Vážený uživateli, je nám líto, ale Váš prohlížeč nepodporuje plné zobrazení webu. Doporučujeme Vám přejít na jeho aktuálnější verzi (MS Edge) nebo na některý z nejčastějších prohlížečů (Chrome, Firefox, Safari).
Anna Palimina

Anna Palimina

Host Opery

Biografie

Moldavská koloraturní sopranistka přišla do Německa v roce 2001, tehdy už měla ukončené studium klavírní hry na Akademii múzických umění v Kišiněvě. O rok později začala studovat zpěv u své aktuální učitelky Ch. Hossfeld na Vysoké škole hudební Carla Mariy von Weber v Drážďanech. Dvě ceny jí přivedly na operní jeviště a koncertní pódia: grant německé hudební rady (2005) a 2. cena na Spolkové pěvecké soutěži (2006). Jejími hlavními rolemi jsou Servilia v Mozartově La clemenza di Tito, kterou zpívala v Hans-Otto Theatre v Potsdamu, a Nora v D. Schnebelově Majakovského smrti, kterou ztvárnila v mnichovském Staatstheater am Gärtnerplatz. Dalšími rolemi jsou Blonde (Únos ze serailu), Papagena a Královna noci (Kouzelná flétna) a Olympie v Offenbachových Hoffmannových povídkách. Jako koncertní umělkyně spolupracovala s NDR Sinfonieorchester a s Sinfonieorchester des Bayerischen Rundfunks, vystoupila ve Francii, Španělsku, Německu a Maroku s repertoárem od baroka po současnost. Účinkovala na Dresdner Musiktage, Drážďanskou filharmonií, na Haydn Festival v Brühlu. Spolupracovala s renomovanými dirigenty, jako jsou H. Blomstedt, T. Guschelbauer, K. Junghänel, J. Kalitzke, E. Klemm, Andreas and C. Spering. Od sezony 2009/2010 je členkou Opery v Kolíně nad Rýnem, kde ztvárnila role jako Amor (Orfeo ed Euridice), Hlas shůry (Don Carlo), Sierva Maria (Love and other demons) a Olympie (Hofmannovy povídky), Blonde a Konstanze (Únos ze serailu), Květinová dívka (Parsifal), v K. Stockhausenově Sonntag aus Licht s scénickým konceptem od La Fura dels Baus. Hostovala ve Státní opeře ve Stuttgartu, kde debutovala v nové inscenaci Netopýra jako Adéla v režii P. Stölzla. Podílela se na koncertech v Drážďanech (Dresdner Kreuzchor, Janovy pašije), Curychu (Collegium Novum Zürich, C. Viviers: Trois Airs), Salzburger Festspiele, Basel Sinfonietta (G. Grisey: L’icone Paradoxal) a jako Mater Gloriosa (Mahler: 8. symfonie s Gürzenich-Orchester Kolín n. R.).



Foto: Andreas Reichert