MENU

Edward Bond

Edward Bond (*1934),
anglický dramatik a režisér. Vlastní styl, v němž vynalézavě využívá básnický jazyk, dialekt i slang, nazval „racionálním divadlem“. V jeho raných hrách Papežova svatba (1962), Spaseni (1965) a Moře (1973) hledají protagonisté smysl života a snaží se vypořádat se zbytečnou a krutou smrtí bližního, kterou zavinili nebo jí přinejmenším nezabránili. V pozdějších hrách Bond využívá historických i literárních příměrů pro zobrazení sociální nespravedlnosti, např. v dramatu Úzká cesta na daleký sever (1968). V 70. letech psal hry zabývající se korupcí jednotlivců i společenského systému. Nešetřil ani Shakespeara, kterého v dramatu Bingo: Scény o penězích a smrti (1973) předvádí na sklonku života jako lichváře a spekulanta, jenž v honbě za penězi začne nenávidět svou rodinu a dílo a nakonec se otráví jedem. Tón Bondových her je střídavě komický a tragický, jeho svět je světem násilí a utrpení, dokonce ani po smrti mnohé z jeho postav nedojdou pokoje, např. ve hře Časné ráno (1968).
UKÁZKA Z PŮVODNÍHO ROZHOVORU S EDWARDEM BONDEM U PŘÍLEŽITOSTI NOVÉHO ČESKÉHO NASTUDOVÁNÍ HRY SPASENI
V roce 1965, kdy byla uvedena hra Spaseni, existovala v Británii cenzura. Jaké byly vaše pocity ze střetu s ní?
Cenzura byl feudální relikt, anachronismus. Všichni ostatní dramatici se mu podvolovali, aby jejich hry mohly být v Británii uvedeny. Cenzor počmáral celý text hry Spaseni modrou tužkou. Vyškrtl celé velké pasáže. Odmítl jsem veškeré škrty, nedal jsem si škrtnout jedinou čárku. Buď půjde cenzura, nebo já. V divadle tehdy inscenovali hry jako „klubová“ představení, o kterých se domnívali, že se jich cenzura netýká. Přesto proti nim bylo zahájeno soudní řízení. To vedlo k protestům. Díky mé neochotě se poddat byla cenzura zrušena.
Současná politická a sociální situace je do značné míry výbušná, a to nejen díky hospodářské krizi. Velké problémy přináší například tzv. gentrifikace velkoměst, kdy jsou chudší vrstvy vytlačovány z center a soustředěny na předměstích.
Jak vnímáte současné sociální problémy ve srovnání s dobou 60. let?
Ano, moderní společnost vytváří ghetta plná deprivace, ve kterých se ze zločinu stává filosofie chudých a násilí jeho řečí. Je to jediný způsob, jak může lidský duch přežít, když ho dehumanizovala společenská nespravedlnost. Problémem nejsou ghetta, ale hojnost za jejich zdmi. Dvě světové války a celý řetězec revolucí, a přesto se nic nezměnilo – bohatí stále parazitují na chudých, a parazité oslabují a degradují to, z čeho jsou živi. Ta hra má dnes větší poselství než v době, kdy byla napsána.
Celý původní rozhovor s Edwardem Bondem a také podrobný článek o jeho životě a díle si můžete přečíst v programu k inscenaci Spaseni (k zakoupení v informačním centru Nové scény).

Repertoár