MENU

Leoš Suchařípa

Narodil se ve Varnsdorfu. Záhy se však s rodiči přestěhoval do Prahy, kde vystudoval gymnázium a po maturitě byl přijat na DAMU – obor historie a teorie divadla. Po roce studia pokračoval na GITIS v Moskvě (zde absolvoval v roce 1957 v oboru divadelní vědy). Po návratu do Prahy pracoval jako redaktor a posléze šéfredaktor Divadelních novin, jako odborný asistent na FF Univerzity Karlovy, jako zástupce šéfredaktora měsíčníku Divadlo a konečně jako dramaturg pražského Činoherního klubu.

Přes toto uznávané postavení ho nepřestávala přitahovat jevištní prkna; hrál v pražské Redutě Ne-divadlo s Ivanem Vyskočilem, zpíval a hrál s dvojicí Vodňanský-Skoumal, v několika menších rolích se objevil na jevišti Činoherního klubu.

V roce 1973 musel z politických důvodů odejít nejen z Činoherního klubu, ale i z Prahy. Získal tehdy angažmá v karlovarském Divadle V. Nezvala, odkud potom v roce 1975 odešel s režisérem Ivanem Rajmontem do Činoherního studia v Ústí nad Labem. Ani tam nemohl být angažován jako dramaturg, ale „jen“ jako herec – ve skutečnosti však funkci dramaturga vykonával. Paradoxem je, že právě v této době byl také stále častěji využíván i jako herec. A v této profesi se mu velice dařilo a zalíbilo – brzy s úspěchem hrál významné velké role. Byl disponován nezaměnitelným hlasem, předurčen byl k interpretaci hrubozrných groteskních postav, jeho herectví se vyznačovalo pravdivostí a ironickým nadhledem.

Už jako herec se vrátil v roce 1988 do Prahy; hrál nejdříve ve smíchovském Realistickém divadle. Zde začala jeho spolupráce s režisérem Petrem Léblem, se kterým v roce 1992 přešel do Divadla Na zábradlí, kde působil jako dramaturg a herec až do své smrti (2005). Herecky se uplatnil také v řadě filmů a televizních inscenací.

Suchařípovy herecké úspěchy poněkud zastínily skutečnost, že byl výborným překladatelem. Už v době svých studií v Moskvě si oblíbil ruskou literaturu a ruský jazyk. V 60. letech začal překládat ruskou prózu a především divadelní texty. Přeložil celé dramatické dílo A. P. Čechova, který byl jeho autorem nejoblíbenějším. Na jevištích českých divadel se však hrají ve velké míře i jeho brilantní moderní překlady her Gogolových, Gorkého, Ostrovského, Valodina a dalších.

Činohra Národního divadla uvedla v minulosti v jeho překladu několik her ruských autorů: Gorkého Měšťáci (1976, režie M. Macháček), v roce 1990 Čechovovův Strýček Váňa (1990, režie I. Rajmont), Ženitba (1994; režie M. Krobot), Čechovův Višňový sad (1996; režie I. Rajmont) a Dostojevského / Ginkova Můra (1999; režie I. Rajmont).

Leoš Suchařípa hrál také se souborem činohry ND. Na jevišti Stavovského divadla ztvárnil Firse v inscenaci Čechovova Višňového sadu (1996).

Repertoár