Beno Blachut ml.: Moji Mistři pěvci

Byl jsem redakcí vyzván, abych napsal příspěvek k životním jubileím dvou umělců spojených bezmála čtyřicet let s Operou Národního divadla, kterými jsou barytonista Ivan Kusnjer a basista Luděk Vele. Rád jsem se textu ujal, protože si obou vážím a oba je mám rád.

Dostat se na jeviště Národního divadla nebo se dokonce stát sólistou některého z jeho souborů nebývalo jen tak. Alespoň v opeře musel zpěvák třikrát vystoupit v představení jako host, tzv. na angažmá, v patřičně náročné roli, aby v podmínkách svého případného budoucího působiště osvědčil své schopnosti. Je totiž rozdíl zpívat v oblastním divadle přibližně poloviční velikosti, s polovičním orchestrem, a zpívat v Národním divadle nebo ve Státní opeře, kde se všechno násobí alespoň dvěma. K tomu přistupovala konkurence zpěváků v jednotlivých oborech, vedle nichž mohlo být náročné prosadit vlastní kvality. Za takových podmínek přišli do Národního divadla v roce 1982 Ivan Kusnjer, v následujícím roce Luděk Vele, a uspěli. Oba zde již dříve hostovali, oba byli v kontaktu s vynikajícími umělci od svých studií na konzervatoři, Ivan Kusnjer žák Teodora Šrubaře, Luděk Vele Jaroslav Horáčka.

Oba vyrůstali ve svých prvních angažmá v Ostravě, Brně, resp. Liberci pod vlivem zkušených a inspirativních dirigentů, režisérů a pěveckých kolegů. Zároveň si tam vybudovali základ svého repertoáru, který v Národním v divadle mohli uplatnit a také dále rozšiřovat. Vypisovat jednotlivé úspěchy obou pánů je zde zbytečné, jsou zaznamenané v Archivu Národního divadla, potvrzeny různými cenami, nahrávkami, jsou uchovány v paměti diváků. Rád bych ale zmínil, čím mě každý z pánů zaujal. Mistr Kusnjer mi vždy imponoval spolehlivou pěveckou technikou, která mu dodnes umožňuje přednášet náročné party. Zřejmě díky ní je také úspěšným pěveckým pedagogem, který pro naše jeviště vychoval nejednoho dobrého zpěváka. Mistr Vele mě pokaždé zaujal jedinečným témbrem a strhujícím živočišným projevem. V zákulisí pak neustálým proudem vtipkování. U obou pak mám rád jejich zaujetí divadlem, jejich přítomnost v divadle. Oba jsou zprostředkovateli dobré tradice a kontinuity, která dle mého soudu k Národnímu divadlu patří. Potkat se s nimi, je pokaždé za odměnu.