Building Conversation: Společné myšlení – pokus

O inscenaci

Slovy vyznáváme lásku, slovem vyhlašujeme válku, slovem vychováváme děti. Od prvního do posledního okamžiku života člověk vysloví kolem osmi miliard slov. Přečteme a uslyšíme pětkrát víc. Lidská kultura je založená na debatě, na mluvení. Evropa je konverzace. Nizozemí je konverzace. My jsme konverzace. Building Conversation je cvičení. Building Conversation je jako skupinový volný pád: člověk se pustí do debaty s ostatními, aniž by věděl, jak dopadne. Building Conversation vytvořila umělců, které zajímá, co se stane, když spolu začneme debatovat. Nechali se inspirovat konverzačními technikami z celého světa a vedou několik různých konverzací s účastníky v nejrůznějších evropských městech. Jak mluvíme? Jak nakládáme se slovy? Jak úspěšní, chytří, agresivní nebo laskaví jsme v debatě? To zjišťuje Building Conversation: věnuje se tomu, jak mluvíme. Mimo svůj každodenní provoz, mimo své běžné zvyklosti. Konverzujte s námi. Building Conversation vznikla z popudu Lotte van den Berg a Daan’t Sas a rozrostla se ve skupinu botaniků, filosofů, aktivistů a přátel. Všechny fascinuje to, co se stane, když spolu lidé začnou debatovat. Ze série konverzací přiváží skupina dvě: Společné myšlení – pokus a Konverzace beze slov. -------------------------------------- SPOLEČNÉ MYŠLENÍ – POKUS Inspirováno teorií kvantového fyzika Davida Bohma Tato konverzace je založena na teorii a výzkumu amerického kvantového fyzika Davida Bohma, který tvrdí, že existuje určitý samoregulační mechanismus, díky němuž je skupina lidí schopna debatovat bez moderátora. David Bohm prohlašuje, že člověk nikdy nemyslí sám – jeho myšlení se vždy vztahuje k myšlení ostatních. Podle něj je konverzace prostor, kde lze společně zkoumat a upravovat modely skupinového myšlení. Jako kvantový fyzik se zajímal o chaos a základní řád, spočívající v pohybu jednotlivých částic. Později se začal zabývat chaosem a základním řádem našeho myšlení a mluvení a vyhledával konverzace, v nichž bylo možno sledovat zmatek, frustraci a rozčílení. „Lidé mají tendenci považovat společné vědomí za ‚sdílenou blaženost‘. Je to možné, ale pokud tomu tak má být, musíme urazit určitou cestu. Musíme sdílet to, co si opravdu myslíme. Nemůžeme nikomu nic vnucovat. Pokud lidé dokážou sdílet své frustrace a rozdílné názory a společný hněv a držet se ho – pokud budeme naštvaní společně –, pak dojdeme ke společnému vědomí.“ V češtině (5. 10.) a angličtině (6. 10.)