Biografie
Inga Kalna se narodila v Rize, kde absolvovala Lotyšskou akademii hudby (zpěv a hudební věda) a přijala první angažmá v Lotyšské národní opeře. Ve studiích pokračovala na londýnské Královské akademii hudby. Dvakrát získala Lotyšskou divadelní cenu a pětkrát Velkou Hudební cenu Lotyšska. V Británii obdržela Goldbergovu operní cenu a Bruce Millar Memorial Trust Award. V letech 2001–2007 byla sólistkou Hamburské státní opery, kde dosud pravidelně hostuje. Další umělecké závazky ji zavedly do Nizozemské opery v Amsterdamu, Vlámské opery v Antverpách, opery ve finském Tampere, do Opéra de Lausanne, Théâtre du Capitole v Toulouse, Velkého divadla v Moskvě, Teatro del Liceu v Barceloně, do medridského Teatro Real, Berlínské státní opery a na Salcburský festival. Jako Alcina debutovala v Opéra national de Paris (prosinec 2007) a v milánské La Scale (březen 2009). Pozoruhodná je její spolupráce se dvěma dirigenty. Prvním je Marc Minkowski, s nímž se podílela na provedení Händelovy opery Alciny (Vídeňská státní opera), oratoria Il trionfo del tempo e del disinganno (Berlínská státní opera) a Mozartovy opery Lucio Silla (Salcburk), druhým je René Jacobs, který pěvkyni opakovaně zve na festivaly Dresdner Musikfestspiele, Innsbrucker Festwochen, do Aix-en-Provence a do Berlínské státní opery. V jejím obsáhlém repertoáru figurují Donna Anna (Mozart: Don Giovanni), Desdemona (Verdi: Otello), Elektra (Mozart: Idomeneo), Violetta (Verdi: La traviata), Donna Fiorilla (Rossini: Turek v Itálii), Donizettiho Maria Stuarda, Händelova Alcina a Agrippina či Lucio Cinna (Mozart: Lucio Silla). K jejím nadcházejícím závazkům patří Piacere (Händel: Il trionfo del tempo e del disinganno) ve Stockholmu a Gdaňsku, Elektra v Torontu a Elen Orford (Britten: Peter Grimes) v Toulouse. Inga Kalna je také velmi žádanou interpretkou písní a koncertní pěvkyní. Její nahrávky zahrnují Händelův Rinaldo (Harmonia Mundi/René Jacobs), Vivaldiho Motezuma (DGG/Archiv/Alan Curtis), Hindemithův Mathis der Maler (Oehms Classics/ Simone Young) a Händelův Serse (Deutsche Grammophon/Maxim Emelyanychev).
Sezona 2017/2018
Foto Gunars Janaitis