MENU

Jan Klusák

Skladatele Jana Klusáka (nar. 18. 4. 1934) znají televizní diváci především jako autora hudby k seriálu Nemocnice na kraji města. V roce 1963 vytvořil scénickou hudbu k premiéře hry Václava Havla Zahradní slavnost v Divadle Na zábradlí. Jeho kompoziční styl byl zprvu ovlivněn meziválečným neoklasicismem – zejména skladateli Išou Krejčím, Bohuslavem Martinů, Igorem Stravinským i Pavlem Bořkovcem, jehož byl žákem kompozice na pražské Akademii múzických umění. Od roku 1959 úzce spolupracoval s dirigentem a spolužákem Liborem Peškem, jehož souboru Komorní harmonie působícímu na zmíněné scéně věnoval řadu avantgardních skladeb.
Od šedesátých let se Klusák uplatňoval i ve filmu, a to nejen jako skladatel, ale i herec. Výrazné role ztvárnil ve snímcích tzv. České nové vlny, např. O slavnosti a hostech (J. Němec), Sedmikrásky (V. Chytilová) a Valerie a týden divů (J. Jireš). V této době nastala i zásadní proměna v Klusákově stylové kompoziční orientaci – jako jeden z prvních se odvážně přiklonil k technikám Druhé vídeňské školy, Nové hudby, Darmstadtu, dodekafonie, serialismu, které byly tehdejší ideologií potlačovány, a staly se mu východiskem pro jeho následující tvorbu. Příznačnou formou Klusákovy kompozice je invence – jednovětá skladba o jediném tématu pro různá instrumentální seskupení.
Po srpnu 1968 byla jeho veřejná činnost husákovským režimem utlumována a byl označen za politicky nežádoucí osobu, protože mimo jiné zkomponoval hudbu ke dvěma zakázaným filmům: Den sedmý, osmá noc (Evald Schorm) a Konec srpna v hotelu Ozon (Jan Schmidt).
Národní divadlo uvedlo v minulosti v Divadle Kolowrat dvě komorní Klusákovy opery – Zprávu pro akademii (1997) a Bertrama a Mescalindu (2002).

Repertoár