Zemřela Zora Šemberová

Odešla první světová Julie

9. října 2012 zemřela ve věku nedožitých 100 let (*13. 3. 1913) významná česká tanečnice, choreografka a pedagožka, paní Zora Šemberová. Do dějin baletu se zapsala jako první Julie v rámci světové premiéry slavného Prokofjevova baletu Romeo a Julie v choreografii I. V. Psoty (30. prosince 1938). Své zkušenosti v tanci získala u pedagogů J. Hladíka, T. Pavlovské, O. Preobraženské, B. d´Alessandri-Valdine, T. Gzovské, R. Chladek, H. Vojáčkové či M. Marceaua a E. Jaroszewiczové.

Tančila jako sólistka v Národních divadlech v Brně (1922–1928, 1932–1941) i v Praze (1928–1930, 1943–1959), v pražském Novém německém divadle (1942–1943) nebo v pařížském Gaumont Palace (1931–1932). Zora Šemberová patřila k nejvýznamnějším interpretačním osobnostem českého tanečního umění. Ztvárnila na 30 jevištních postav, do kterých vložila hluboký prožitek a silný emociální náboj. Jmenujme například, Kalliopé v Apollón musagète, Krasavici v Marnotratném synovi, Mariken v opeře Hry o Marii, Tao-Choa v Rudém máku, Smrt v Signorině Gioventù, Mlynářku v Třírohém klobouku, Zobeidu v Šeherezádě, Zošu v Cagliostrovi ve Varšavě, Rosavu ve Švandovi dudákovi ad. Jednou z nejvýznamnějších byla hlavní role ve Vostřákově Viktorce (30. června 1950). Mimo jiné, vytvořila řadu choreografií pro opery, činohry, film a absolventská představení Taneční konzervatoře. V letech 1946–1968 působila jako pedagožka na pražské Taneční konzervatoři, kde vychovala a ovlivnila řadu osobností (J. Kyliána, P. Šmoka, L. Fialku, V. Harapese). V roce 1968 emigrovala, nejprve vyučovala v Kambodži a poté natrvalo v Austrálii na Flanders University v Adelaide. V roce 1975 založila a vedla pantomimický soubor Australian Mime Theatre. V roce 1999 jí byla udělena Cena Thálie za celoživotní mistrovství, v roce 2005 cena Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí a ocenění Významná česká žena v zahraničí roku 2007.

Národní divadlo vydalo v roce 2008 na její počest knihu s názvem Na šťastné planetě, kteráje osobní výpovědí Zory Šemberové, člověka, který zasvětil celý svůj život pohybovému umění. Autorka nás provází svými životními osudy; můžeme s ní prožívat první taneční krůčky a role v Brně, vrchol její taneční kariéry v Praze v éře Saši Machova, spolupráci s režiséry Hrdličkou a Radokem a posléze dráhu tanečního pedagoga na pražské konzervatoři. Seznamuje nás se svými „osudovými muži“, rodinnými radostmi i starostmi, „jejími dětmi“, tj. jejími žáky a nesnadnými začátky pedagogické činnosti v oboru tance a pantomimy v Austrálii, jež byla nakonec odměněna čestným doktorátem. Kniha je psána velmi čtivě, skrze řádky k nám promlouvá nezdolný temperament a odvaha žít a tvořit.