MENU

Poslední 4 reprízy Legend magické Prahy

Laterna magika se po pěti letech a 166 reprízách rozloučí s inscenací Legendy magické Prahy. Na repertoáru spolu s legendárním Kouzelným cirkusem zastupují typ představení, které zachází s principy Laterny magiky tradiční cestou, vynalézavým způsobem kombinuje filmové projekce s děním na jevišti a vtahuje diváka do děje. V neděli 15. května budou mít diváci poslední možnost projít se tajemnými uličkami staré Prahy a zažít dobrodružství skrytá v osudech postav některých jejích pověstí.

„Legendy magické Prahy pro Laternu magiku inscenoval režisér Jiří Srnec, dlouholetý spolupracovník Laterny magiky a zakladatel dalšího českého unikátu, černého divadla. I jeho prvky jsou v inscenaci využity, ale hlavním jazykem, kterým promlouvá, je tanec,“ upřesňuje Zdeněk Prokeš, umělecký šéf Laterny magiky. Inscenace volně navazovala na projekt Černého divadla Jiřího Srnce Pražský chodec, ale stala se svébytnou inscenací. Choreografie Petra Zusky v neoklasickém duchu vytváří z každého příběhu poetický obraz. Pro inscenaci vznikla autorská hudba z pera Kryštofa Marka, Národní divadlo ji vydalo i samostatně na CD. Inscenace Legendy magické Prahy hovoří jen tancem a pohybem, v duchu tradice Laterny magiky jako divadla určeného pro tuzemské i zahraniční publikum.

Publikum představením provází Kráčivec, který jako nestárnoucí poutník na sebe bere podobu hrdinů různých pověstí, nikdy neumírá a nerodí se, ale proměňuje svou identitu s každým příběhem. Na cestě jej doprovází alter ego, svůdcovská, rošťácká postava v oděvu šaška či blázna, jsou neoddělitelní a svou pouť věky musí společně zahájit i ukončit. S oběma navštívíme třeba Faustův dům, království Pána Vltavy, který se oženil s prostou židovskou dívkou, nebo si připomeneme radostnou atmosféru rudolfinského dvora.

Inscenace, která se věnuje Praze a její historii či tajuplnému odkazu bájí a pověstí, není na repertoáru Laterny magiky ojedinělým činem. Příkladem byla inscenace režiséra Václava Kašlíka Pražský karneval z roku 1973 a její inaovovaná verze, kterou o rok později režíroval Evald Schorm. I některé další inscenace už svými názvy evokovaly vztah k městu: Jednoho dne v Praze, Pragensia, Vox Clamantis. Ani Legendy magické Prahy jistě nejsou poslední pragensií na repertoáru Laterny.