MENU

Viktor Dyk

Narozen v Pšovce (Mělník), zemřel v Lopudu (Jugoslávie). Syn ředitele lobkovického panství. V letech 1888-1896 studoval v Praze gymnázium a pak do roku 1900 práva. Po studiích se profesionálně věnoval literární tvorbě a žurnalistice. Silně ovlivněn pokrokářským hnutím 90.let 19.století, stal se vyhraněným stoupencem a posléze mluvčím radikálního č.nacionalismu a historicko-státoprávního programu požadujícího obnovu samostatného českého státu. Od roku 1907 redaktor Pokrokové revue, v letech 1910-1914 deníku Samostatnost; 1911-1918 jeden z vůdců České strany státoprávně-pokrokové. Za 1.světové války byl činný v domácím odboji; 1916-1917 vězněn ve Vídni. Od roku 1918 redaktor Národních listů a čelný představitel Čs.nár.demokracie, 1918-1925 poslanec NS, od 1925 senátor. Do literatury vstoupil v roce 1897 sbírkou dekadentně laděných veršů A porta inferi. Dekadentní individualismus postupně spojoval s vyhraněně kritickým pohledem na soudobou českou politickou a kulturní realitu. Základním motivem, neustále se vracejícím v jeho básnické, prozaické i dramatické tvorbě, se stal romanticky prožívaný svár ideálu a skutečnosti, touhy po absolutnu a intelektuální skepse (básnické sbírky a skladby Marnosti,1900; Buřiči,1902; Milá sedmi loupežníků,1906; Giuseppe Moro,1911; drama Zmoudření Dona Quijota,prem.1914; lyrická próza Krysař,1915). Atmosféru studentského hnutí a politických bojů 90.let zachytil v románech Konec Hackenschmiedův (1904) a Prosinec (1906); k této tematice se po letech vrátil v románu Prsty Habakukovy (1925). Dobovou českou společnost pronikavě analyzoval v úsečných satirických básních, shrnutých zejména ve sbírkách Satiry a sarkasmy (1905), Pohádky z naší vesnice (1910) a Prohrané kampaně (1914). V rozsáhlé básnické tvorbě z let 1.světové války dospěl k monumentálnímu vyjádření vztahu jedince k vlasti a národu i mravního smyslu boje za národní osvobození (tetralogie Lehké a těžké kroky,1915; Anebo,1918; Okno,1921; Poslední rok,1922). Jeho reflexívní a intimní lyrika dosáhla vrcholu v poslední básnické sbírce Devátá vlna (1930). S Dykovým vztahem k politickému dění souvisely četné satirické prózy, např. Můj přítel Čehona (1925) a Holoubek Kuzma (1928), ale i pokus o třídílný generační román, který měl zachytit historii tří generací českého měšťanského rodu v půlstoletí kulturního a politického vývoje národa a který zůstal torzem, vydaným posmrtně pod titulem Děs z prázdna (1933). Rozsáhlá byla Dykova činnost novinářská a publicistická (brožury O Balkánu a o nás,1913; Ad usum pana presidenta republiky,1930; posmrtný výbor O národní stát,1932-1938); dokumentárně-historickou hodnotu mají jeho dvoudílné paměti Vzpomínky a komentáře (1927), vztahující se zvláště k období 1908-1918. Překládal též francouzskou poezii (Ch.Baudelaire, P.Verlaine, T.Corbiere).

Repertoire