Lucie Bělohradská

Biografie

Po maturitě na gymnáziu odešla s režisérem Janem Grossmanem jako elévka-asistentka do chebského divadla. Po roce začala studovat režii na pražské DAMU (absolvovala v roce 1980).

V letech 1980–86 byla angažována v Divadle Na zábradlí, kde jednak asistovala režiséru Schormovi a jednak sama režírovala několik inscenací (Merci, Pobřeží, El Campo, Paní z moře). Současně spolupracovala autorsky i režijně s Divadlem v Řeznické (Zpráva pro pána, kterému nemá kdo psát, Kdo se ukrývá za zdí). V období 1987–89 působila (a byla spoluzakladatelkou) ve Volném sdružení režisérů (Konec krále Filipa v Rubínu). V té době však začala spolupracovat i s dalšími divadly – např. s DISKem (1988; Jeptiška), libereckým Divadlem F. X. Šaldy (1989; Vlci), krátce působila v Městských divadlech pražských (Letos na mraze v Divadle „K“) aj.

Uplatnila se i jako pedagožka DAMU. Na Katedře alternativního a loutkového divadla, kde působila v letech 1990–96, připravila se studenty několik pozoruhodných titulů (Láska dona Perlimplina, Androkles a lev, Hrůzy lásky u Shakespeara, Lysistrata). Souběžně se autorsky podílela na inscenacích Josefa Krofty v Ženevě (1993–94).

Ve výčtu jejích režijních prací je nutné uvést spolupráci s Divadlem pod Palmovkou: jmenujme za všechny: Slečna Julie (1997), Caligula (1998), Eurydika (1999), Oidipús vladař (2002) aj., na Pražském hradě v rámci Letních shakespearovských slavností režírovala Hamleta (2003), v Divadle na Vinohradech Pobřeží (2004), Richard Druhý (2006), v Divadle Viola jazzové monodrama Novecento (Magické piáno) od A. Baricca s hudbou E. Viklického v hlavní roli s Davidem Prachařem, který byl za tuto roli nominován na Cenu Thálie 2006 ad.

V Činohře Národního divadla jsme se s její prací seznámili poprvé v roce 1998, kdy nastudovala hru I. Bergmana Po zkoušce (v Divadle Kolowrat), poté režírovala původní hru Přemysla Ruta Olga a ďábel (DK 2001), scénické čtení Oberon Uga Chitiho (DK 2004) a Virginii Edny O´Brienové (DK 2005).

FILM A TELEVIZE

Rozsáhlá je její spolupráce s televizí, pro kterou napsala několik původních scénářů (např. Stopy ve skle), několik inscenací a televizních filmů sama režírovala (3x Samuel Beckett, Sartre: S vyloučením veřejnosti, vlastní scénář Hra se smrtí, D. Fischerová: Andělský smích, Lowrence–Verner: Lišák atd.).