Vladimír Nývlt

Biografie

Životní a umělecká pouť scénografa Vladimíra Nývlta (1927–1995) vedla po ukončení studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové nejprve do divadla E. F. Buriana, kde se stal šéfem výpravy. Burian ovlivnil začínajícího umělce zejména v jeho vnímání jeviště jako architektury vycházející z podlahového členění a vrstvení scény. V té době se Vladimír Nývlt podílel na většině inscenací E. F. Buriana i dalších zde pracujících režisérů a jeho výtvarný styl postupně krystalizoval do podoby scény komponované z jednotlivých vysoce stylizovaných prvků a tvarů. Charakteristické rysy svojí tvorby rozvíjel od ledna 1983 jako scénograf Národního divadla, s nímž spolupracoval již od začátku šedesátých let. Na scénách Národního divadla se kromě několika činoher a baletů soustředil především na výpravy pro operu, ve většině případů ve spojení s názorově spřízněným režisérem Ladislavem Štrosem. Při společné tvorbě kladli oba umělci vysoké požadavky také na kostýmní stránku inscenací, kterou jim zprvu zajišťovali Marcel Pokorný, resp. Adolf Wenig, od roku 1981 pak téměř výhradně Josef Jelínek. Z tvůrčí dílny této trojice vzešla nejen legendární inscenace Verdiho La traviaty, která od premiéry v roce 1982 v někdejším Smetanově divadle do derniéry ve Státní opeře Praha v září 2005 dosáhla 450 repríz, ale řada dalších pozoruhodných realizací jako Čertova stěna, Falstaff, Zásnuby v klášteře, Hry o Marii nebo Rienzi. K mimořádnému úspěchu Verdiho Otella ve Státní opeře Praha přispěla v roce 1991 Nývltova zcela oproštěná scéna v režii Dominika Neunera. Poslední scénografie Vladimíra Nývlta před jeho úmrtím v roce 1995 patřila ve Státní opeře Praha Mozartově Kouzelné flétně, která se udržela na repertoáru až do současnosti. 

Spolupracoval se zahraničními operními i činoherními scénami. Stejně významná je i jeho výtvarná účast téměř ve všech činoherních i operních divadlech domácích (nejvýznamnější v Divadle na Vinohradech, v Městských divadlech pražských, ve Státním divadle Ostrava, v Olomouci). Důležitá je také jeho tvorba výstavní, která je spjata s většinou velkých mezinárodních expozic (Pražské quadriennale, Biennale v Sao Paulu). Vedle ocenění, které se mu dostalo za tyto expozice (Osaka 1970), získal Nývlt zlatou medaili za scénografii na Pražském quadriennale 1967 a zlatou medaili nejlepšího zahraničního scénografa na X. Biennale v Sao Paulu v Brazílii (1969).