Vážený uživateli, je nám líto, ale Váš prohlížeč nepodporuje plné zobrazení webu. Doporučujeme Vám přejít na jeho aktuálnější verzi (MS Edge) nebo na některý z nejčastějších prohlížečů (Chrome, Firefox, Safari).

Zoja Mikotová

Biografie

Nejprve pracovala jako výtvarnice, grafička a divadelní technička, poté vystudovala činoherní režii na Divadelní fakultě JAMU (1975–1980), kde se zabývala i metodikou pantomimy. ■ Následujících deset let byla ve stálém angažmá jako režisérka a choreografka v Loutkovém divadle Radost. Jako režisérka hostovala v řadě divadel u nás i v zahraničí (ND v Brně, MD v Brně, MD ve Zlíně, DOB v Ostravě, Divadlo Archa, KD v Hradci Králové, DnR v Banské Bystrici, Teatr H. Ch. Andersena v polském Lublinu, Divadlo Brett ve Vídni, Divadlo v Dlouhé v Praze atd). ■ Jako choreografka pracovala v Maďarsku, Polsku, Německu, Rakousku a ve Francii. Dlouhodobě se věnuje divadlu pro děti a mládež, velmi významná je její režijní činnost s neslyšícími studenty (Caprichos, Genesis, Odysseia, Sem-Tam, Bajky a sny) i s absolventy VDN (Okna, Divadlo v 7 a půl, Brno; Dům hluchého, Divadlo Archa, Praha; Pojď do mého světa, Divadlo Neslyším, Brno). ■ Na Divadelní fakultě JAMU založila studijní obor Výchovná dramatika Neslyšících (VDN). Se studenty i s absolventy se zúčastnila mnoha festivalů, workshopů. V roce 1994 absolvovala studijní pobyt na Gallaudetově univerzitě ve Washingtonu. Přednáší na konferencích a vede tvůrčí dílny. Soustavně se věnuje tematice divadla Neslyšících, získala mnohá ocenění na festivalech doma i v cizině. ■ V roce 2004 byla oceněna Výroční cenou Českého centra ASSITEJ. Od začátku devadesátých let působila jako pedagog pohybových hereckých disciplín na JAMU. Od roku 1992 vede ateliér Výchovné dramatiky Neslyšících (VDN). V roce 2006 dostala medaili Ministerstva školství, mládeže tělovýchovy II. stupně za uměleckou a pedagogickou činnost. V roce 2007 jí byla udělena Zlatá medaile JAMU. ■ Habilitovala se v roce 1997 a profesorkou pro obor dramatická umění se stala v roce 2000. ■ S činohrou Národního divadla poprvé spolupracovala v roce 1989 jako kostýmní výtvarnice v Žáčkových Ptákovinách podle Aristofana (Nová scéna). Následovaly další tři tituly, na nichž se tentokrát podílela v pohybovém vedení: adaptace Hrubínovy Romance pro křídlovku (StD 1997), dramatizace Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále (ND 1998) a Přidalova Noc potom (StD 1999).