MENU

Bohumil Hrabal

Narozen v Brně-Židenicích, zemřel v Praze. Vystudoval reálku v Nymburce (1933)
a práva na Univerzitě Karlově v Praze (od roku 1934, doktorát 1946). Byl zaměstnán nejprve na nymburském notářství, potom u státních drah (i jako traťový dělník
a výpravčí). Po válce byl zprvu akvizičním úředníkem, potom pracoval
u Živnostenského fondu v Praze. Od roku 1947 byl obchodním cestujícím, pak přešel v roce 1949 do kladenských oceláren, kde pracoval až do svého úrazu (1952).
Po více než roční léčbě se od října 1954 do počátku roku 1959 živil jako balič starého papíru ve Sběrných surovinách ve Spálené ulici. Následující čtyři roky byl kulisákem
a příležitostným statistou v libeňském Divadle S.K.Neumanna. V roce 1963 se stal spisovatelem z povolání. Většinu beletristických prací vzniklých v 70.a 80.letech vydal nejprve v exilových nakladatelstvích a v samizdatových edicích (Městečko, kde se zastavil čas, Něžný barbar, Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota aj.). Některé z nich pro oficiální vydání upravoval či překomponoval v nový celek. Podle jeho próz vznikla řada filmů, většinou za Hrabalovy účasti na scénáři: povídkový film Perličky na dně (1965), středometrážní snímky Fádní odpoledne (1965) a Sběrné surovosti (1965), Ostře sledované vlaky (1966, 1967 odměněno Oscarem), Skřivánci na niti (1969, prem.až 1990, 1991 odměněno Zlatým medvědem na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně), Postřižiny (1980), Slavnosti sněženek (1983) aj. V ještě větším počtu se Hrabalovy prózy dočkaly zpracování pro divadelní jeviště (Ostře sledované vlaky, Pábení, Postřižiny, Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Na hrázi věčnosti, Bambini di Praga aj.). Na základě dlouholetého zájmu o výtvarné umění
a úzkých kontaktů s výtvarníky a uměleckými fotografy napsal texty k výstavám
a tvorbě K.Chaby, J.Koláře, K.Lhotáka, J.Andrleho aj. Jeho díla jsou překládána
do řady jazyků.

Repertoár