MENU

Ernest Pignon-Ernest

Narodil se v roce 1942 v Nice. Svá první výtvarná díla vytvořil v rámci sociálně politického kritického přístupu, ve snaze uvádět obrazy v kontextu. Zastával názor, že konzumní poučnost „brání dosažení plně rozvinutého lidského života“. V tomto duchu vznikly silně obviňující ikonografie zaměřené na historicky významná místa. Mezi ně patří instalace ke 100. výročí Pařížské komuny v roce 1971 poblíž hřbitova Père Lachaise nebo reflexe o chilské tragédii, o vyhošťování, pracovních podmínkách a dalších závažných tématech ve stanici pařížského metra Charonne. Velkolepá byla instalace Arbrorigènes (1984), poetická výpověď o člověku v přírodě, umístění živé sochy, která se zároveň rozvíjí a roste. 
Díla E. Pignon-Ernesta se vyznačují výtvarnou technikou ojedinělého mistrovství, kterou používá jako nástroj a prostředek, jako symbol rozmístěný podle dějiště v interakci mezi viditelným výtvarným dílem a neviditelnou pamětí, představou a fikcí. On neusiluje o uchopení dějin umění prostého citace, spíš se snaží „nově vepsat historii do současného prostoru“.
Ačkoli je jeho tvorba často nedostatečně ceněná kritiky, kteří nechápou jeho dílo a záměry a kteří snižují jeho přínos pro bezprostřední politický komentář, vyzývá ve skutečnosti k vážné reflexi. Jeho dílo lze považovat za velice soudobou úvahu začínající „dramaty, na nichž je založená naše kultura“.
Se souborem Les Ballets de Monte-Carlo spolupracoval již v prosinci 1995, kdy vytvořil novou prospektovou oponu pro Operu Monte Carlo při příležitosti desátého výročí založení souboru. Pro Jeana-Christopha Maillota navrhl scénu k inscenacím Cendrillon (Popelka, 1999), La Belle (2001), Miniatures (duben 2004) a Le Songe (2005). Účastnil se také nejnovějších projektů s tanečníky tohoto souboru, G. Morlottim, E. Slepovem, J.-C. Nelsonem a první sólistkou B. Coppieters.

Repertoár