MENU

Glen Tetley

* 3. února 1926, Cleveland, Ohio, USA
† 26. ledna 2007, West Palm Beach, Florida, USA
1946 odchod do New Yorku za studiem tance
1962–1969 skupina Glen Tetley Dance Company
1969–1971 vedení souboru NDT
1974–1976 vedení souboru Stuttgarter Ballett
Spolupracoval jako tanečník či choreograf s American Ballet Theatre, Joffrey Ballet, Royal Ballet, Rambert Ballet, National Ballet of Canada, Opéra national de Paris, Stuttgarter Ballett, Bayerische Staatsballett, Nederlands Dans Theater, či Batsheva Dance Company.

Díla: Pierrot Lunaire, 1962 Field Figures, 1970 Voluntaires, 1973 Le Sacre du printemps, 1974 Daphnis and Chloe, 1975 Sphinx, 1977 Contradances, 1979 Pulcinella, 1984 Oracle, 1994 Lux in Tenebris, 1999


Osudy většiny profesionálních tanečníků spojuje jedna skutečnost, a tou je cílený trénink již od raného dětství, který sice primárně nezaručuje úspěch, je však považován za nejlepší možný odrazový můstek k budoucí kariéře. U Glena Tetleyho, narozeného roku 1926 v Clevelandu v Ohiu, poměrně dlouho nic nenaznačovalo, že by svůj život měl zasvětit umění. První náznak zájmu o tanec pocítil ve věku šestnácti let po zhlédnutí tanečního představení. Po absolvování střední školy a bezprostředně po japonském náletu na Pearl Harbor a následném vstupu Spojených států do druhé světové války, se přihlásil do zvláštního armádního programu, díky němuž mohl pokračovat ve vyšším vzdělání a zároveň se účastnit místní vojenské služby. V rámci univerzitního studia se zapsal do přípravky na medicínu. V té době však našel zalíbení v tanci a rozhodl se přesídlit do New Yorku. Zde se shodou náhod dostal na jeviště Brodwaye v produkci On the Town, poznal se s choreografem Jeromem Robbinsem a ten jej upozornil nejen na jeho výrazný talent, ale rovněž na nutnost formálního tréninku. A tak začala Tetleyho cesta s tancem.
V raných letech jej formovala jak americká taneční moderna v čele s Hanyou Holm a Marthou Graham, tak klasický balet, jemuž se věnoval jako žák Anthonyho Tudora a Margaret Craske v Metropolitan Opera Ballet School a rovněž v Balanchinově School of American Ballet. Záhy začal vystupovat a obsáhl celou šíři repertoáru od jazzových broadwayských produkcí, přes moderní choreografie se skupinou Marthy Graham, po inscenace uváděné klasickými baletními soubory jako byly American Ballet Theatre, Joffrey Ballet nebo New York City Opera Ballet.

Poměrně brzy se etabloval rovněž jako choreograf. Jeho prvním a patrně rovněž nejznámějším a nejpopulárnějším dílem byl Pierrot Lunaire (1962) na stejnojmennou expresionistickou skladbu Arnolda Schonberga, jednoho ze členů tzv. Druhé vídeňské školy, v němž poprvé vystoupil Christopher Bruce a později například i baletní hvězda 60. a 70. let, Rudolf Nurejev. V průběhu šedesátých let Tetley také vedl vlastní taneční skupinu Glen Tetley Dance Company, kterou rozpustil roku 1969, kdy se přesunul do Nizozemí a na krátko se stal šéfem světoznámého Nederlands Dans Theater.
V sedmdesátých letech započala Tetleyho spolupráce s tradičními, na klasický tanec orientovanými soubory. Nejprve se Stuttgarter Ballett, kde na počest předčasně zesnulého uměleckého šéfa Johna Cranka uvedl choreografii Voluntaires (1973) s doprovodem hudby Francise Poulenca, a v jehož čele poté stál až do roku 1976. Dále například s londýnským Royal Ballet, Rambert Ballet, National Ballet of Canada, mnichovským Bayerisches Staatsballett, The Australian Ballet, či francouzskou Opéra national de Paris. Jeho poslední choreografií bylo dílo Lux in Tenebris z roku 1999, elegie na smrt jeho dlouholetého partnera Scotta Douglase, jenž zemřel o tři roky dříve. Sám Tetley podlehl rakovině kůže v roce 2007.

V choreografickém díle čerpal ze svých rozličných tanečních zkušeností a umně spojoval prvky akademické techniky s principy moderního tance a byl tak pravděpodobně jedním z prvních tvůrců, který se vydal cestou této taneční syntézy modernistické zemitosti s klasickou lyričností. V americké společnosti, kde se proti sobě skupiny příznivců jednoho, či druhého tanečního stylu silně vymezovaly, byl dlouho téměř v nemilosti. V Evropě se naopak stal jedním z nejoblíbenějších zámořských choreografů, přinášejícím na kontinent novou tvář a estetiku americké moderny.

Tetleyho díla determinuje několik činitelů. Vysoká technická a fyzická náročnost spojující v sobě na první pohled protichůdné požadavky klasického a moderního tance (nejvýraznější je vliv techniky a metodiky Marthy Graham s dynamickým užíváním torza a paží), nedějovost, avšak psychologická a intelektuální hloubka námětu a hudební podklad pocházející výlučně od skladatelů 20. století – Igora Stravinského a Erika Satieho, přes Antona Weberna a Arnolda Schonberga, až po Bohuslava Martinů nebo Hanse Wernera Henzeho.

Repertoár