MENU

Miroslav Krobot

Po maturitě na zábřežském gymnáziu vystudoval v letech 1969-74 režii na JAMU v Brně. Poté nastoupil vojenskou službu a od roku 1975 už se mohl plně věnovat režisérské praxi.
V letech 1975-79 začínal v Západočeském divadle v Chebu, kde pro něho mělo zásadní význam setkání a spolupráce s režisérem Janem Grossmanem. Krobot zde režíroval např. Bulgakovův Útěk a Turgeněvův Měsíc na vsi. V období 1979-82 se s režisérem Grossmanem a dramaturgem Miloslavem Klímou podílel na slavné éře Divadla VÚ v Hradci Králové (z režií: Shakespeare: Romeo a Julie /ve studiu Beseda/, Mitta, Dunskij: Sviť, sviť, má hvězdo, Brecht: Žebrácká opera aj.). V letech 1982-90 byl režisérem Realistického divadla v Praze (např. Durski: Bertoldo u dvora, Šukšin: Čáry na dlani, Steigerwald: Dobové tance, Dorst: Merlin ad.).
Hostoval v té době i v dalších divadlech (např. v ústeckém Činoherním studiu nebo v Národním divadle (nastudoval tu v té době Gorkého Vassu a hru F. de Rojase Celestina).
V roce 1990 se stal kmenovým režisérem činohry Národního divadla. Setrval zde do roku 1996 a nastudoval dalších patnáct titulů – mimo jiné: hru bratří Čapků Ze života hmyzu (1990), Taboriho: Bílého muže a Rudou tvář (1991), Goldoniho Mirandolínu (1992), vlastní dramatizaci Roku na vsi bratří Mrštíků (1993), Gogolovu Ženitbu (1994), hru Lope de Vegy Doroteu (1995; podílel se na její dramatizaci), Sofoklova Oidipa vladaře (1996) aj.
Od roku 1991 je také pedagogem Katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU.
Se skupinou svých studentů-absolventů se v roce 1996 rozhodl odejít z Národního do Dejvického divadla, kde působí dosud. Za krátkou dobu pod jeho vedením se tato scéna stala jednou z našich nejvýznamnějších (z jeho režií např.: Patrik: Kennedyho děti, Poe: Utišující metoda, Gončarov: Oblomov, Čechov: Tři sestry, vlastní text: Sirup, Shakespeare: Hamlet, vlastní adaptace Dostojevského Idiota aj.).
Má na svém kontě i dramatizace a dramaturgické úpravy textů.
Za svoji tvorbu získal řadu ocenění – za režie her Čáry na dlani (1985) a Merlin (1988) a za dramatizace Roku na vsi (1993) a Oblomova (2000) obdržel Ceny Čes. literárního fondu, v roce 1993 získal za dramatizaci a režii Roku na vsi Cenu A. Radoka (Inscenace roku), Dejvické divadlo pod jeho vedením získalo Ceny A. Radoka v letech 2002 a 2006 (jako Divadlo roku), Cenu A. Radoka (jako Objev roku 2002) si odnesl dokonce za herecké ztvárnění role Otce v Příbězích obyčejného šílenství.
V posledních letech ztvárnil také několik rolí ve filmech (z českých naposledy např. 3 sezóny v pekle), hrál ale i ve filmech zahraničních (Torinói Ió, A nebo Muž z Londýna).

Repertoár