PETR ZUSKA NA CESTĚ

V roce 2002 se Petr Zuska vydal na cestu spjatou s Národním divadlem jako umělecký šéf Baletu. V této sezoně, která právě začíná, uzavře své šéfování v čele tohoto souboru. Hodnotit jeho působení slovy je v tomto okamžiku zbytečné, protože činy mluví hlasitějí než slova.

V uplynulých čtrnácti letech se věnoval vedení souboru a všem činnostem, který tento post přináší, ale  také choreografické tvorbě a pedagogické činnosti. Tvrdohlavě šel po své cestě někdy tiše, někdy nahlas, chválen i kritizován, ale vždy s pevným přesvědčením, nasazením a jasnou vizí.

V tomto období také vytvořil pro Národní divadlo 5 celevečerních baletů a 23 dalších opusů, choreografie pro zahraniční soubory nevyjímaje.

Čtrnáct let uplynulo, ale patnáctý rok právě přichází. Poslední sezona 2016-2017 pod vedením Petra Zusky bude opravdu pestrá. Přinese nejen lákavé premiéry, ale i projekty, výstavy, hostování, zájezdy a mnohá další překvapení.

První premiérou bude 10. 11. 2016 ve Stavovském divadle Malá mořská víla, inscenace inspirovaná známou pohádkou Hanse Christiana Andersena. O její převedení do „jazyka“ tanečního divadla se postará stejný inscenační tým jako v roce 2013 v případě úspěšného Krabata – Čarodějova učně: choreograf Jan Kodet, režiséři Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský (SKUTR). Další premiéra se odehraje 2. 3. 2016 v historické budově Národního divadla a půjde o celovečerní „master piece“ choreografa Nacha Duata, jednoho z nejproslulejších světových tvůrců moderního tanečního divadla. Za poněkud tajemným titulem Multiplicity. Forms of Silence and Emptiness. se skrývá Nachův hold Johannu Sebastianu Bachovi. Poslední premiérou sezony, 15. 7. 2017 na jevišti Nové scény, bude Sólo pro nás dva – sólo pro Petra Zusku, odcházejícího, a Filipa Barankiewicze, přicházejícího uměleckého šéfa. A také sólo pro Jaromíra Nohavicu a Beatu Bocek. Dva současné skvělé muzikanty a zpívající básníky, kteří se svou individuální tvorbou přirozeně ocitají na rozhraní polské a české identity a duše.

Jako choreograf uvede ve světové premiéře také nový opus s názevem Chvění v Národním divadle v Brně. Na hudbu Jiřího Pavlici, – v interpretaci Hradišťanu, Filharmonie Brno, Altai Kai a Jumping Drums, a hudbu Henryka Góreckého se rozvine téma inspirované básní Vladimíra Holana Poslední list, ale také současným obrazem našeho světa počátku 21. století. Premiéra se uskuteční 10. listopadu 2016 v Janáčkově divadle.

A co se týká jeho cest zahraničních? 16. července se ve Stuttgartu uskutečnil slavnostní galakoncert s názvem Next Generation na počest Reida Andersona, který slavil 20 rok ve vedení Stuttgartského baletu. Jednalo se o akce mimořádnou, která s sebou přinesla velký divácký ohlas včetně velmi pozitivní kritiky. Zeptali jsme se:

Petře, byl jste tam také pozván. Proč?

No, jednak byl tento večer oslavou Reidových šéfovských kulatin, ale zároveň představením práce souborů, kterým teď nově šéfují bývalí přední sólisté Stuttgartského baletu. Takže Christian Spuck a jeho Curyšský balet, Sue Jin Kang s Korejským národním baletem, Robert Conn a Ballett Augsburg… Zhruba sedm šéfů, kteří teď vedou soubory v různých částech světa, anebo ještě ne, ale jsou již tzv. designovanými šéfy. To je právě případ Filipa Barankiewicze, který od sezony 2017/2018 po mně převezme Balet ND v Praze. Takže se tam prezentoval i náš soubor a jako stávající šéf jsem tam byl také. Dokonce jsem se musel jít v závěru i klanět jako jeden z nich, což mi přišlo poněkud zvláštní, ale nedali jinak.

Pro tento galakoncert sis vybral choreografii Déjà vu. Kdo ji z našich tanečníků tančil a jaké byly ohlasy?

To je poněkud nepřesné. Déjà vu z mé dílny a také Just Solo od Viktora Konvalinky si pro tuto příležitost vybral Filip. Tedy ne já. Mathias Deneux, který tančil Viktorovo sólo, měl velký úspěch a musím říci, že až na 1-2 výjimky mělo celé Gala skvělou choreografickou i interpretační úroveň. Hvězdami večera však bezesporu byli naši první sólisté Alina Nanu a Giovanni Rotolo v Déjà vu.

Jak vůbec vnímáš tuto generaci tanečníků, kteří povstali ze Stuttgartského baletu a působí po celém světě?

Všichni jsou plus mínus má generace a s drtivou většinou z nich se léta znám osobně. Někteří jsou skutečně přáteli. Řekl bych, že to jsou vesměs fajn lidi a velice talentovaní a zkušení umělci s rozhledem a kontakty. Je jen na nich, jak toho využijí v budoucnu na svých vedoucích postech. Hodnotit je jako šéfy si jednak netroufám a navíc je ještě příliš brzy.

20 let Ried Andersen působil včele Stuttgartského baletu a 15 let budeš oslavovat i Ty na konci této sezony.  Když se řekne benefiční představení, bilancování, ohlédnutí, odcházení…  Máš pocit, že je to důležité?

Na té zmíněné závěrečné děrovačce se stala zvláštní věc. Vzadu půlkruh všech tanečníků večera, před nimi řada nás šéfů a Reid šel od jednoho k druhému a objímal nás. Pak šel dozadu a tleskal tanečníkům. V tu chvíli jsem ale vystartoval, vzal ho „za flígr“ a odtáhl na forbínu dopředu. Cela Opera začala křičet a my zpoza Reidových zad rovněž. Reid se točil jako holub na báni. Byl zaskočen a dojat jako dítě. To byly pouze jeho minuty. V post Crankovském období udělal právě on ve Stuttgartském baletu obrovský kus skvělé práce. Reid ještě úplně neodchází, ale po dvaceti letech je k určitému ohlédnutí či bilancování rozhodně důvod.

Jistě bude i pro mne příští rok, ono patnáctileté výročí, které spojím i s Tebou zmíněným odcházením. Nevím teď, jaké to bude, ale emotivní určitě. Tři pětiletky :-) jsem žil se ženou jménem Balet Národního divadla. Mnohokrát za tu dobu bych ji nejraději zabil, ale miloval jsem ji.