Několik otázek pro hudebního skladatele Jana Šikla

Představujeme tvůrce nového projektu Laterny magiky "Cube".

Jak dlouho už vytváříte hudbu pro taneční a pohybová představení, jak jste se k tomu žánru dostal?

Přizvání k první zásadnější spolupráci na tanečním představení přišlo od 420PEOPLE, se kterými (a ještě s herci Davidem Prachařem a Lucií Trmíkovou a režisérem Janem Nebeským) jsme dělali v experimentálním prostoru NoD představení Peklo: Dantovské variace. To bylo v roce 2014, tedy celkem nedávno.

Jaká má tvorba pro tanec specifika?

Hudba je zde oproti činohře či filmu exponovanější a musí fungovat o něco samostatněji.. Nedá se říci, že by to práci usnadňovalo, či komplikovalo. Jde o trochu jiný přístup k tvorbě. K tanci jsem neměl nikdy příliš blízko v tom smyslu, že bych ho provozoval nebo vyhledával, ale jako uměleckou formu jej samo sebou umím vnímat a ocenit, a je-li, jako moderní taneční a pohybové divadlo, nesvázaný pravidly, baví mě se s ním umělecky setkávat. 

A jak bude znít nová Laterna magika, co vás inspiruje?

Bude znít všelijak. Některé scény jsou stylizovanější, některé abstraktnější. Vycházel jsem jak z klasické a minimalistické hudby, tak z elektronické taneční či ambientní hudby…

Co vás na našem projektu zajímá, proč jste do něj šel?

Práce s takovým týmem a pro scénu ND je pro mě výzva a veliká zkušenost. Je skvělé, jak volné ruce jsem při tvoření dostal a pokaždé je i potom kouzelné vidět svoji hudbu ožít ještě v docela novém světle, když se jí chopí choreografové a tanečníci. Takové nabídky se těžko odmítají.

Jan Šikl se hudbě věnuje na několika úrovních. Jako bubeník v projektech Zabelov Group a Korjen, jako skladatel vážné hudby (opakovaná spolupráce s Orchestrem Berg), skladatel filmové a video tvorby a hudby scénické. Kromě činohry je v poslední době spjat zejména s tanečním divadlem (420PEOPLE, Spitfire Company). Ve volném času se nesystematicky věnuje intuitivnímu hledání smyslu života…