MENU

Josef Kajetán Tyl

Narozen v Kutné Hoře, zemřel v Plzni. Vlastním jménem Josef František Till. Jméno Kajetán dostal při biřmování. Od roku 1825 se psal Týl, od roku 1838 Tyl. Studoval gymnázium v Praze (1822-1827) a v Hradci Králové (1827-1828), kde byl jedním z jeho profesorů V. K. Klicpera. V roce 1828 se zapsal na dvouletou filozofii v Praze, ale již na počátku 1829 studie přerušil a odešel spolu s herci E. Bílem, J. A. Prokopem a M. Forchheimovou k německé kočovné společnosti K.Hilmera. V městech jihozápadních Čech (Písek, Strakonice, Klatovy, Domažlice, Plzeň) uvedli několik českých představení.

Po rozpadu společnosti se Tyl odebral nakrátko do Prahy; 6. 1. 1830 je doloženo jeho vystoupení ve Stavovském divadle (StD). V letech 1830-1831 podnikl patrně jednu až dvě cesty s německými divadelními společnostmi (západní Čechy a Německo). V roce 1831 byl povolán k odvodu, avšak přímé vojenské službě se vyhnul tím, že nastoupil místo pomocného vojenského účetního. Posléze se stal účetním poddůstojníkem. V roce 1842 byl penzionován. Před nástupem do vojenského povolání se podílel jako herec-ochotník na českých představeních StD (prosinec 1830-duben 1831); tehdy hrál pod svým vlastním jménem. Poté, co se stal vojenským úředníkem, se českých her několik let neúčastnil; jako herec se na jeviště StD vrátil v roce 1834 pod pseudonymem Horník, pak pod pseudonymem Skalný.

Herecky působil ve StD v českých představeních v letech 1834-1841 a 1846-1850. Od počátku 30. let začal překládat div. hry. V roce 1832 debutoval jako dramatik hrou Výhoň Dub. Iniciativně se podílel na vytvoření amatérského Kajetánského divadla (1834-1837), které řídil. V roce 1836 se vyhrotily rozpory v Kajet. div.(spor mezi Máchou a Tylem) a Tyl, který se ocitl ve vypjaté krizi, Prahu opustil. Podnikl cestu do slezského Pruska a ve Svídnici se nakrátko připojil ke společnosti Ch. Fallerové, kam ho pozval jeho dávný druh J. A. Prokop. V roce 1842 ředitel Stöger nabídl Tylovi místo režiséra českých her ve zřizovaném Divadle v Růžové ulici. Tyl připravoval repertoár a napsal zahajovací proslov (tzv. Nebezpečný proslov). Policejní ředitelství jeho nástup do nové funkce znemožnilo a proslov zakázalo. Ač nebyl angažován, s Divadlem v Růžové ulici anonymně spolupracoval. V roce 1846 byl jmenován řed.J. Hoffmanem dramaturgem a vedoucím českých her ve StD. Tuto funkci vykonával do roku 1851, kdy byla zastavena zemská subvence českému souboru a ten byl fakticky rozpuštěn. Tyl kolem sebe seskupil stejně postižené herce, s nimiž odešel na venkov.

Jako politicky podezřelý pro svou aktivitu v revolučních dnech 1848-1849 nezískal div. koncesi a nemohl vytvořit vlastní společnost. Vstoupil se svou družinou k něm.řediteli J. Kullasovi a fakticky tento soubor vedl (1851-1853). Místodržitelský zákaz čes.produkcí pro Kullase ukončil zdejší Tylův pobyt o Velikonocích 1853. Po neúspěšném jednání s několika dalšími řediteli a po marné žádosti o přidělení samostatné koncese se uchytil u společnosti F. Zöllnera, kterou měl pronajatu J. Štandera. Zde setrval až do své smrti v roce 1856.

Ve 30. a 40.letech redigoval časopisy Jindy a nyní (pozdější Květy), Vlastimil, Pražský posel a v roce 1849 Sedlské noviny. Psal básně, povídky ze současnosti, historické prózy, překládal divadelní hry. Jeho vlastní dramatické dílo je rovněž velmi rozsáhlé. Působil jako divadelní kritik, teoretik a editor; v roce 1837 založil edici Česká Thalia. Manžel herečky StD Magdalény Forchheimové-Skalné, švagr herečky StD Anny Forchheimové-Rajské a otec jejích dětí, z nichž Marie a Eliška byly herečkami u kočovných společností a syn František (pseudonym Horník) hercem ND.

Repertoár