MENU

Bertolt Brecht

Narozen v Augsburgu, zemřel v Berlíně. Studoval literaturu a filozofii, později medicínu v Mnichově. Od roku 1923 se věnoval divadlu, nejprve v Mnichově, v letech 1924-1926 byl dramaturgem Deutsches Theater v Berlíně (spolupracovník M.Reinhardta
a E.Piscatora). V roce 1928 se oženil s Helene Weigelovou, od roku 1930 vydával Versuche (Pokusy), v kterých vyšlo mnoho jeho teoretických prací. 1933 emigroval přes střední Evropu do Dánska, 1941 do USA. 1947 byl vyslýchán Výborem
pro neamerickou činnost, proto odjel do Evropy. Od roku 1948 žil v Berlíně, kde v září 1949 založil světoznámé divadlo Berliner Ensemble, v němž realizoval svou koncepci divadla (epické divadlo) analyzujícího společenské vztahy. K jeho nejznámějším dílům patří dramata Žebrácká opera, Strach a bída třetí říše, Matka Kuráž a její děti, Dobrý člověk ze Sečuanu, Život Galileův, Kavkazský křídový kruh aj., adaptoval Sofoklovu Antigonu, Shakespearova Koriolana, díla M.Gorkého (Matka), J.Haška (Švejk v druhé světové válce) a řady dalších. Své hry uváděl sám první na scénu. Psal též prózu (Třígrošový román, Historky o panu Keunerovi) a verše; součástí Brechtovy lyrické tvorby jsou i songy z jeho her. Své pojetí divadla vyložil zvlášť ve spise Malé organon pro divadlo. Příkladem svého dramatického a režisérského díla Brecht ovlivnil
ve světovém měřítku moderní dramatickou tvorbu i inscenační techniky.

Repertoire