MENU

Ladislav Štros

Ladislav Štros je právem považován za jednoho z nejvýraznějších představitelů české operní školy druhé poloviny 20. století. Narodil se 22. 8. 1926 v rodině uměleckého řezbáře. Láska k hudbě a výtvarnému umění jej přivedla jako devatenáctiletého do sboru Národního divadla v Praze, kde začal od roku 1953 působit jako asistent režie, od roku 1961 jako režisér opery (do 31. 12. 1991). Jeho první samostatnou inscenací byl již v roce 1959 večer operních aktovek Otakara Ostrčila Poupě a Otakara Zicha Preciézky. V roce 1964 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor dějiny umění. Během svého celoživotního úvazku v Národním divadle zde vytvořil celkem 52 inscenací, z toho 20 v historické budově ND, 23 ve Smetanově divadle (dnes Státní opera), osm v Tylově (dnes Stavovském) divadle a jednu na Nové scéně. Po rozdělení souborů v roce 1992 připravil Ladislav Štros ještě dvě inscenace ve Státní opeře Praha (Rossiniho Italka v Alžíru a Mozartova Kouzelná flétna), třetí, již rozpracovaná Giordanova Fedora nedospěla v roce 1998 k realizaci z důvodů restriktivních finančních opatření. Určujícím prvkem všech Štrosových režií bylo jeho výtvarné cítění hudební složky operních děl, velká míra stylizace a snaha o uplatnění symbolu. Jeho inscenace byly vždy výsostně divadelními událostmi. Své režijní vize naplňoval většinou ve spolupráci se scénografem Vladimírem Nývltem a s výtvarníky kostýmů Marcelem Pokorným a Josefem Jelínkem. S jeho uměním se měli možnost seznámit nejen diváci na pražských a mimopražských scénách, ale rovněž na mnoha zahraničních jevištích. Do spektra jeho aktivit náležela i činnost pedagogická, k níž byl povolán jak na operním oddělení Pražské konzervatoře, tak na katedře zpěvu a operní režie Akademie múzických umění v Praze.


 

Repertoár