MENU

Šimon Caban

Architekt, scénograf, fotograf, univerzální jevištní, divadelní a filmový tvůrce Šimon Caban studoval scénografii na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru prof. Josefa Svobody, kterou absolvoval v roce 1981 inscenací Williama Shakespeara Antonius a Kleopatra. Spolu se svým bratrem Michalem založili již v průběhu studií Baletní jednotku Křeč (1981), tanečně divadelní soubor známý i ze společných akcí divadelní generace Pražská 5, s nímž realizují divadelní představení,  jednorázové multimediální akce, filmy a televizní pořady. Významným mezníkem v tvorbě Baletní jednotky Křeč bylo v roce 1983 účinkování ve filmu Amadeus Miloše Formana ve scéně Don Giovanni v choreografii Twyly Tharp. Následující série vlastních divadelních a audiovizuálních produkcí vyvrcholila koncem 80. let rockově-taneční událostí Show Tomáše Tracyho  (1989) a tanečním filmem Barvy, který byl součástí filmu Tomáše Vorla Pražská 5  (1989). Spolu s bratrem Michalem, případně i se svou ženou Simonou Rybákovou, tvoří Šimon Caban vyhledávaný autorský tým pro řešení atypických jednorázových firemních prezentačních a slavnostních akcí, které se vyznačují originalitou, živou jevištní akcí a suverénní profesionální realizací.ednorázové akce. V polovině 90. let Cabani režírovali netradiční módní přehlídku Simony Rybákové a Idy Saudkové, kterou se členy Pražské 5 a dalšími populárními herci a zpěváky uvedli pod názvem Fešnšou ze sekndhendu (1995). V letech 1995–2002 připravovali pro Mezinárodní  filmový festival Karlovy Vary architektonickou tvář, doprovodné akce a slavnostní ceremoniály, ve kterých pokračují až do současnosti. Podobně spolupracovali s Českou televizí na Mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha, scénograficky a režijně se podíleli také na Cenách Akademie populární hudby. Ve filmové tvorbě uvedli postmodernistickou volnost celovečerním filmem Don Gio, expresivním hudebním morálně kulturním hororem na motivy opery W. A. Mozarta. Jejich film KusPoKusu získal Zvláštní cenu poroty na Mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha 1998 a stejné ocenění na televizním festivalu IMZ Dance Screen 1999 v německém Kolíně.


V druhé polovině 90. let spolupracovali choreograficky (Michal) a pohybově (Šimon) na hudebních pořadech České televize v režii Jiřího Nekvasila. Tak vznikly hudební dokument Erwin Schulhoff –  Zuby mi cvakají v rytmu shimmy  (1995) a scénické bibeloty Bohuslava Martinů Slzy nože, Podivuhodný let  (1998) a Hlas lesa  (2000).


Osou tvorby Šimona Cabana je divadlo a hudba – z jeho spolupráce s řadou divadel (scénografie, režie, choreografie) připomeňme jen zlomek: např. Opera Mozart (The Best Of Mozart  a Serail Live!), Hudební divadlo v Karlíně (muzikál Má férová Josefína), Divadlo J. K. Tyla v Plzni (baletní inscenace Casanova), Státní opera Praha (Nerone  a Candide), Divadlo Kalich (Hamlet a Galileo), Činoherní klub (Čekání na Godota), Divadlo Hybernia (Golem a Baron Prášil),  Divadlo Broadway (Vánoční zázrak), Městské divadlo Brno (Nahá múza  a Muchova Epopej), Národní divadlo moravskoslezské (Pardon my English) ad. S Národním divadlem v Praze Šimon Caban spolupracoval dosud na třech titulech: byl scénografem Smetanových Braniborů v Čechách (1997, režie Petr Lébl), spolu s bratrem byl režisérem a choreografem inscenace Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky  (2002; rovněž autor scény) a navrhl scénu (a Simona Rybáková kostýmy) pro Deváté srdce (2011, režie Juraj Herz).


Šimon Caban za svou architektonickou tvorbu dostal několik ocenění v české soutěži Grand Prix architektů. Spolu se Simonou Rybákovou se stali komisaři národní expozice, která získala na světové výstavě scénografie Pražské Quadriennale 1999 pro Českou republiku poprvé v historii nejvyšší ocenění Zlatou trigu.


Aktualizace: září 2012


 

Repertoár