MENU

Ladislav Smoček

Po maturitě na gymnáziu v Plzni vystudoval divadelní režii na DAMU (absolvoval v roce 1956 Laxnessovou Prodanou ukolébavkou). Už v době studií (1955) jej přizval Alfréd Radok k asistenci na své inscenaci Zinnerové Ďábelského kruhu v Národním divadle a velice výrazně ho ovlivnil. Smoček považuje dodnes Radoka za svého největšího učitele.
Své první angažmá získal hned v Městském oblastním divadle v Benešově, kde za necelou sezonu nastudoval tři inscenace (!): Ze života hmyzu, Šest zamilovaných a Lazebníka sevillského. Už v únoru 1957 změnil angažmá – odešel do Divadla J. Fučíka v Brně, které tehdy patřilo k výrazným progresivním divadlům u nás – svými tehdejšími inscenacemi mj. Pavlíčkových her Slavík a Labyrint srdce, dále Popraskem na laguně, Deníkem Anny Frankové a dalšími na sebe upoutal velkou pozornost. Na začátku roku 1960 se stal režisérem Laterny magiky. V polovině roku 1963 byl angažován ředitelem Hercíkem do Státního divadelního studia a připravoval spolu se svým spolužákem z DAMU Jaroslavem Vostrým založení Činoherního klubu, který potom zahájil v roce 1965 svoji činnost jeho hrou Piknik v autorově režii. V 60. letech zde režíroval ještě své hry Bludiště a Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho (obě v r. 1966), Kosmické jaro (1970) a později Bitvu na kopci (1987), Smyčku (1990) a Jednou k ránu (2000). Některé z jeho prvních her se na jeviště Činoherního klubu po roce 1990 vrátily. Za téměř pětačtyřicet let, po která zůstal Činohernímu klubu věrný, zde nastudoval bezmála 40 inscenací – mimo již jmenované např. Bondovu hru Spaseni (1968), Goldoniho Poprask na laguně (1973), Dostojevského Strýčkův sen (1977), Zuckmayerova Hejtmana z Kopníku (1980), Gogolovy Hráče (1982), Ostrovského Les (1984), Birinskéhjo Mumraj (1991), Pirandellovu hru Nahé odívati (1993), Štolbovo Vodní družstvo (1994), Ibsenovu Hedu Gablerovou (1996), Štechův Deskový statek (2001), Goldoniho Impresária ze Smyrny (2004), Kunderovu Ptákovinu (2008), Krležovu hru Léda (2009).
Mimo mateřskou scénu hostoval v řadě tuzemských i zahraničních divadel – několik inscenací režíroval v Theater am Neumarkt v Curychu, hostoval ve Finsku, Itálii, Rakousku, Belgii, v r. 1970 působil v rámci UNESCO několik měsíců na Filipínách.
Jeho povídky vyšly v časopisech, hry byly vydány knižně. Roku 2002 vyšlo jeho souborné dílo Činohry a záznamy. Spolu s Václavem Havlem a Pavlem Kohoutem se stal nejuváděnějším českým dramatikem ve světě.
Za svou divadelní a literární činnost obdržel řadu uznání a ocenění – např. v r. 2004 mu byla udělena Cena PEN klubu – Cena Karla Čapka, v roce 2006 Cena Ministerstva kultury ČR.
S činohrou Národního divadla spolupracoval jako režisér už na inscenacích těchto titulů: Hampton: Nebezpečné vztahy (1988; hru také spolu se svou ženou přeložil), Nelson: Dva shakespearovští herci (1995) a Štech: David a Goliáš (2007).

Repertoár