of Silence and Emptiness.“ se skrývá hold Johannu Sebastianu Bachovi, geniálnímu novátorskému skladateli a citlivému zranitelnému člověku. O choreografii se postaral španělský choreograf Nacho Duato, který patří již velmi dlouho k nejproslulejším světovým tvůrcům moderního tanečního divadla.

  • Třetí novinka sezony bude mít svou premiéru na Nové scéně 15. 6. 2017 a bude ve znamení loučení. Přesně po 15 letech působení v čele baletního souboru Národního divadla se umělecký šéf Petr Zuska rozloučí s tímto postem, a to vskutku velkolepě. Jeho nová premiéra Sólo pro nás dva v sobě propojuje více rovin najednou. Může být sólem pro vztah mezi mužem a ženou. Sólem pro člověka a jeho démona skrytého někde uvnitř. Sólem pro dospělého a malé dítě, kterým kdysi byl, a které někde po cestě ztratil. Je to rovněž sólem pro Petra Zusku – odcházejícího a Filipa Barankiewicze – přicházejícího uměleckého šéfa, kterému brzy po této premiéře soubor předá. A v neposlední řadě se jedná o sólo pro Jaromíra Nohavicu a Beatu Bocek, dva současné skvělé muzikanty a zpívající básníky, kteří se svou individuální tvorbou přirozeně ocitají na rozhraní polské a české identity a duše.

  • Na první představení v nové sezoně se můžete těšit už 27. srpna, kdy nás čeká VERTIGO na Nové scéně.

  • Těšíme se na vás v sezoně 2016/ 2017!