MENU

Balet Národního divadla

RepertoárProgram a vstupenky
  • Balet Národní divadlo

    Labutí jezero

    Ikonický klasický balet v choreografii Johna Cranka.

    více o inscenaci

Historie a současnost

 

Baletní soubor Národního divadla v Praze má pevné místo nejen na taneční mapě České republiky, ale i ve středoevropském kontextu. S jeho založením v roce 1883 vznikla souvislá vývojová tradice českého profesionálního tance. Je nejpočetnějším a nejvýznamnějším baletním tělesem v České republice.

Balet Národního divadla vstupuje do sezony 2019/2020 s motem Continuously moving tedy Stále v pohybu. Nejde jen o podstatu tanečního divadla, které právě díky pohybu vytváříme, ale také o jakýsi přesah, kontakt se světem, který také není nehybný.

Soubor Baletu ND je kosmopolitním tělesem, ve kterém působí tanečníci 17 národností. Tato rozmanitost poskytuje souboru barevnou škálu výrazových možností, reprezentujících odlišné národnosti a jejich různý charakter a temperament. Jde o prolínání mnoha tanečních škol a stylů, jde o vzájemné obohacování a inspiraci.

Dialog Baletu Národního divadla se světovým tanečním divadlem rozvíjí jeho současný umělecký ředitel Filip Barankiewicz. Otevřenost souboru vůči světu se promítá také do četných kooperací s osobnostmi zahraničních pedagogů a choreografů.
Právě zkušenost s odlišnými pohybovými slovníky je kořením umělecké práce a napomáhá souboru najít svou středoevropskou identitu.
Balet ND nabízí tradiční klasický repertoár i moderní současné divadlo. To vše se specifickou příchutí uměleckého ducha, který vystupuje právě z okouzlujícího pražského multikulturního prostředí.

Balet Národního divadla připravuje pod vedením uměleckého ředitele Filipa Barankiewicze v sezoně 2019/2020 tři nové a dvě obnovené premiéry, baletní Gala věnované 30. výročí sametové revoluce, návrat do Státní opery, nebo spolupráci s Laternou magikou. To vše v duchu sloganu Stále v pohybu.

Sezona 2019/2020 přinese řadu výjimečných kulturních událostí a pozoruhodných tanečně divadelních děl a projektů. Komponovaný večer Kylián – Mosty času složený výhradně z díla legendárního českého choreografa Jiřího Kyliána, který ve světě nemá obdoby. V nové sezoně navíc s českou premiérou choreografie Gods and Dogs a vzácným hostem, Korejským národním baletem.
Slavnostní Sametové baletní Gala věnované 30. výročí sametové revoluce s uvedením několika světových premiér českých choreografů z řad současných i bývalých členů Baletu ND.
Premiéru pohádkového satirického baletu Leonce & Lena z dílny slavného německého choreografa Christiana Spucka s originální výpravou jako veselé vyprávění o lásce královského páru.
Obnovenou premiéru velmi úspěšné dramatické inscenace a klasického díla Johna Cranka, Oněgin.
Novou autorskou inscenaci s názvem Bon Appétit! – taneční divadlo choreografa Jana Kodeta ve spolupráci s režisérským tandemem SKUTR a hudebním skladatelem Ivanem Acherem jako kooperaci Laterny magiky a Baletu Národního divadla.
Premiéru klasického baletu Spící krasavice, která patří k základním kamenům světového baletního repertoáru a je považována za nejdokonalejší ze všech baletních opusů P. I. Čajkovského v půvabné verzi slavné brazilské primabaleríny a choreografky Marcii Haydée.
Obnovenou premiéru autorského tanečního divadla Čarodějův učeň hudebního skladatele Zbyňka Matějů, choreografa Jana Kodeta a režisérského tandemu SKUTR, na motivy lužickosrbské legendy o chlapci Krabatovi, který láskou přemůže černou magii.

Prioritou Baletu Národního divadla zůstává kvalita výkonu. A to i přesto, že šíře záběru v oblasti různých tanečních stylů a odlišných charakterů připravovaných inscenací je ve své bohatosti neobvyklá. Každý jeden tento směr, kterým se baletní soubor vydává, zároveň potvrzuje originální
a silnou uměleckou integritu. Pestrá paleta repertoáru ji rozhodně dokládá: Kafka: Proces, Labutí jezero, Louskáček – Vánoční příběh, Marná opatrnost (La Fille mal gardée), Slovanský temperament, Sólo pro nás dva, La Bayadère, Timeless, Valmont.

Věříme, že sezona 2019/2020 přinese baletu i jeho divákům nezapomenutelné zážitky.

Více o historii a současnosti Baletu Národního divadla

Prvním baletním mistrem Baletu Národního divadla byl Václav Reisinger (1882–1884). V ND se podílel na spolupráci s operou a uvedl i baletní novinku Hašiš (1884).

Soubor měl v počátcích přes 20 členů (z toho 3 sólistky a tanečníka A. Bergera). Po odchodu V. Reisingera nastoupil na jeho místo Augustin Berger, který vedl soubor v letech 1884–1900 a poté ještě 1912–1923. Rozšířil soubor, při divadle vedl baletní školu, sbor figurantů (pomocných tanečníků) a dal ansámblu pevné profesionální základy. Na repertoáru se střídaly spektakulární produkce typu Excelsior (Hudba: R. Marenco, Choreografie podle L.Manzottiho, E. Borriho j.h. a v roce 1885 A. Bergera, nové nastudování 1903 a 1913; celkem 210 repríz), Flik a Flok (Hudba: L. P. Hertel, 1886) aj. s klasickými tituly Giselle (1886), II. jednání z baletu Labutí jezero (1888), Sylvie (1888), Coppélia (1893) a domácími novinkami, většinou určenými dětskému divákovi, např. Štědrovečerní sen (1886), Pohádka o nalezeném štěstí K. Kovařovice (1889), Rákoš Rákoczy (1891) nebo Bajaja (1897).

Bergerovým nástupcem se stal, Achille Viscusi, představitel italské školy, který v ND působil v letech 1900–1912. Jeho jméno je spojeno s uváděním Nedbalových baletů Pohádka o Honzovi (1902), Z pohádky do pohádky (1908) a Princezna Hyacinta (1911). Na repertoár uvedl Labutí jezero (1901) a Louskáčka (1908). Významné bylo i jeho provedení Dvořákových Slovanských tanců (1901).

Po druhém, méně významném působení A. Bergera v ND v letech 1912–1923 byl na vedoucí místo vybrán tanečník a choreograf polského původu Remislav Remislavský (1923–1927). S jeho nástupem převládla ruská škola nad předchozí italskou. Repertoár se modernizoval a vedle ďagilevovských titulů (Šehrezáda – 1924, Petruška – 1925, Zmatek – 1926) se objevily, mj. zásluhou šéfa opery O. Ostrčila a režiséra F. Pujmana, i české novinky Istar (1924), Doktor Faust (1926) a Kdo je na světě nejmocnější (1927).

Dalším vedoucím baletu ND byl spolehlivý Jaroslav Hladík (1927–1933), který mj. připravil do repertoáru Signorinu Gioventù a Nikotinu (1930). V této době zde hostoval progresivní choreograf Joe Jenčík (Špalíček, 1933), který byl spolu s Jelizavetou Nikolskou baletním mistrem a choreografem (1936–1940).

Velký umělecký vzestup přinesla baletu ND poválečná éra Saši Machova (1946–1951). V jeho osobě se spojil koncepční dramaturg s citlivým choreografem a zdatným režisérem, který uskutečňoval svou představu specificky. Během krátké doby dokázal v baletu ND zformovat silný a ambiciózní soubor s řadou sólistických osobností (Z. Šemberová, M. Kůra, V. Jílek, A. Landa, O. Stodola, J. Blažek). Přesvědčivé a přitažlivé inscenační výsledky přinesly baletu ND obecné uznání, vysokou uměleckou i společenskou prestiž a vedly k jeho vyvázání z dosavadního područí opery. K nejlepším Machovovým inscenacím patřily Svatby (1947), Popelka (1948), Romeo a Julie (1950) a z domácích novinek to byly např. Vostřákovy balety Filosofská historie (1949) a Viktorka (1950).

Na místo šéfa baletu byl roku 1957 povolán z Plzně Jiří Němeček. Pod jeho vedením (1957–1970 a 1979–1989) se balet ND stal velkým a inscenačně emancipovaným tělesem, rovnocenným partnerem operního a činoherního souboru. J. Němeček byl reprezentant režisérského typu choreografa, jeho inscenace vynikaly pevnou dramaturgickou a režijní stavbou, pádností a srozumitelností, např. Sluha dvou pánů (1958), Othello (1959) a Romeo a Julie (1962). Skladba repertoáru i inscenační tvar byly zprvu ovlivněny sovětským vzorem tzv. drambaletů (Mládí – 1959). Od 60. let rostlo v jeho tvorbě zastoupení modernějších kratších děl, např. Marnotratný syn (1963), Svědomí (1964). Z významných zahraničních hostů spolupracoval s baletem ND J. Grigorovič, který nastudoval Legendu o lásce (1963), N. Dudinská a K. Sergejev Labutí jezero podle tradiční verze M. Petipy a L. Ivanova (1971).

Emerich Gabzdyl se stal šéfem baletu ND v letech 1970–1974 a uvedl zde např. Svěcení jara (1972), Lowiczské tance a Ondráše (1974). M. Kůra, spolu s režisérem P. Weiglem, přivedl na jeviště originální verzi Romea a Julie (1971), která dosáhla 255 repríz a byla také zfilmována.

V letech 1974–1978 šéfoval baletu ND Miroslav Kůra. K jeho choreografiím patřily např. Šípková Růženka / Spící krasavice (1974), Stvoření světa (1975) nebo baletně ztvárněná suita Radúz a Mahulena (1976).

Od ledna 1990 stanul v čele souboru Vlastimil Harapes a stálým choreografem byl L. Vaculík, jenž spolu s hostujícím režisérem J. Bednárikem přišel s moderním typem celovečerního dějového baletu, inspirovaného i filmovou předlohou a podloženého hudební koláží: Malý pan Friedeman a Psycho (1993, obnoveno 2000), Čajkovskij (1994), osobitá verze baletu Coppélia (1995), Isadora Duncan (1998), komediální balet Někdo to rád… (1994, obnoveno 2001) a dětskému divákovi určený Mauglí (1996).

Změna politického systému umožnila rozšíření repertoáru o zahraniční tituly ze Západu, např. Choreografie z Nizozemí (1992 s darovanými autorskými právy – Three pieces G. Bacewiczové v choreografii H. van Manena, Polní mše B. Martinů a Návrat do neznámé země L. Janáčka v choreografii J. Kyliána), večer Amerikana I, Carmen ou La tragédie de Don José. Po Oněginovi (1999) se na jeviště po deseti letech vrátila Šípková Růženka / Spící krasavice (2000) a byly uvedeny další význačné tituly světového repertoáru, jako např. Sinfonietta a Dítě a kouzla (2000 – Choreografie: J. Kylián), Sphinx (2002 – Choreografie: G. Tetley) nebo poslední premiéra této sezóny Zkrocení zlé ženy (2003 – Choreografie: J. Cranko).

Na počátku sezony 2002–2003 se stal novým uměleckým šéfem Baletu ND tanečník a choreograf Petr Zuska. Během svého patnáctiletého působení v čele souboru proměnil Balet ND v moderní dynamické těleso. Rozšířil dramaturgický záběr repertoáru od klasických baletních děl přes neoklasické tituly až po soudobé taneční projekty. Balet ND začal více vystupovat nejen na evropských festivalech a gala, ale představil se i na jiných kontinentech. Petr Zuska v českém tanečním kontextu zosobňuje výjimečného tvůrce, jenž spolupracuje s významnými světovými baletními soubory, je oceňován jako výrazná individuální osobnost pro svůj široký choreografický záběr i vyzrálý umělecký přístup. Pro Balet Národního divadla vytvořil choreografii Mezi horami (2002), Ways 03 (2003), celovečerní balet Ibbur aneb Pražské mystérium (2005); Mozartovo Requiem (2006), 1. symfonii D-dur (2010), Stabat Mater (2014), Romeo a Julie (2013), Louskáček a Myšák Plyšák (2015), Chvění (2016)

Významným tvůrčím počinem Petra Zusky byl celovečerní titul Brel – Vysockij – Kryl / Sólo pro tři (2007), který se stal nejen jedním z nejnavštěvovanějších titulů v Národním divadle v Praze, ale i titulem se zahraničním renomé. Deset let poté (2017) dramaturgicky navázal na toto dílo a vytvořil inscenaci novou - taneční divadlo s názvem Sólo pro nás dva, uzavřel tím své působení v čele Baletu ND jako umělecký šéf.


Tyto webové stránky používají cookies. Více informací zde.