MENU

Řekli o nás

Nikola Márová

První sólistka Baletu Národního divadla

Profesní životopis

Narodila se v Praze. S baletem začala v šesti letech v Baletní přípravce Národního divadla. V letech 1990–98 vystudovala pražskou Taneční konzervatoř u pedagogů H. Vláčilové, Z. Nemcové a P. Ždichynce. Během studií absolvovala také dvě stáže v Drážďanech. Po absolutoriu v roce 1999 nastoupila do Národního divadla jako členka baletního sboru, v roce 2001 získala sólovou smlouvu a v roce 2006 statut první sólistky.
První větší příležitostí bylo Pas de trois v Labutím jezeře, pak přišla hlavní role Marie v Louskáčkovi, Frederika v inscenaci Malý pan Friedemann / Psycho, Raymonda ve stejnojmenném baletu, Bianca ve Zkrocení zlé ženy nebo sólové role v The River a v Who Cares?. Bravurní klasická technika, elegance a přesvědčivý herecký projev ji předurčily pro náročné role velkého tradičního repertoáru. Diváci ji mohli vidět jako Odettu / Odilii v Labutím jezeře, Raymondu a Popelku ve stejnojmenných baletech, Myrthu (nominace na Cenu Thálie) a Giselle v baletu Giselle, Vílu Vánoc v novém nastudování baletu Louskáček – Vánoční příběh choreografa Y. Vàmose, Olgu v Oněginovi J. Cranka, Sylfidu v klasické verzi baletu La Sylphide a „M“ v Carmen M. Eka. V komponovaném večeru s názvem Baletománie tančí Medoru v Korzárovi (Pas de trois), v romantickém Grand pas de quatre na hudbu C. Pugniho, v choreografii G. Balanchina Čajkovskij Pas de deux, titulní roli v choreografii P. Zusky Mariin sen nebo v slavné choreografii M. Fokina Umírající labuť na hudbu C. Saint-Saënse. Se stejnou jistotou a přirozeností tančí také role moderního repertoáru v choreografiích J. Kyliána Sinfonietta, Návrat do neznámé země, Stamping Ground, Petite Mort, C. Janssen Álbum Familiar a P. Zusky Ibbur aneb Pražské mystérium, Mezi horami, Requiem, BREL – VYSOCKIJ – KRYL / Sólo pro tři, D.M.J. 1953–1977, A Little Extreme nebo A LittleTouch Of The Last Extreme.
Hostuje v brněnském Národním divadle, kde tančí Kláru v Louskáčkovi a Kitri v baletu Don Quijote, ve Slovenském národním divadle v Bratislavě Odettu / Odilii, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě Auroru ve Spící krasavici či Giselle. Dále vystoupila v Metropolitan Hall na Taiwanu v baletu Dáma s kaméliemi (choroegrafie: Allen Yu).
Za rok 2002 získala cenu Philip Morris Ballet Flower Award udělovanou každoročně nejlepšímu českému baletnímu umělci a již pátým rokem se stala nejoblíbenější tanečnicí v České republice. V dubnu 2008 se stala držitelkou Ceny Thálie za roli Odetty /Odilie v inscenaci Labutího jezera na scéně Státní opery. Zúčastnila se několika zahraničních turné po Německu, Španělsku, Finsku, Itálii, Portugalsku, Maltě, Rusku, Taiwanu a Číně.

Tereza Podařilová

První sólistka Baletu Národního divadla

Profesní životopis

Narodila se v Praze. V letech 1982–1990 studovala pražskou Taneční konzervatoř, v letech 1988–1990 a 1993 absolvovala stáže na Tanzakademie Köln v Německu. V roce 1990 nastoupila angažmá do Baletu Národního divadla, kde byla v roce 1992 jmenována sólistkou. V roce 2003 získala statut první sólistky. Již letmé nahlédnutí do jejího repertoáru dává tušit, že se pohybuje se stejnou jistotou a technickou bravurou v klasických titulech i v moderním repertoáru, navíc ovšem každý z těchto interpretačně obtížných úkolů dokáže naplnit vnitřním napětím a dramatickým obsahem.
Pozornost na sebe upoutala v titulní roli baletu Sylvie, jako Kitri v Donu Quijotovi a Princezna Aurora ve Spící krasavici. Diváci ji mohli vidět v ústřední roli Popelky ve stejnojmenném Prokofjevově baletu, jako Margaritu v Dámě s kaméliemi, Svanildu v Coppélii, Antoninu v baletu Čajkovskij, Salome v Kruté hře. K nejvýznamnějším úkolům jejího repertoáru patří role Odetty a Odilie v Labutím jezeře, Marie v Louskáčkovi, Julie v Romeovi a Julii, Isadory v inscenaci J. Bednárika a L. Vaculíka Isadora Duncan – příběh slavné tanečnice, Taťány v Oněginovi, Raymondy ve stejnojmenném baletu, hlavní role v Hampsonově verzi Giselle a v roli snové Kláry v nastudování baletu Louskáček – Vánoční příběh choreografa Y. Vàmose. O citu pro komediální nadsázku přesvědčila v inscenacích Někdo to rád…, kde ztvárnila roli Sólistky taneční skupiny. Doslova zazářila jako Kateřina v baletu Zkrocení zlé ženy světoznámého choreografa J. Cranka i jako Taťána v Oněginovi.
Dlouhodobá spolupráce s akademickým malířem J. Kunovským ji inspirovala ke vzniku tanečně-výtvarného projektu Sirael uváděného na scéně Divadla Kolowrat. Z moderního repertoáru tančí sólové role v choreografiích J. Kyliána Sinfonietta, Návrat do neznámé země, Stamping Ground, Petite Mort, P. Zusky Ways 03, Mezi horami, Ibbur aneb Pražské mystérium, Requiem a BREL – VYSOCKIJ – KRYL / Sólo pro tři, N. Duata Jardí Tancat, A. Aileyho River, I. Galiliho Through Nana´s Eyes a také v choreografiích G. Balanchina Who cares?, Divertimento a Čajkovskij, Pas de deux. V komponovaném večeru s názvem Baletománie tančí Medoru v Korzárovi (Pas de trois), v Grand pas de quatre na hudbu C. Pugniho nebo v slavné choreografii M. Fokina Umírající labuť na hudbu C. Saint-Saënse.
Tereza Podařilová získala v roce 1990 první cenu na celostátní baletní soutěži v Praze. Za rok 1993 obdržela cenu Philip Morris Ballet Flower Award, která je u nás udělována nejlepšímu baletnímu umělci v oboru klasického tance. Titulní role Carmen jí vynesla Cenu Thálie za rok 1997 a role Kateřiny v baletu Zkrocení zlé ženy Cenu Thálie za rok 2003. Jako první tanečnice v historii udílení Cen Thálie je držitelkou těchto tří prestižních ocenění – Cenu Thálie za rok 2005 získala za ztvárnění role Taťány.
Od roku 1999 do 2003 pravidelně získává Cenu nejoblíbenější tanečnice. Je držitelkou ceny Pushkin Legacy Award za roli Taťány (2000), čestné plakety Národního divadla a ceny Komerční banky „Kobanadi“ za rok 2006.

Barbora Kohoutková

Sólistka předních světových baletních scén

Profesní životopis

Jako malá dívka navštěvovala Baletní přípravku Národního divadla, absolvovala Taneční konzervatoř v Praze (1996) a postupně vystřídala tato angažmá: Finský národní balet (1996–2002), Bayerisches Staatsballett (2002–2003), Boston Ballet (2003–2004), Hamburg Ballett (od 2004).
Je držitelkou řady prestižních ocenění – bronzová medaile z Bordeaux, 1994; zlatá medaile, Celostátní baletní soutěž 1994 v Brně; stříbrná medaile z Varny, 1994; Grand Prix 1994 v Paříži; Prix espèces 1995 v Lausanne; Zlatá medaile a Grand Prix 1995 v Helsinkách; Zlatá medaile a Grand Prix 1996 v New Yorku; Fazer Prize 2000 v Helsinkách; a v roce 2002 Philip Morris Ballet Award v Helsinkách.
Z jejího bohatého tanečního repertoáru vyberme např.: Finský národní balet – titulní role v Popelce (B. Stevenson), La Sylphide (P. Lacotte), Romeo a Julie, Olga v Oněginovi (J. Cranko), Nikia v La Bayadère (N. Makarovová podle M. Petipy), Aurora v Šípkové Růžence (R. Nurejev), Odetta/Odilie, Pas de quatre v Labutím jezeře (V. Bourmeister), Serenade (G. Balanchine), Titanie ve Snu noci svatojánské (H. Spoerli), Ballet Pathétique (J. Utonien), Giselle (S. Guillem); Bayerisches Staatsballett – Brahms-Schönberg Quartet (G. Balanchine), Olga v Oněginovi (J. Cranko), Dulcinella v Donu Quijotovi (R. Barra), Hermia ve Snu noci svatojánské (J. Neumeier); Boston Ballet – Stars and Stripes (G. Balanchine), Don Quijote (R. Nurejev), Louskáček (G. di Marco), Dáma s kaméliemi (V. Caniparoli), sólo v Drink To Me Only With Thine Eyes (M. Morris); Hamburg Ballett – A Cinderella Story, Spící krasavice, Windows to Mozart, Olympia v Dámě s kaméliemi, Louskáček, Preludes CV, Requiem, Romeo a Julie, Songs of the Night (J. Neumeier), La Bayadère (N. Makarovová podle M. Petipy), Jewels (G. Balanchine), La fille mal gardée (F. Ashton).
Věnuje se též pedagogické činnosti, v minulosti na Harvardské univerzitě v Bostonu, na První soukromé taneční konzervatoři v Praze, ve Státní opeře Praha, na letních kurzech S. Savčenka v Tokiu.

 

Jaroslava Obermaierová

Herečka

Profesní životopis

Od raného dětství navštěvovala kurzy baletu v Baletní přípravce Národního divadla, a tak se na jevišti poprvé objevila již v deseti letech. Bylo to na scéně Národního divadla, kde pak několik let tančila dětské role v operách a baletech. Přesto u ní nakonec zvítězilo herectví.
Už během studií na DAMU dostala první velkou hereckou příležitost ve snímku Souhvězdí panny. Natočila zde i na svou dobu celkem odvážnou erotickou scénu, jež ji rázem katapultovala mezi naše nejpřitažlivější a nejobsazovanější herečky. Od té doby ztvárnila bezpočet rolí v divadle i před filmovou kamerou.
Po absolutoriu působila nějaký čas na oblasti v kladenském Divadle Jaroslava Průchy, kde si zahrála například Julii, Manon nebo Mahulenu. Od roku 1970 byla více než dvě desetiletí ve stálém angažmá v Divadle E. F. Buriana v Praze, kde vytvořila spoustu výjimečných rolí. Po zrušení tohoto divadla začala spolupracovat s různými divadelními společnostmi, mimo jiné se společností Julie Jurištové nebo společností Radka Brzobohatého, s nimiž často účinkuje i na zájezdových představeních po celé republice. V poslední době hostuje také například v Divadle Pod Palmovkou.
Od poloviny šedesátých let se pravidelně objevovala také ve filmech a na televizních obrazovkách. Zahrála si v několika trezorových filmech, mimo jiné v Kladivu na čarodějnice, Ditě Saxové nebo v Žertu, i ve snímcích dnes již náležejících k televizní a filmové klasice, například v Radúzovi a Mahuleně, Babičce, Kronice žhavého léta, Robinsonce, Dýmu bramborové natě, Což takhle dát si špenát?, Smrti stopařek, Kameňáku aj. Mezi jejími seriálovými rolemi patří k nejznámějším především role druhé Zemanovy manželky Blanky ve Třiceti případech majora Zemana. Objevila se však také v seriálech Byl jednou jeden dům, Tajemství proutěného košíku, My všichni školou povinní, Přítelkyně z domu smutku, Šípková Růženka, Černí baroni, Ulice či Náves.
Jaroslava Obermaierová je i vyhledávanou a uznávanou dabérkou. Nejraději prý dabuje Whoopi Goldbergovou, ale její hlas jsme mohli slyšet rovněž ve Válce Roseových, Policajtu ze školky, Nekonečném příběhu 3, Cestě zhýčkaného dítěte, Vražedné modři i v celé řadě dalších snímků.

Jaroslav Slavický

Ředitel Taneční konzervatoře Praha

Profesní životopis

Narozen v Poděbradech. Jako chlapec byl žákem Baletní přípravky Národního divadla. Po absolutoriu na Taneční konzervatoři v Praze (TKP, 1967) se další rok zdokonaloval u A. I. Puškina ve Státním tanečním učilišti A. J. Vaganovové v Leningradě. První angažmá nastoupil v sezoně 1968/1969 v baletním sboru ND, 1969/1970 byl sólistou v Theatre Municipal ve Štrasburku, v letech 1970–72 tančil ve Stadttheater v Basileji pod vedením čes.choreografa P. Šmoka. V letech 1972–98 byl angažován v Národním divadle (1990–96 baletní mistr).
V roce 1987 absolvoval Taneční katedru Hudební fakulty AMU (TK HAMU, obor taneční pedagogika). Od roku 1972 vyučoval klasický tanec a jevištní a výkonnou praxi na TKP, od roku 1996 ředitel TKP, v letech 1988–96 pedagog TK HAMU, dále 1988–92 byl uměleckým poradcem Newfoundland and Labrador Ballet Kanada, externím pedagogem v Bordeaux (1993), Edinburku (1995), Rio de Janeiru (1996 a 1998), Bloomingtonu v USA (1997).
Byl členem poroty baletní soutěže ve Varně (1998) a v celostátní baletní soutěže ČR. V roce 1987 obdržel prémii Českého literárního fondu za roli Kazatele v baletu L. Simona Jennifer. Manžel Kateřiny Elšlégrové-Slavické, otec Lukáše Slavického.

Lukáš Slavický

První sólista Bayerische Staatsballett v Mnichově

Profesní životopis

Jako chlapec navštěvoval Baletní přípravku ND. absolvent Taneční konzervatoře Praha (1991–1999). Od roku 1999 je první sólista Bayerische Staatsballett v Mnichově. Je držitelem prestižního ocenění „Prix Benois de la Danse“ pro nejlepšího tanečníka roku 2002, byl nominován za roli Jeana de Brienna v baletu Raymonda (R. Barra). Ceny ze soutěží: 3. cena na Soutěžní přehlídce tanečních umělců České a Slovenské republiky (1994), Prix Fondation de la Danse Geneva (1995), finalista Prix de Lausanne (1997), Grand prix Contest Wien, 1. cena – absolutní vítěz Soutěžní přehlídka tanečních umělců Brno (1997), 3. cena mezinárodní baletní soutěž R. Nurejeva Budapešť (1998), 3. cena Mezinárodní baletní soutěž Nagoya (1999).
K jeho nejvýznamnějším rolím patří Romeo a Benvolio v inscenaci Romea a Julie (J. Cranko), Princ v A Cinderella Story (J. Neumeier); Jean de Brienn a Trubadúr v Raymondě (R. Barra); Benno v Labutím jezeře (R. Barra); Basil v Donu Quijotovi (R. Barra); Lenský v Oněginovi (J. Cranko), Lysandr ve Snu noci svatojánské (J. Neumeier), Armand v inscenaci Dáma s kaméliemi (J. Neumeier), Konrád v Korzárovi (M. Petipa, I. Liška); sólové úkoly v baletech Händel-Corrali (L. Child), Limb's Theorem (W. Fortsythe), Agon (G. Balanchine), Adagio Hammerklavier a Große Fuge (H. v. Manen), Sort of (M. Ek), Aus Holbergs Zeit (J. Cranko); sóla v Dämmern, Jupiter symfonie, In the Blue Garden (J. Neumeier).