MENU

Mariusz Treliński

Host Opery

Mezinárodně proslulý polský filmový a divadelní režisér a umělecký ředitel Polské národní opery ve Varšavě Mariusz Treliński absolvoval Filmovou akademii v Łódźi v roce 1986 a v následujícím roce debutoval filmem Zad wielkiego wieloryba (Zadek velké velryby). Za film Pożegnanie jesieni (Rozloučení s podzimem, 1990) podle románu Stanisława I. Witkiewicze, který měl premiéru na festivalu v Benátkách, Mariusz Treliński získal Cenu Andrzeje Munka a Cenu Filmové komise za nejlepší debut udělovanou ministrem kultury Polské republiky. K dalším filmům patří Łagodna (Něžná, 1995) podle Dostojevského a Egoisté (2001). V letech 1990–1992 byl Mariusz Treliński uměleckým ředitelem Filmového studia Karola Irzykowskiho. Je podepsán také pod hrou Lautréamont–Sny se scénou Andrzeje Kreütz Majewskiho pro Teatr Studio ve Varšavě (1990) a pod Shakespearovým Macbethem pro varšavský Teatr Powszechny (1996). Režíroval rovněž řadu televizních filmů a hudebních videosnímků.
V opeře Treliński debutoval v roce 1999 velmi úspěšnou inscenací Pucciniho Madama Butterfly v Polské národní opeře (PNO) ve Varšavě; inscenaci uvedl o dva roky později Plácido Domingo ve Washingtonské národní opeře, kde ji znovu ji obnovil v roce 2006 a představení sám dirigoval. V roce 2005 dirigoval Valerij Gergijev tuto inscenaci v petrohradském Mariinském divadle. V roce 2009 Treliński režíroval Madama Butterfly v Palau de les Arts Reina Sofía ve Valencii. Mezi dalšími operními tituly figurují Szymanowského Král Roger (Polská národní opera, 2000), Verdiho Otello (PNO, 2001), Čajkovského Evžen Oněgin (PNO, 2002; Palau de les Arts Reina Sofía ve Valencii, 2011), Mozartův Don Giovanni (PNO, 2002; Los Angeles Opera, dirigent Kent Nagano, 2003; Los Angeles Opera, dirigent Hartmut Haenchen, 2008; Wrocławská opera, 2011), Čajkovského Piková dáma (Berlínská státní opera, dirigent Daniel Barenboim, v roli Heřmana Plácido Domingo, 2003; PNO, 2004), Giordanův Andrea Chénier (Washingtonská národní opera, dirigent Plácido Domingo, 2004; PNO 2005). Trelińského inscenace, hojně využívající symboliku a protkané mýtickými odkazy, tlumočí složité příběhy zalidněné realistickými a psychologizujícími portréty hrdinů a jejich vizí. Tato kombinace je příznačná i pro jeho ztvárnění Bohémy (PNO, 2006; Washingtonská národní opera, 2007), druhou inscenaci Krále Rogera (Mariinské divadlo, dirigoval Valery Gergijev, 2008; Edinburgh Festival, 2008), Musorgského Borise Godunova (Litevská národní opera, Vilnius, 2008;  poslední verze v PNO, 2009), Gluckova Orfea a Eurydiku (Slovenské národní divadlo v Bratislavě, 2008; PNO, 2009), Verdiho La traviatu (PNO, 2010), Pucciniho Turandot (PNO, 2011) a Manon Lescaut (PNO, 2012) a Wagnerova Bludného Holanďana (PNO, 2012; La Monnaie v Bruselu, 2013). Jeho produkce Rachmaninovova Aleka a Čajkovského Jolanty byly uvedeny poprvé v Mariinském divadle s dirigentem Valerijem Gergijevem v roce 2009 a tentýž rok také na festivalu v Baden-Badenu. Záznam představení Jolanty v Mariinském divadle s Annou Netrebko v titulní roli a dirigentem Gergijevem byl vydán na DVD (label Mariinského divadla). V lednu a únoru 2015 uvede Mariusz Treliński Jolantu s Annou Netrebko a Bartókův Modrovousův hradv newyorské Metropolitní opeře. Jeho zatím poslední režijní počin, uvedení opery Hanse Wernera Henzeho Boulevard Solitude ve Velšské národní opeře, označil list The Times za „lepší než dokonalý.“Mariusz Treliński získal v roce 2001 Cenu Karola Szymanowského za Krále Rogera v Polské národní opeře. V říjnu 2008 byl již podruhé jmenován uměleckým ředitelem Polské národní opery ve Varšavě.


Foto Jacek Poremba

Repertoár