Aleš Hendrych

Biografie

Zpěv absolvoval na pražské konzervatoři. Dále se zdokonaloval na pěveckých seminářích ve Weimaru, Bayreuthu a Sofii. První angažmá získal v roce 1980 v Divadle J. K. Tyla v Plzni, od roku 1992 byl sólistou Státní opery Praha a v témže roce začal hostovat i v Národním divadle. Z jeho rozsáhlého repertoáru lze uvést Sparafucila (Verdi: Rigoletto), Zachariáše (Verdi: Nabucco), Banqua (Verdi: Macbeth), Leporella, Masetta a Komtura (Mozart: Don Giovanni), Figara a Hraběte Almavivu (Mozart: Figarova svatba), Papagena (Mozart: Kouzelná flétna), Bartola (Rossini: Lazebník sevillský), Purkrabího (Dvořák: Jakobín), Vodníka (Dvořák: Rusalka), Marbuela (Dvořák: Čert a Káča), Bonifáce (Smetana: Tajemství), Kecala (Smetana: Prodaná nevěsta), Revírníka (Janáček: Příhody lišky Bystroušky) ad. V roce 1995 se zúčastnil s Operou Národního divadla zájezdu do Japonska a v září téhož roku přijal v operním souboru Národního divadla angažmá. Svůj repertoár zde rozšířil např. o úlohu Hajného v Rusalce, Capuleta v Gounodově Romeovi a Julii, titulní roli v Pucciniho Giannim Schicchim či Mumlala ve Smetanových Dvou vdovách. Nastudoval rovněž role Jupitera v Rameauově opeře Castor et Pollux, Antonia (Mozart: Figarova svatba), Zunigy (Bizet: Carmen), Barona Douphola (Verdi: La traviata), Kostelníka (Puccini: Tosca), Abimélecha (Saint-Saëns: Samson a Dalila), Míchy (Prodaná nevěsta), Mistra zedníka (Tajemství), Harašty (Příhody lišky Bystroušky), Kováře (Martinů: Hry o Marii), Staršího soudce z Norwiche (Britten: Gloriana) ad. Bohatá je i jeho koncertní činnost, která zahrnuje např. vystoupení v Berliozově Dětství Ježíšově s Českou filharmonií za řízení Serge Bauda (1998), Dvořákovo a Rossiniho oratorium Stabat Mater pod taktovkou dirigenta Matthiase Elgera (Berlín, 2001 a 2003), Stabat Mater Karola Szymanowského s Filharmonií Hradec Králové (2004), Dvořákovu Svatou Ludmilu (2004), Verdiho Requiem za řízení Matthiase Elgera (Berlín, 2005) a Händelova Mesiáše se Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK za řízení Kazuhiko Komatsu (2006).