MENU

Karel Čapek

Narozen v Malých Svatoňovicích u Trutnova, zemřel v Praze. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a v Brně v letech 1909-1915. Poté navštěvoval na filozofické fakultě v Praze přednášky z filozofie, dějin výtvarného umění a estetiky. Literárně debutoval už jako čtrnáctiletý chlapec básněmi, které mu otiskl brněnský časopis Neděle. Po absolutoriu se stal soukromým učitelem syna hraběte Lažanského, potom pracoval v knihovně Národního muzea, v roce 1917 nastoupil jako redaktor do Národních listů. V roce 1921 přešel do redakce Lidových novin, kterým zůstal věrný až do své smrti.

Tvořil nerozlučnou dvojici se svým o tři roky starším bratrem Josefem, malířem, prozaikem a dramatikem. Mnoho prací včetně několika divadelních her napsali oba bratři společně. Karel Čapek proslul především jako prozaik - jeho díla jsou překládána do jazyků celého světa. Ale divadlo ho lákalo celý život.

Už v roce 1908 napsal se svým bratrem komedii dell'arte Lásky hra osudná, poté Loupežníka, RUR, Ze života hmyzu (opět spolu s bratrem), Věc Makropulos, Adama Stvořitele (také s bratrem), Bílou nemoc a v roce 1938 hru Matka.

Ale divadlo ho zajímalo i prakticky - na počátku dvacátých let 20. století se stal na dva roky dramaturgem a režisérem Divadla na Král. Vinohradech. Z této zkušenosti vznikla půvabná kniha fejetonů Jak se dělá divadlo. Přátelil se s herci (herečka Olga Scheinpflugová se stala v roce 1935 jeho manželkou) a s dramatiky (např. s Františkem Langrem).

Světový ohlas právě jeho her ho přivedl k rozsáhlým stykům se zahraničními spisovateli, kterých potom v době ohrožení Československé republiky hojně využíval k boji o záchranu mladé demokracie. S blížícím se nebezpečím fašismu rostly útoky na Čapka jako zastánce masarykovského státu. Zemřel vyčerpaný na zápal plic. Je pohřben na Vyšehradě, hrob č. 32.

Repertoár