Vážený uživateli, je nám líto, ale Váš prohlížeč nepodporuje plné zobrazení webu. Doporučujeme Vám přejít na jeho aktuálnější verzi (MS Edge) nebo na některý z nejčastějších prohlížečů (Chrome, Firefox, Safari).

Camille Saint-Saëns

Biografie

Narozen 9. října 1835 v Paříži, zemřel 16. prosince 1921 v Alžíru. Camille Saint-Saëns patří k nejrespektovanějším osobnostem francouzské hudby z generace předcházející Clauda Debussyho. Již jako malý chlapec budil tento Pařížan pozornost všestrannými zájmy o řadu vědních oborů – od přírodních věd až po jazykovědu. Díky svému neobyčejnému nadání pro hru na klavír byl již ve svých dvanácti letech přijat na pařížskou konzervatoř, následně zvítězil v soutěži ve hře na varhany a začal působit jako varhaník v kostelech Saint Marry (1853-57) a Saint Madeleine (1858-77). Saint-Saënsův hudební styl je možné v rámci nejlepších francouzských tradic charakterizovat slovy „elegantní dokonalost“. V kompozici se věnoval všem žánrům. Ačkoliv obdivoval a prosazoval hudbu Roberta Schumanna a Richarda Wagnera, kteří patřili v době jeho mládí k moderním skladatelům, ovlivnila ho zejména hudba Wolfganga Amadea Mozarta a Johanna Sebastiana Bacha. Saint-Saëns byl vynikajícím interpretem a obdivovatelem Mozartových klavírních skladeb, s Bachem jej sbližovala obdobná skladatelská obratnost. Nelze říci, že by ale Saint-Saëns byl jen napodobovatelem německých hudebních stylů. V roce 1871 stál u zrodu Národní hudební společnosti (Société Nationale de Musique) v Paříži, jejímž posláním bylo podporovat uvádění nové hudby francouzských skladatelů. V roce 1881 se stal členem Akademie krásných umění (Académie des Beaux-Arts), získal také čestný doktorát na univerzitách v Cambridge (1893) a Oxfordu (1907). Proslulost Saint-Saënsovy umělecké osobnosti sahala za jeho života daleko za hranice Francie. Jeho skladby se těšily velké oblibě po celé Evropě i ve Spojených státech amerických, kde ještě v roce 1915 uskutečnil ve věku osmdesáti let triumfální turné. Mnozí skladatelé, kteří byli v mládí považováni za revolucionáře, bývají na sklonku života považováni za konzervativní umělce. Byl to i případ Saint-Saënse. Neuznával například Debussyho a v roce 1913 odsoudil slavnou pařížskou premiéru Stravinského Svěcení jara. I když je velká část Saint-Saënsova rozsáhlého díla dnes již víceméně zapomenuta, stále větší oblibě se těší některé jeho symfonie, komorní skladby a především opera Samson a Dalila.