MENU

Šárka Polak Hejnová

V letech 1968-74 vystudovala obor divadelní a filmový kostým na VŠUP v Praze. Už během studií měla příležitost spolupracovat jako kostýmní výtvarnice s předními českými jevištními výtvarníky a režiséry. Její přístup k divadelnímu kostýmu nejvíce ovlivnili Ester Krumbachová a Zdenek Seydl, od svého otce profesora Josefa Svobody, s nímž od roku 1977 trvale spolupracovala doma i v zahraničí, se učila vnímat divadelní prostor a funkci dramatického kostýmu v něm.
Z českých divadelních režisérů ji nejvíce ovlivnili Miroslav Macháček, Ladislav Smoček, Evald Schorm a Jiří Srnec, specifiku filmového kostýmu si ověřila ve spolupráci s filmovými režiséry Karlem Kachyňou, Jurajem Jakubiskem, Věrou Chytilovou, Václavem Vorlíčkem a dalšími. Jako kostýmní výtvarnice pracovala doma především v Národním divadle, Laterně magice, Černém divadle J. Srnce, Činoherním klubu, v plzeňském Divadle J. K. Tyla, ve FS Barrandov a v České televizi. V zahraničí navrhovala kostýmy pro Operu v Sydney, v New Yorku, Ženevě, Marseille, Terstu, Bologni, Vídni, Paříži, Antverpách a v divadle Arena di Verona.
Věnuje se i návrhům masek a výtvarnému řešení interiérů, v poslední době rozšířila svůj zájem na keramické mozaiky – obrazy kombinované s dřevem a břidlicí, navrhuje mozaikové stěny a stoly. S Národním divadlem začala spolupracovat už v roce 1975 a v současnosti lze už činoherní a operní inscenace, pro které zde navrhovala kostýmy, počítat na desítky.
Z dlouhého seznamu činoherních inscenací připomeňme alespoň některé: Sníh se smál až padal (1975), Náměstíčko (1978), Naši furianti (1979), Vévodkyně valdštejnských vojsk (1980), Hamlet (1982), Stará historie (1983), Chuť medu (1988), Dva shakespearovští herci (1994), David a Goliáš (2007), z operních inscenací to byly mimo jiné: Její pastorkyňa (1975 a 1983), Fidelio (1976, 1988 a 1989), Macbeth (1978), Braniboři v Čechách (1984), Ariadna (1987), Oedipus Rex (1987), Rusalka (1991) atd.

Repertoár