Vážený uživateli, je nám líto, ale Váš prohlížeč nepodporuje plné zobrazení webu. Doporučujeme Vám přejít na jeho aktuálnější verzi (MS Edge) nebo na některý z nejčastějších prohlížečů (Chrome, Firefox, Safari).

Foyer

Prosinec 2022

ND+ LAB: Domov je tam, kde to bolí 

Projekt Domov je tam, kde to bolí v rámci platformy Národního divadla pro dlouhodobější umělecké projekty ND+ LAB je již třetí aktivitou, u které jsme využili specifickou metodu tvorby dokumentárního divadelního díla – metodu verbatim.

V nejnovějším projektu bylo cílem konfrontovat různé generace a především jejich identity (od revoltujících náctiletých přes skeptické třicátníky až po zdánlivě smířené padesátníky). Hledání společného tématu pro kolektivní výzkum a uměleckou tvorbu tak bylo nelehkou výzvou. 

V konstelaci doznívající pandemické krize, eskalujícího vojenského konfliktu na Ukrajině a rostoucí existenční úzkosti nejen z ekologického, ale již také z energetického úpadku jsme se shodli na tom, že nás zajímá člověk, individualita a jeho proměna, nebo stagnace v kontextu tíživé současnosti. Dokumentární divadlo je jednou z možností jak zaznamenat a divadelně zpracovat autentické výpovědi blízkých na témata, která nás zajímají.  

Výsledkem projektu je divadelní inscenace Domov je tam, kde to bolí, jejíž nejbližší reprízy plánujeme na 1. a 2. února 2023 ve Venuši ve Švehlovce

Z inscenace Domov je tam, kde to bolí , Foto: M. Škvrňáková

A co na kurz říkají samotní účastníci? 

Má motivace, proč se přihlásit do kurzu ND+ LAB, byla jasná, chodím často do divadla a rád bych viděl „do kuchyně“ vzniku inscenace, a někde hodně vzadu v hlavě byla i myšlenka zkusit si stoupnout na jeviště a hrát. Obojího se mi dostalo požehnaně. Hledání témat, třídění námětů, jejich zpracování ve výsledný text hry, následně úprava textu, vymýšlení scénografie, hudebního doprovodu a nakonec zkoušení a hledání výsledného tvaru inscenace. A potom to napjaté čekání, co tomu všemu řeknou diváci, jak to přijmou, bude se jim to líbit? Chybí mi to každotýdenní setkávání ve zkušebně, kdy se mi mozek přepnul do jiného módu a já úplně zapomněl na svět venku a hlavní bylo jenom to naše divadlo. 

Karel 

Mohli jsme pořádně nahlédnout pod pokličku Národního divadla. Zkoušeli jsme ve stejné zkušebně jako herci Činohry, týden jsme obědvali ve stejné jídelně, měli jsme workshop s tvůrci, a pronikli jsme tak do divadelního světa mnohem více, než se může podařit běžnému divákovi. Bylo pro mě hodně přínosné vidět, jak funguje dramaturgická práce. Na scénáři jsme pracovali ve skupině čtyř lidí a každý z nás měl odlišné představy o tom, jak by hra měla vypadat. Museli jsme být ochotni se otevřít nápadům ostatních, přijmout, že na některé se prostě nedostane. To je tou nejzásadnější zkušeností, kterou jsem si odnesla. Podtitulem projektu bylo „Tvoje pravda je jen jednou z mnoha pravd“. Byť jsem pořád přesvědčená, že ta opravdová pravda je jen jedna a že by se člověk měl co nejvíce snažit se jí dobrat, projekt mi ukázal, že bychom měli mít k lidem, kteří nesdílejí náš pohled na svět, více respektu. A že můžou spolu vycházet lidé, kteří nesdílejí stejné názory, protože v životě jsou i jiné důležité věci. Toto téma nakonec problematizuje i naše výsledná inscenace Domov je tam, kde to bolí. 

Dominika 

Projekt mě motivoval k práci na mých nedostatcích a k přijetí sama sebe, taky mi dal možnost zkusit být herečkou. Zaujalo mě obzvlášť to, jak různě se dá pojmout a předvést jeden a týž text a myšlenky, zlehčit nebo naopak zvážnit, a to všechno pomocí hlasu, pohybu, gesta, hudby. Zajímavé bylo taky, jak různě se dá hrát jedna role.  

Violetta 

 

Sdílet na sociálních sítích