Rudolf Krečmer

Biografie

Rudolf Krečmer (1950) se narodil v Praze v rodině s velkou muzikantskou tradicí. Po studiích na Pražské konzervatoři absolvoval na AMU obor dirigování u Aloise Klímy (1978). V letech 1970–1975 získal první dirigentské zkušenosti v komorním ansámblu Camerata Nova, kde ho také viděl Hans Swarovsky a nabídl mu možnost konzultací na Vídeňské akademii a následně účast na svých mistrovských kurzech dirigování, které Rudolf Krečmer v roce 1974 absolvoval. Ještě během studia se ujal projektu založení operního orchestru v Hradci Králové, který od jeho vzniku v roce 1978 dirigoval dalších deset let, stal se později jeho šéfdirigentem a v Hradci Králové založil tradici abonentních symfonických koncertů. S orchestrem, dnes Filharmonií Hradec Králové, také absolvoval řadu úspěšných zahraničních zájezdů. V tomto období Rudolf Krečmer hostoval postupně u více než čtyřiceti orchestrů, a to téměř u všech významných domácích tělesech, jako jsou např. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu v Praze, Slovenská filharmonie v Bratislavě, Filharmonie Brno, Ostravská filharmonie.
V zahraničí dirigoval mimo jiné opakovaně Hamburské symfoniky, Bochumský symfonický orchestr, Filharmonii Brémy, Symfonický orchestr Lipského rozhlasu, Filharmonii Schwerin, Bruckner orchestr v Linci. S Bamberskými symfoniky natočil na desky oba Dvořákovy violoncellové koncerty, se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu v Mnichově pak řadu rozhlasových nahrávek skladeb Bohuslava Martinů, Luboše Fišera a Otmara Máchy. V roce 1984 uvedl Rudolf Krečmer ve dvanácti koncertech s Orchestra Siciliana Palermo na turné po Itálii Smetanovu Mou vlast. Významná je také jeho pravidelná spolupráce s orchestry v Japonsku. Na osmi zájezdech v letech 1982–1996 řídil opakovaně Rozhlasový symfonický orchestr Sapporo, Schinsei symfonický orchestr Tokio nebo Japonský filharmonický orchestr Tokio. S Tokijskou filharmonií a NHK symfonickým orchestrem Tokio absolvoval rovněž v letech 1991 a 1992 zájezdy po Japonsku. 
Nemenší pozornost věnoval Rudolf Krečmer opeře. V roce 1981 absolvoval na pozvání Wolfganga Sawallische půlroční stáž v Bavorské státní opeře v Mnichově, kde působil jako hudební asistent. V roce 1988 se stal Rudolf Krečmer dirigentem opery Národního divadla. Hned v počátku vzbudil pozornost obnoveným nastudováním Řeckých pašijí Bohuslava Martinů. Hudebně také přestudoval Rossiniho Lazebníka sevillského podle nové revize Alberta Zeddy. V roce 1989 dirigoval na Nové scéně premiéru opery Bohuslava Martinů Alexander bis a Henryho Purcella Dido a Aeneas.
Vedle českých operních scén hostoval Rudolf Krečmer také na prestižních scénách v zahraničí. V roce 1989 nastudoval premiéru Eugena Oněgina v Teatro Municipale Rio de Janeiro, roku 1990 dirigoval řadu představení Tosky ve Státní opeře Hannover, v roce 1991 šest představení a televizní přenos Janáčkovy Její pastorkyně v Teatro del Liceo v Barceloně, roku 1992 dvanáckrát Smetanovu Prodanou nevěstu v Opeře Bonn, roku 1993 řadu představení Humperdinckovy Perníkové chaloupky ve Státní opeře Hamburk a Janáčkovu Věc Makropulos v Teatro Nacional de Sao Carlos Lisabon. Velkým úkolem bylo uvedení cyklu Janáčkových oper v Opèra du Rhin Strasbourg, v letech 1992–1995. V roce 2000 pak následovalo nastudování Lišky Bystroušky v Teatro Colón Buenos Aires (poprvé na jihoamerickém kontinentu).
Roku 1999 přijal Rudolf Krečmer angažmá jako dirigent Státní opery Praha. Po svém nástupu do funkce hudebního ředitele jej Bohumil Gregor jmenoval svým zástupcem. Za svého působení ve Státní opeře Praha Rudolf Krečmer hudebně nastudoval a dirigoval premiéry oper Čarostřelec (1999), Maškarní ples (2001), Kouzelná flétna (2002) a dále řídil opery Tosca, Carmen, Rigoletto, Kouzelná flétna, Turandot, Aida, Piková dáma a operetu Netopýr. V letech 2008–2010 byl Rudolf Krečmer uměleckým šéfem Státní opery Praha.

Aktualizace: září 2011