Biografie
Narozen v Hronově, zemřel v Praze. Významný český romanopisec a dramatik Alois Jirásek se narodil jako syn tkalce, který se později vyučil pekařem. Jako chlapec strávil rok ve Velké Vsi u Broumova, aby se naučil německy a mohl pak v letech 1863 - 1867 studovat na německém gymnáziu v Broumově. Pak pokračoval na českém gymnáziu v Hradci Králové, maturoval roku 1871.
Kromě literárního měl i značné malířské nadání, ale z existenčních důvodů zvolil studia historie na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Od roku 1874 působil jako středoškolský profesor dějepisu na gymnáziu a později na reálném gymnáziu v Litomyšli, od roku 1888 do roku 1909 na Novém Městě pražském. Roku 1879 se oženil s Marií Podhajskou, která mu porodila sedm dětí - šest dcer a jednoho syna.
Již od studentských let se přátelil s Mikolášem Alšem a v Praze se sblížil s dalšími umělci, zejména s lidmi z okruhu časopisů Ruch a Lumír, jako např. Josef Václav Sládek, Karel Václav Rais, Zikmund Winter i s mladšími, např. Josef Machar a Josef Kvapil, Zdeněk Nejedlý aj. Pracoval také v redakci časopisu Zvon a v roce 1917 byl jedním z organizátorů a signatářů Manifestu českých spisovatelů, který proklamoval požadavek národní samostatnosti pro český a slovenský národ. 28. října 1918 přečetl Alois Jirásek před Myslbekovým pomníkem sv. Václava na Václavském náměstí listinu, která vyhlašovala československou státní samostatnost.
V roce 1920 byl zvolen do senátu za Československou národně demokratickou stranu, ale přesto zůstal v ústraní v Hronově a do politiky se nezapojil. Zemřel tři roky po smrti své ženy. Jeho rakev byla vystavena v Pantheonu Národního muzea a další den se na Václavském náměstí konala mohutná panychida. Průvod aut, který vezl Jiráskovu urnu z pražského krematoria na hřbitov v Hronově, byl pozdravován a uctíván mnoha lidmi ve všech místech, kterými projížděl. Na jeho počest se od roku 1931 pořádá v Hronově každoroční přehlídka amatérského a ochotnického divadla.
Jirásek začal svou tvorbu poezií v národním a vlasteneckém duchu. Brzy se ale obrátil k próze – nejprve k povídkám (např. Skaláci) a později k románům, převážně s historickou tématikou. Ve své románové tvorbě Jirásek zmapoval velkou část českých dějin, zaměřoval se však především na tři hlavní období – husitskou revoluci (romány Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo a nedokončený Husitský král), dobu pobělohorské antireformace (Temno, Psohlavci) a národní obrození (F. L. Věk, U nás, Filosofská historie). Svou práci vždy podkládal důkladným studiem historických materiálů, přesto mu byla vytýkána romantizace a idealizace národních dějin. Komunistická totalitní ideologie se však právě tohoto rysu Jiráskova díla ráda chopila a učinila z něj kanonického autora.
K psaní pro divadlo se Jirásek obrátil už jako uznávaný autor. Začal v 90. letech 19. století historickými dramaty jako Vojnarka či Otec; vytvořil tzv. „husitskou trilogii“: Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč z Dubé. Jeho nejhranější hrou nicméně zůstává pohádkové drama Lucerna.