MENU

Baletní přípravka ND

Současní pedagogové

Jana Jodasová

vedoucí Baletní přípravky Národního divadla

Výuce baletu se začala věnovat v Přípravce Baletu Národního divadla pod vedením Naděždy Sobotkové (1970–1973). V letech 1973–1976 navštěvovala Státní konzervatoř v Praze pod vedením Albíny Klikové. Po absolvování všech zkoušek přešla na Taneční oddělení Pražské konzervatoře, kde byla její třídní Olga Pásková. Po ukončení studia a závěrečném absolventském představení v roce 1981 v roli Šeříkové víly v Šípkové Růžence nastoupila do baletního souboru Národního divadla.
Tančila ve všech premiérách klasického i novodobého repertoáru například v inscenacích Kamenný kvítek, Jennifer, Spartakus, Macbeth, Kytice, Petruška a Pták Ohnivák, ve suitě Paquita, Bachčisarajská fontána, Ferda Mravenec, Isadora Duncan, Špalíček, Louskáček, Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy, Lucrezia Borgia, Coppélia, La Sylphide, Z pohádky do pohádky, Dáma s kaméliemi, Tančírna, Princ Bajaja, Malý pan Friedemann
a Psycho, Spící krasavice, Marná opatrnost, Zpěvy noci, Hoffmannovy povídky, Sylvie, Carmen, Popelka, Někdo to rád… nebo Čajkovskij.
V řadě baletů také ztvárnila i sólové role, např. Matka (Kytice - část Lilie, 1984), Janinka (Broučci, 1992), Průvodkyně (Mauglí, 1996), Johanesova matka (Malý pan Friedemann / Psycho, 2000), Sybilla (Raymonda, 2001), Matka a Bathilda (Giselle, 2004), Chůva (Oněgin, 2005). Tančila ve třech inscenacích Labutího jezera v sólovém španělském páru, jako Královna nebo v rolích labutí.
Od 1. února 1998 začala pracovat jako pedagožka Baletní přípravky ND. Za dobu svého působení vychovala řadu malých talentů a dovedla je k úspěšným zkouškám na pražskou Taneční konzervatoř. Rovněž připravila a vedla žačky v úspěšných představeních Baletu ND - Zlatovláska, Louskáček či La Sylphide / Napoli. Od roku 2004 působí rovněž jako korepetitorka Baletu Národního divadla.
S platností od 1. ledna 2011 byla jmenována uměleckým šéfem Baletu ND do funkce vedoucí Baletní přípravky ND. 

Monika Kysilová

pedagožka Baletní přípravky Národního divadla

Narodila se v Praze. Baletu se začala věnovat již od svých tří let. V šesti letech začala navštěvovat Baletní přípravku Národního divadla pod vedením Naděždy Sobotkové a Dagmar Špryslové.
V letech 1988–1996 studovala na Taneční konzervatoři hlavního města Prahy.
V roce 1996 získala angažmá v baletním souboru Národního divadla, kde působí dosud. Diváci ji mohli vidět v představeních Labutí jezero (Pas de trois), Popelka (Víly), Giselle (Družky),
La Sylphide, Raymonda, Baletománie, Oněgin, Louskáček – Vánoční příběh a dalších.

 

Pavla Zusková

pedagožka Baletní přípravky Národního divadla

Narodila se v Praze. Vystudovala Taneční konzervatoř hlavního města Prahy, kterou absolvovala v roce 1997. Téhož roku nastoupila do angažmá v Národním divadle jako členka baletního souboru, kde byla v roce 2005 jmenována demisólistkou. Mezi její klasické sólové role patří Španělský tanec a Pas de trois
v Labutím jezeře, Družka Myrthy v Giselle, Kurtizána ve Zkrocení zlé ženy choreografa Johna Cranka, Indický tanec v Louskáčkovi Jurije Grigoroviče, Arabská tanečnice a Sólový valčík v baletu Louskáček – Vánoční příběh choreografa Youriho Vàmose, Pas de six ve III. jednání baletu Napoli nebo Přítelkyně Raymondy
v baletu Raymonda Jurije Grigoroviče. Dále tančila v baletech Oněgin, Romeo a Julie, Zlatovláska, Baletománie a La Sylphide.
V moderním repertoáru ji diváci mohli vidět v choreografiích Alvina Aileyho The river (sólový duet), Jiřího Kyliána Dítě
a kouzla
, Petite Mort a Sinfonietta, George Balanchina Who Cares?, Itzika Galiliho Through Nana’s Eyes  a Petra Zusky Mezi horami, Ways 03, Requiem, Ibbur aneb Pražské mystérium, D.M.J. 1953 – 1977, BREL - VYSOCKIJ - KRYL / Sólo pro tři.

Galerie pedagogů

MgA. Naděžda Sobotková

(* 20. 4. 1923, † 20. 3. 2014)

Patřila k zakládajícím pedagožkám Baletní přípravky Národního divadla v roce 1953. V Baletní přípravce ND působila od roku 1953 do roku 2014, v letech 1983 až 2010 jako její vedoucí.

Studovala u pedagogů A. Handlové a J. Nikolské.
V roce 1956 absolvovala taneční katedru DAMU, obor taneční pedagogika. V Národním divadle pracovala již od roku 1939. Od roku 1948 působila jako sólistka a od roku 1959 jako baletní mistryně a vedoucí operního baletu ND. Svou technickou
a výrazovou zdatnost uplatnila ve svých rolích.
Za všechny jmenujme Ženu v Mlýnu na ženy, Květen, Leknín
a Nový rok v baletu Z pohádky do pohádky, Bohyni světla
v Prométheovi, Tao-Choa v Rudém máku, Lotty ve Filosofské historii, Rusalku ve Viktorce, Zlou sestru v Popelce, Ančku
v Jánošíkovi, Amora v Plamenech Paříže nebo Motýlka
v Karnevalu.
Jako asistentka choreografie spolupracovala na mnoha inscenacích: Hry o Marii, Hoffmannovy povídky, Carmen, Tamerlan, Čarostřelec, Manon Lescaut, Mirandolina, Eva, Mistři pěvci norimberští, Braniboři v Čechách, Copernicus, Libuše, Řecké pašije, Mistr Jeroným, Příběh noci vánoční, Psohlavci, Falstaff, Zásnuby v klášteře.
V letech 1983–2010 působila jako vedoucí Baletní přípravky Národního divadla. Za jejího vedení došlo k dalšímu rozvoji školy a úspěšnému působení žáků v baletních představeních Národního divadla. Jako velmi zdařilé lze hodnotit vystoupení Baletní přípravky v souvislosti s 50. výročím jejího obnovení. Za působení Nadi Sobotkové postupně docházelo k širší propagaci školy mezi divadelní veřejnost.
V roce 1998 obdržela Naďa Sobotková cenu Senior Prix nadace Život umělce. Za svoji nástupkyni ve funkci vedoucí Baletní přípravky ND navrhla svoji bývalou žačku, pozdější členku Baletu ND
a kolegyni Janu Jodasovou.

 

Dagmar Špryslová

(*27. 7. 1929)

V Baletní přípravce ND působila v letech 1977–2011.

Studovala u pedagogů J. Nikolské a Z. Zabylové. V roce 1944 nastoupila angažmá do Národního divadla, kde působila celých 33 let. Tančila ve všech inscenacích Baletu Národního divadla
a řadě tanečních scén v operách, zejména vyzrálé ženské charaktery a role vyžadující temperamentní, živý herecký projev, např. Tanec kněžek v Aidě, Švec v Popelce, Dívčina družka
v Jarní symfonii, v Moravských tancích, Cikánský tanec
v Carmen, Královna a Babička v baletu Z pohádky do pohádky, Služebná v harému v Bachčisarajské fontáně, Bacchanale
v Tannhäuserovi, Chůva v Petruškovi, Matka v Louskáčkovi, Chůva v Othellovi, Berthe v Giselle, Vladařka-matka v Labutím jezeře, dále pak v Podivném dobrodružství Arthura Rowa nebo Rigolettovi.
V letech 1977–2011 působila jako pedagožka Baletní přípravky ND, kde vychovala a připravila pro profesionální studium
a uměleckou dráhu desítky interpretů.
Nadace Život umělce ji v roce 2000 udělila cenu Senior Prix.

 

MgA. Věra Ždichyncová

(*17. 02. 1922)

Patřila k zakládajícím pedagožkám Baletní přípravky Národního divadla v roce 1953.

Narozena v Praze. Žačka H. Štěpánkové a H. Bekeffi. V roce 1956 absolvovala Taneční katedru Divadelní fakulty AMU (taneční pedagogika) a semináře u O. A. Iljiny na Taneční konzervatoři Praha. V letech 1931-1941 byla sólistkou baletu Státního divadla Ostrava, 1942-1944 tančila v Königsbergu (Kaliningrad).
V sezoně 1945/1946 působila v Divadle 5.května. V letech 1946-1947 a 1959-1962 byla angažována opět ve Státním divadle Ostrava. Od roku 1948 se stala členkou baletního sboru ND. Významná byla její pedagogická činnost na Taneční katedře Hudební fakulty AMU v letech 1958-1987. Mimo klasického tance se věnovala i výuce jógy. Spoluautorka (s Doc. MgA. O. Páskovou) skriptu Základy klasického tance (Praha, SPN 1973) a učebnice Základy klasického tance (Praha, SPN 1978). Matka tanečníka ND Pavla Ždichynce.

 

Doc. Olga Pásková

(*15. 6. 1923, † 10. 1. 2003)

Patřila k zakládajícím pedagožkám Baletní přípravky Národního divadla v roce 1953. V Baletní přípravce ND působila v letech 1953–1983, a to jako její první vedoucí.

Základy tanečního vzdělání získala v Brně v baletní škole Máši Cvejčové
a dále v baletní škole Ivo Váni Psoty, kde se seznámila s ruskou baletní technikou. V roce 1939 se stala nejprve elévkou a později členkou baletu Zemského divadle v Brně. Právě v brněnském divadle poznala práci Saši Machova, který se jako choreograf podílel na inscenaci Dykova Krysaře
v režii E. F. Buriana. Když se dozvěděla, že se má Saša Machov stát šéfem Baletu Národního divadla, přihlásila se do konkurzu (společně s kolegou Miroslavem Kůrou) a byla přijata. V roce 1946 se stala členkou Baletu Národního divadla.
V roce 1951 začala studovat na AMU taneční pedagogiku pod vedením RNDr. Mariany Tymichové, od roku 1953 nastoupila společně
s kolegyněmi Naďeždou Sobotkovou a Věrou Ždichyncovou jako pedagog do reorganizované Baletní školy Národního divadla. Po odchodu tajemníka baletu Otty Stočese do důchodu se stala vedoucí této školy, která se zapsala do povědomí žáků jako Baletní přípravka ND. Olga Pásková zde učila až do r. 1983. Kromě baletní školy spolupracovala Olga Pásková jako taneční pedagog s Československým souborem písní a tanců, Armádním uměleckým souborem, Laternou magikou a dokonce vedla pohybovou průpravu u některých členek národního družstva sportovní gymnastiky (např. se podílela na přípravě mladičké V. Čáslavské na MS).
Ve školním roce 1960/1961 začala externě působit na HAMU a v roce 1963 byla jmenována odbornou asistentkou na taneční katedře. Společně s Věrou Ždichyncovou zde začala vyučovat metodiku
a techniku klasického tance a obě se společně podílely i na odborném zázemí katedry. Napsaly skripta Základy klasického tance, metodické poznámky I. a II. díl (1972) a připravily i přepracované vydání (1983). V SPN Praha vydaly učebnici Základy klasického tance (1978) a 2. přepracované vydání
v roce 1986. Dále Olga Pásková přeložila z ruštiny Klasický tanec od N. Bazarovové (SPN Praha 1985)
a Abecedu klasického tance od N. Bazarovové – V. Mejové (SPN Praha 1980). V roce 1980 Olga Pásková habilitovala a byla jmenována docentkou. Na taneční katedře HAMU vyučovala až do roku 1991. Velmi významná byla i její pedagogická činnost na Tanečním oddělení Pražské konzervatoře a posléze i na Taneční konzervatoři v Praze. Zde nejprve v roce 1968 suplovala za prof. Zoru Šemberovou a po její emigraci převzala ročník, který společně s následujícími dvěma dalšími dovedla k absolutoriu. Na Taneční konzervatoři učila až do roku 1989.
Jako jeden z mála tanečních pedagogů měla možnost souběžně působit na všech třech úrovních tanečního vzdělávání, což se výrazně odrazilo v její pedagogické praxi i teoretické práci. V roce 2001 jí Nadace Život umělce udělila cenu Senior  Prix.